Recenze: The Zookeeper's Wife - ukňouraná Jessica kazí jinak dobrý film [6/10 A.S.]

1. Film The Zookeeper's Wife má jistě dobrý úmysl a skutečně velmi zajímavý příběh. Bohužel díky hlavní představitelce, která, místo aby vystupovala coby silná odvážná žena, jen celý film fňuká jako  porouchaná lesní víla, které právě někdo šlápl na malíček, je snímek rozmnělněný do ukňouraných záběrů modelky z reklamy na OB tampon. Která zní jako kdyby právě zjistila, že jí ta hygienická pomůcka nejde vyndat. Knííík!

2. Film je o Antonině Zabinski. Nepodařilo se mi dohledat žádné autentické audio rozhovory této Polky narozené v Rusku. A to Rusko má možná vysvětlit, proč má její představitelka, Jessica Chastain, ve filmu jako jediná tak výrazný slovanský přízvuk. Zřejmě proto, aby divákům dali najevo, že je původem z Ruska? Nebo spíš proto, že se do toho hollywoodská herečka příliš zažrala a došlo tak ke stejnému průšvihu s přízvuky jako ve filmu Anthropoid? Kdy herci Murphy a Dornan ve své snaze o to, aby zněli jako Čechoslováci, měli silnější východoevropský přízvuk v angličtině než skuteční Češi?

3. The Zookeeper's Wife se soustředí na období druhé světové války a na pár manželů, Antoniny Zabinski a Jana Zabinski. Jan byl přední polský zoolog a ředitel Varšavského zoo - Antonina byla původně učitelka koketující s uměním (hrála na klavír, publikovala knihy, malovala), která ale měla také jakési zoologické vzdělání a svému manželovi pomáhala pečovat o zvířata v zoo i doma. Když nastala válka a Hitler se chystal vyhladit (nejen) polské židy, rozhodli se jich manželé Zabinski co nejvíce zachránit. A to tak, že Židy postupně pašovali z Varšavského žido-ghetta a ukrývali je v opuštěných zvířecích klecích a u sebe doma do té doby, než jim domluvili možnost útěku a úkrytu někde jinde. Spoiler: zachránili tak 300 lidí. Někteří z nich žili v zoo pár měsíců, jiní roky. Úctyhodná činnost, jež fungovala díky spojenectví mnoha tisíc lidí, kteří se organizovali za účelem pomáhání polským židům přežít období války.

Recenze: Land of Mine (Under Sandet) - kvalitní reklama na dánské pláže [8/10 A.S.]

1. Dánský koprodukční snímek Under Sandet (zde v USA v distribuci pod dvojsmyslným Land of Mine) vypráví o skupině velmi mladých německých vojáků, kteří byli během druhé světové války zajati v Dánsku a po skončení války tam byli nuceni pracovat na čištění tamních zaminovaných pláží. Od německých min různého druhu.

2. Skupina je tvořena ze 14 teenagerů, z nichž většina vypadá tak na 15-16 let, a samozřejmě o to víc je vám jich líto poté, co (záhy po začátku filmu) začnou postupně vylétávat do vzduchu. Díky nedostatečnému vyškolení a příliš drsnému zacházení, kterého se jim od Dánů dostalo.

3. Celý snímek je vlastně jen sledování toho, jak se tahle parta nedobrovolných zajatců snaží: a) splnit úkol, kterým je vyčištění pláže od cca 45 tisíc nevybuchlých min a b) přežít to přes fakt, že k takovému úkolu nebyli dostatečně vyškoleni, nedostávají najíst a je s nimi nakládáno jako s otroky. Kterým se pro zábavu občas někdo ještě přijde vymočit (či hůř) do obličeje. Ale to, co snímek povyšuje nad obyčejné "pity bomb porn" je, jak se dánskému režisérovi Martinovi Zandvlietovi (který si k filmu napsal sám i scénář) povedlo bez schématické nucené představovačky postav vykreslit jednotlivé osobnosti různých chlapců a odlišit je od sebe, aby je divák snadno rozeznal. A to ačkoliv to všechno byli Árijci v uniformách. Nemůžu to nesrovnat s včerejším King Kongem, který práve v tomhle zklamal, a to přesto, že se nám tam postavy úmyslně představovaly pomocí otřepaných frází ilustrujících, jak měl kdo z nich těžké dětství. Tady nic takového neproběhlo a přesto bylo víc jasné,  kdo má jakou osobnost a proč.

Zpětná recenze - Unbroken (2014)

Bude to po třech letech ještě někoho zajímat? Ne, zvláště když si každý může vše podstatné přečíst na Rotten tomatoes nebo kdekoli jinde. Dva nebo tři roky bývá dobrá příležitost zastavit se, otočit se na patě a podívat se dozadu. Ovšem pokud se reflexe týká filmu, který nijak zvlášť nenadchl ani své diváky, ani kritiky, ani producenty, pak se většinou... žádná reflexe nekoná, protože všichni na ten film zapomněli nebo chtějí zapomenout. A přesto se i v průměrném filmu může najít něco, co vás občas pronásleduje a nutí vás přemýšlet - například o co lepší by ten film byl, kdyby ho točil schopnější režisér. Ale vážně: Unbroken vítězí tam, kde to režisérka zřejmě neplánovala a neočekávala. Pojďme se podívat na skutečnou hodnotu tohoto filmu. Z určitého pohledu totiž není hlavním hrdinou ani Louis Zamperini, ani nikdo jiný.

Kolik existuje filmů o druhé světové válce, ve kterých se vyskytují američtí letci? Poměrně hodně. Kolik existuje filmů o druhé světové válce, které se zčásti nebo úplně odehrávají v zajateckých táborech? Až dost. A kolik existuje filmů o druhé světové válce, ve kterých se vyskytuje toto?

Recenze: Hacksaw Ridge - další jistá nominace na Oskara [8/10 A.S.]

1. Hacksaw Ridge je nejnovějším režijním počinem Mela Gibsona. Kdo zná Melovy filmy asi ví že má čekat extrémní gore a násilí pořádně z blízka. A nemýlí se. Ale v podstatě jako u všech  Gibsonových filmů, ani tady (možná tady dokonce nejmíň) nepůsobí to násilí samoúčelně. Protože film vypráví příběh z konce druhé světové války, konkrétně z působení americké armády v bitvě o Japonskou Okinawu. A nikdo asi nebude chtít rozporovat, že válka byla krvavá a stála hodně životů.

2. Pro ilustraci: hlavní hrdina, Desmond Doss (Andrew Garfield) působil u 77. pěší divize, jejíž jedna jednotka (C 306 Infantery Regiment) opustila USA v roce 1944 s počtem 203 mužů. Z války se jich vrátilo jen 13. Takže když nám Gibson servíruje brutální přestřelku, kde šrapnely lítaj skrz na skrz tělama vojáků, trhají jim končetiny nebo břišní dutinu, plamenomety sžířají co můžou a po bitevním poli lítají střeva a lebky se před kamerou tříští za zvůků vybuchujících granátů, težko mu de vyčíst že by to byla nevhodná Hollywoodská dramatizace.

3. Hacksaw Ridge je jeden z těch příběhů, které sou v realitě snad ještě zajímavější, ale kdyby se v té skutečně podobě dal na plátno, nikdo by tomu nevěřil. Hrdinství (zřejmě spojené s až fanatickou vírou křesťana Desmonda Dosse) prezentované na plátně není celistvým obrazem toho jak proběhlo jeho působení v armádě. Chybí tam (spoiler), jak poté co odkopnul granát Doss pět hodin čekal vážně zraněný na vysvobození, protože dal přednost -na odvoz- ještě víc zraněnému vojákovi. Když ho nakonec chtěli zachránit a odnést (za stále probíhající palby), tak to koupil ještě do ruky. I tak ale stihl ošetřit dalšího vojáka, a do bezpečí se následně doplazit sám 300 metrů. Stále pod palbou, s roztříštěnejma nohama a rukou. Vlastně mi příjde, že se tak trochu předváděl.