Spoiler Alert Podcast - Důvěrný nepřítel - aneb chytrý dům, který ovládne i váš klitoris.

Jelikož fandím českému filmu a zajímá mne ochrana osobních ůdajů i vývoj umělé inteligence, tak jsem se na nový snímek režiséra Karla Janáka, kyber-thriller s názvem Důvěrný nepřítel, docela těšila. Protože jak trailer i zpráva distributora avízovala, se na právě tyto oblasti měl film zaměřit. 

Filmy Karla Janáka (Snowborďáci, Rafťáci) nikterak nepohrdám, naopak se klidně "přiznám" že minimálně na Snowborďáky mám vlastně jen dobré vzpomínky. Nemám problém ani s tím, když se režisér etablovaný převážně v jednom žánru (komedie) rozhodne navštívit žánr nový (thriller, mystery, scifi). Vyzkoušet po tvorbě humoru i thriller, drama nebo horor koneckonců dostalo chuť a úspěšně zrealizovalo mnoho tvůrců. Z poslední doby třeba Jordan Peele, Adam McKey, nebo o pár let před nimi Woody Allen.

Ale ti všichni měli jednou obrovskou výhodu, kterou Janák neměl. Měli v rukou skvělý scénář. A ve dvou případech z těch tří jmenovných si ho i sami napsali. Což možná bude s jeho kvalitou také souviset. Ale hlavní je, že ať už ho psali sami, nebo ne, původní scénář byl žánrově blízký tomu, co se nakonec objevilo na plátně. Ať už jde o Get Out, Match Point, nebo Big Short, nedocházelo k tak velké změně úmyslů a vyznění, jako zde. Protože podle všeho byl původní scénář Marka Epsteina koncipován jako komedie, nebo aspoň humorně laděný film. A Janák ho se spoluscénáristou Lubomírem Slivkou předělali na nesmírně vážně se tvářící a až na jednu jedinou hlášku (tvar ženy) jakýkoliv úmyslný humor či nadhled naprosto postrádající drama. A je to vážně škoda.

Solo: A Star Wars Story: nerecenze [6.6/10 A.S.]

Solo funguje,

míň než Darebák Jedna,

víc než R.P.O. 

Solo alfou je,

skoro jak Indiana,

Deckard však vrch má.

Raketky vzlétnou,

kde nahoty film se bál,

roboty dodal.

Pro koho to je?

Pro ženy a mimoně.

Han brings sexy back.

Ready Player One (2018) - 6/10 - není Spielberg už moc senilní?

Do kin přichází očekáváná filmová adaptace úspěšného románu Ready Player One od Ernesta Clinea (vyšel v roce 2016 i u nás). Film provází pověst vysoce stimulující dávky nostalgie pro milovníky popkultury 80. let díky velkému množství odkazů a zároveň láká na svět budoucnosti, kde je hraní online her absolutní mainstream. Režie se ujal veterán Steven Spielberg, jehož kasovní úspěch s Čelistmi v podstatě nastartoval éru blockbusterů a který má jistě dostatek zářezů na poli filmové zábavy do doby, než se začal snažit všechny přesvědčovat, že je hluboký umělec. Takže, ideálně kvalifikovaný recenzent by měl být hráč, co si stihl kromě videoher promrhat mládí v 90. letech častými návštěvami videopůjčovny při dohánění znalostního deficitu způsobeného dementním komunismem. Tak se toho tedy ujímám a ještě předem upozorňuji, že neřeším knihu, protože (možná) dobrá kniha nemá být alibi pro špatný film.

Těmto lidem prý vadilo bydlení v panelácích

Recenze: Annihilation - Garlandův sci-fi sen o jedné sci-fi knize aneb ženské putování za duhou [6.7/10 A.S.]

1. Alex Garland patří mezi mé oblíbené autory a režiséry. Na jeho nejnovější film Annihilation o skupině vědců (eh, tedy vědkyň) pátrající po způsobu, jak zastavit rozpínání nějaké zřejmě mimozemské duhové hmoty, která se objevila v USA a začala pohlcovat všechno kolem jednoho majáku, jsem se tedy velmi těšila. Proto se mi jen těžko píše, že se tak úplně nepovedl. A to hned z mnoha důvodů.

2. Dopředu je dobré říct, že se Garland významně odchýlil od knižní předlohy od Jeffa VanderMeera. Garland úmyslně tu knihu nečetl před psaním scénáře znovu a ví, že tam má mnoho věcí jinak, a proto považuje svůj scénář za něco jako "sen o námětu té knihy". Mně bohužel většina těch jeho změn připadá k horšímu. Až na tu hypnózu, co byla v knize, to je dějová berlička, kterou nemám příliš v oblibě. 

3. Ale i film sám se podobou, ve které jde teď v USA v kinech (a v ČR na Netflixu), odchýlil v několika zásadních bodech od Garlandova vlastního původního scénáře. Těžko říct, zda důvodem pro ty konkrétní změny (opět k horšímu) byl nějaký tlak ze strany studia, nebo to bylo Garlandovo vlastní rozhodnutí. Kolem filmu obecně panovaly neshody, producenti Rudin a Ellison se tak dlouho různě dohadovali, jaké změny udělat/neudělat, až se kvůli jejich rozdílným představám film ocitl na Netflixu místo v klasické kino distribuci přes Paramount.

4. Hlavní postavou Annihilation je bioložka a ex-vojanda Lena (Natalie Portman), jejíž manžel Kane se ztratil před rokem na nějaké tajné misi a ona by se nyní ráda dozvěděla, čeho se ta mise týkala a co se mu tam vlastně stalo. Pátrání ji zavede na (jak jinak) přísně střeženou tajnou vládní lokaci, kde se přidruží ke čtveřici žen, které se chystají jít k majáku po stopách právě té mise, které se účastnil i Lenin manžel Kane (Oscar Isaac). Skupinu tvoří: bioložka, psycholožka, astrofyzička, geomorfoložka a medička. Na rozdíl od knihy, kde je to bioložka, psycholožka, antropoložka a průzkumnice se zcela zásadní rolí. Ale v obou verzích příběhu jsou v té skupině pouze ženy. A to protože následují předchozích několik průzkumných skupin, které byly složeny ze samých mužů a neuspěly.

Recenze: Everything Beautiful is Far Away - putování pouští s robotem a blondýnou [6.7/10 A.S.]

1. Everything Beautiful Is Far Away je malý nezávislý snímek vyrobený za mikro-rozpočet 200 tisíc dolarů. Ale i tak je to film, který si zaslouží pozornost. Zejména od těch diváků, kterým nevadí pomalé filmy o pár hercích, s minimem akce, rekvizit a dějových zvratů, ale o to víc vizuální a hudební krásy a prostoru pro podnětné myšlenky o životě, vesmíru a tak vůbec.

2. V tomto malém snímku sledujeme putování zádumčivého Lenerta (Joseph Cross), dětsky působícího mladíka, který z nějakých záhadných důvodů žije již léta v poušti. Asi to bude tím, že se příběh odehrává ve vesmíru, ve kterém je nedostatek vody a přemíra písku. Lenert ale není sám. Společnost mu dělá robotická přítelkyně Susan. Tedy, dělala, než jí došly baterky. Tedy, přítelkyně, spíš jen její hlava, protože tělo se jí rozbilo. Prostě Lenert chodí pouští a na zádech má batoh, na kterém je připoutaná Susanina hlava, kterou Lenert plánuje oživit, hned jak najde nějaký zdroj energie. A také Susan slíbil, že jí zkonstruuje nové tělo. Tedy jakmile to bude možné. Do té doby si musí Susan vystačit s tím, že jí zbyla jen ta hlava. 

3. Susanina hlava je pár robotických očí zasazen do jednoduché dřevěné masky bez nosu či úst, a možná i právě proto působí snímek jaksi retro-futuristicky a Susan tak trochu jako smrtka. Ale to jen do té doby, než začne mluvit. Susan je totiž umělá inteligence na velmi vysoké úrovni. A Lenert si ji sám naprogramoval nejen tak, aby mu pomáhala s řešením různých problémů, které ho v poušti mohou potkat (jako třeba nedostatek jídla nebo vody), ale také k tomu, aby mu dělala společnost. 

Recenze: Star Wars - the Last Jedi. Ale jo. Je to tam. [77% A.S.]

Pozor, tento článek obsahuje nezakryté spoilery z předchozích dílů Star Wars.

1. Na nejnovější Star Wars jsem se velmi těšila. Já se totiž hrozně jednoduše a rychle zamiluju a minulý týden jsem se, zhruba ve 20té minutě Star Wars: New Hope, brutálně zamilovala do Luka Skywalkera (Luke forever!), když jsem se poprvé dívala na Lucasovy původní Star Wars. Ano, prožila jsem něco přes tři dekády života, aniž bych viděla Star Wars. Vždycky jsem si přála vidět původní trilogii v kině na velkém plátně, ale bohužel se mi to nepovedlo. Tak aspoň The Force Awakens a Rogue One, no.

2. Ale zpět k nejnovějšímu dílu ságy Star Wars. Jako člověk, co není zatížen Star Wars nostalgií z dětství, ani dekádami mediální masáže na téma "Han Solo rocks", můžu říct, že Han Solo je nesympatická a ne moc zajímavá (byť vtipná) postava a úplně chápu, proč ji Ford neměl rád a radoval se z toho, když Solo zařval. A vůbec mi v tomhle díle nechyběla.* Navíc když se na tu postavu dívám optikou dnešní podivné doby, tak mne ještě víc dožírá gigantičnost přetvářky za kauzou #YouToo, protože pokud takhle sexistická a Leiu v prvním díle jednoznačně harašící postava může být nakonec "populární a všemi milovaný, obdivovaný hrdina", tak to zjevně vypovídá o tom, jaká byla tenkrát doba a jak se koukalo na vztahy na pracovišti či flirtování pomocí urážek završených tak trochu vnuceným polibkem. Který následuje poté, co mu Leia výslovně řekne: "nech mě" a "pust mě" a tak podobně. Proto mi připadá absurdní, jak se jako Hollywood "diví" a je ochoten odsuzovat šmahem lidi za 30 let staré kauzy, které neobsahují násilnou trestnou činnost (nebo trestnou činnost vůbec), ale činnost která byla v té době zjevně normální (ve smyslu běžně se vyskytující) a natolik akceptovaná, že její odraz je i v jednom z nejpopulárnějších filmů všech dob. A x dalších filmů či seriálů jde ve stejných stopách, nebo si z takových poměrů otevřeně dělá legraci (Hello Entourage). Ale podle těch dnešních (absurdních) pravidel by Sola měli ze všech dílů vystříhat, no ne? 

Recenze: Blade Runner 2049 - lidštější než lidské? Těžko. [7.6/10 A.S.]

1. Hodnotit film Blade Runner 2049 je pro mne velmi těžké. Hlavně proto, že původní film (prakticky ve všech jeho verzích, včetně té kino verze s voice-overem) patří mezi těch pár filmů, které mne nejen bavily od začátku do konce a emočně mě oslovily, ale které mi i daly spoustu podnětů k dalšímu přemýšlení, vyhledávání podobných děl a nakonec i k vlastní tvorbě a zkoumání konceptu, který Ridley Scott ve svém filmu na motivy povídky Philipa K. Dicka předestřel v původním filmu/ech. Nejraději mám asi jako skoro každý sci-fi fanda Blade Runner ve verzi Final Cut.

2. Od jeho pokračování bych tedy logicky chtěla kvalitativně podobný zážitek. Ačkoliv mi dopředu mělo být jasné, že to nebude možné, tak fantastické ohlasy ze zahraničí mne naplnily tou trochu naděje na to, že opět v kině uvidím něco opravdu originálního a dechberoucího.

3. Protože to pro mne původní Blade Runner byl. Originální dechberoucí filmové dílo, které nejen svým příběhem, ale i hudbou a vizuálním zpracováním přinášelo něco, co mi připadalo (a stále připadá) neomšelé. Bohužel v Blade Runner 2049 se tento pocit nedostavil. Nyní, druhý den od zhlédnutí, přemýšlím, které scény si nejvíc vybavuji, a to sice scénu s koníkem, kterou ale považuju za trochu kýčovitou, a pak asi závěrečnou akci, ale to čistě kvůli té (velmi hezké) akci. Nic duchovně obohacujícího na mne z toho filmu bohužel nedýchlo.

4. Příběh o tom, jak lovec replikantů, Blade Runner zvaný K (Ryan Gosling), přijde v roce 2049 na tajemství z roku 2019, které má na jeho život významný dopad, nebyl špatný. Ale nebyl ničím uchvacující, nad rámec toho, že nadšený fanoušek jedničky čekal na reference, camea, podobné hudební motivy (škoda že hudbu nedělal Jóhannsson), na rozvinuté linky, které původní film naznačil, a radoval se tak asi nejvíc z každého záběru, který mu toto nějak splnil.

Recenze - Alien: Covenant - příliš mnoho vetřelce a žen [6,6/10 A.S.]

1. Alien: Covenant, nový díl frančízy o Vetřelcích, je pro mne trochu zklamáním. Protože trailer mne dost navnadil a filosofování z Promethea už jsem Scottovi odpustila. Ale v A:C je existenciální masturbace opět vyhoněná na max. Sice je v prodlevách mezi citováním Breaking Bad dost prima vetřelčí akce, ale na druhou stranu je tam málo scén, které bychom už neviděli jinde nebo lépe. 

2. Jednou z těch lepších je setkání androida, kterého hraje Michael Fassbender, s "vetřelcem" z blízka. To je opravdu hezká scéna, která (malý spoiler: pokud pomineme blízká setkání třetího tohoto druhu z třetího dílu) je jistým způsobem inovativní a přináší do filmu a celého vetřelčího seriálu něco trochu nového.

4. Zároveň ale se režisér Ridley Scott a bambilión scénáristů, kteří se na A:C podíleli, rozhodli nás ve filmu za 111 miliónů dolarů "obšťastnit" bohatou mytologií co se vzniku druhu Vetřelce týče. A ejhle, ono to není tak zajímavé, jak si asi mysleli. Takže příběh o tom, jak  v roce 2104 pár tisíc budoucích kolonistů a tucet členů posádky letí na vesmírné lodi Covenant (Příslib) na vzdálenou planetu Origae-6, ale předtím než tam dorazí, se díky technické závadě někteří z nich probudí dřív a setkají s vetřelci, mne prostě nestrhnul. 

5. Mě u sledování Vetřelců skoro nikdy moc nezajímalo (vyjma pár scén s Burkem) odkud se Vetřelec vzal. Zajímalo mě, že je zlý a vojáci a vědci jsou ti hodní (víceméně) a teda chci, aby přežili a Vetřelec aby chcípnul. Prostě povedený film, který si nehraje na nic jiného, než co je: báječná sci-fi vyvražďovačka s originálním, silným hlavním hrdinou. 

Recenze: Ghost in the Shell 2017 - vizuální mlask, obsahové splask [6.3/10 A.S.]

1. Film Ghost in the Shell se nejvíc bude líbit těm, kteří vůbec netuší, co nějaké Ghost in the Shell je, žádnou jeho předlohu nikdy neviděli a od filmu neočekávají hloubku. Čímž nechci říct, že snímek je vyloženě špatný, jen asi není ideální pro fanoušky originálu/originálů.

2. Pro ty bude totiž tenhle "reboot" (protože on to ani není pravý remake) frančízy původně japonské manga, později skvělého anime filmu, zklamáním. Ale to se dalo čekat. Kór když scénář psala zase skupina lidí a jeden z nich (Ehren Kruger) má scénáristicky na svědomí poslední 3 (tedy ty horší a nejhorší) Transformátory.

3. Ale aspoň že co filmu chybělo díky tomu, že Hollywood a nezajímavý režisér Rupert Sanders změnili, co mohli, a film zjednodušili pro diváka obsahově, se mu snažili vynahradit vizuálně. A vizuálně je film skutečně podnětný a vyplatí se na něj jít ve 3D nebo ve 4D a do toho světa se tak mít možnost maximálně vnořit. Mimochodem -  byl to můj první zážitek s 4D kinem a musím říct, že pro tento typ filmu je asi ideální a že mě ty pohyby křesla hodně bavily. Klidně jich mohlo být i víc.

4. Příběh tohoto Ghost in The Shell je takový... nijaký. Protože v roce 2017 už holt cyber-punk zjednodušený do "jsem robot nebo člověk a mám vůbec duši?" a "někdo potenciálně zlý mě chce zničit, protože jsem (potenciálně) mašina" je taaaak, ale TAAAK obnošený. Nemá ani cenu ho moc popisovat. Tak jen ve zkratce: roboto-kyborgo-člověk hledá ve svém nitru podstatu roboto-kyborgo-člověčenství a ostatní mu v tom různě brání či pomáhají. Děj je předžvejkaný do jednoduchých zkratek, rádoby hlubší myšlenky působí obnošeně.

Recenze: Power Rangers - není to nejhorší, ale je to jen pro děti [5/10 A.S.]

1. Saban's Power Rangers natočil, jako svůj druhý celovečerní film, režisér Dean Israelite. Jeho prvotina, Project Almanac, o skupině teenagerů cestujících časem, se mi docela líbila, kazil jí jen ten formát (found footage) vlastně.

2. Power Rangers 2017 mají dva významné problémy: A) většinu filmu se věnují tomu, jak se budoucí Power Rangers vlastně potkali a co všechno museli spolu prožít a zažít, než se z nich stali Power Rangers, tedy ochránci vesmíru, kteří morfují do různě barevných a silných super-hrdinů. B) Elizabeth Banks v roli hlavního padoucha (padoušice) jako Rita Repulsa není dostatečně zlounská, děsivá, ani repulsivní. Vlastně jí to docela i sekne. Ale bát se jí moc nedá, je spíš vtipná.

3. Dalším slabým místem je scénář obecně, protože hlavním postavám nedal dostatečně uvěřitelné osobnosti. Leader Power Rangerů je prostě nudný Mirek Dušín, Asiat je tam jen pro zábavu, autista-černoch asi pro tabulky a dvě holky, z nichž jedna je rebelka a druhá jako psychopatka (s potenciálně gay tendencemi, za což údajně v Rusku film promítají jako mládeži nepřístupný) - celý tým působí příliš ploše a jednorozměrně.  Ale to by se asi dalo překonat, kdyby se k tomu, než se z nich stanou Power Rangers, neplácali tak dlouho!

4. Za scénářem stojí skupina asi sedmdesáti sedmi osob, z nichž má cenu jmenovat jen Johna Gatinse, který napsal povedený Zemeckisův film Flight. Scénář se tentokrát nestal nesourodou mozaikou různých smyslů pro humor a vzájemně nepasujících zápletek, jak to občas u těch skupinových děl bývá, ale prostě se rozplizl do jakéhosi homogenního amarounu, který má už po expirační lhůtě a proto se nepřetvoří v to, co by divák doufal.

Recenze - The Space Between Us = Twilight z Marsu [4.3/10 A.S.]

1. Skoro se mi chce na úvod ve vší vážnosti říct: tenhle film všichni musíte vidět. Je totiž nechtěně velmi vtipný.  Ale on je mimoto ještě blbý a blbě zahraný, takže radši ve vší vážnosti říkám: komu se líbilo Twilight, tomu by se asi mohl líbit i The Space Between Us s veškerou svojí scénáristickou i režijní nesmyslností, pokud nebude postrádat Twilight výpravnost a triky. Komu se líbí žánr sci-fi, ať se nenechá splést, protože The Space Between Us je nepovedená rádoby velkolepě romantická snůška nedomyšlených blbostí z kategorie YA (Young Adults). 

2. Ale je to ohromná škoda! Minimálně proto, že původní myšlenka byla zajímavá: během výpravy lidí na Mars, v nedaleké budoucnosti, dojde ke zjištění, že jedna z astronautek je těhotná. Ta dítě krátce po přistání na Mars porodí a sama zemře. Chlapec je nucen zůstat na Marsu, stává se tak prvním "Marťanem". Který ale jednoho dne zavítá na planetu Zemi, ze které ví, že pochází. Naší planetu ale nezná a není přizpůsobem tomu, aby zde mohl v klidu pobývat. Postupně tak objevuje naše (rozuměj pozemské) zvyklosti i prostředí, přitom se musí vyrovnávat s první láskou, snahami vládních i nevládních organizací o to ho nějak kontrolovat či omezovat, i s tím, že mu na Zemi není úplně dobře.

3. Zdá se vám, že to je skvělý námět? Ano. Aby taky ne, když ho vymyslel Robert A. Heinlein. Kdo tu knihu nezná, ať si přečtě Stranger in a Strange Land, nebo počká na televizní dílo, které produkuje Scott Rudin, snad pod tím samým názvem, a které by mělo tenhle rok jít do realizace.

Black Mirror (třetí série, 2016) - 9/10

Život člověka v západní civilizaci se v posledních letech smrskl na jednoduché možnosti - zajistit si stravu, určitý příjem a úroveň pohodlí, podle možností financí a volného času investovat do svých koníčků nebo najít potěšení v práci. Celkový stereotyp konzumního koloběhu nám kazí jen příležitostné pozorování společenských jevů a klesá víra, že snad něco zlepší dalším vědeckým objevem, protože se cokoliv pozitivního neprotlačí do praktické realizace skrz kapitalistický a korporátní systém. Bohužel se nedožijeme spravedlivé a efektivní vládnoucí umělé inteligence. Ale třeba se díky jiným vynálezům dožijeme lepších zítřků a štěstí? Sci-fi antologie Black Mirror si myslí, že spíš ne.

Spousta šťastných lidí

Recenze: Morgan - slibně načaté ale nedotažené scifi [6.3/ A.S.]

1. Kdyby byl film s názvem Morgan natočen dřív než Ex Machina, a kdyby jeho režisér nebyl syn Ridleyho Scotta, určitě by ho veřejnost buď přijala vyloženě lépe, nebo aspoň vnímala jinak.

2. Jenže snímek o tom, jak se u uměle vytvořeného stvoření s lidskou tváří zkoumá jeho "duše" a jak se zkoumaný subjekt postupně vymyká kontrole svých strůjců, tu už byl (nejednou) a jeden opravdu dobrý (Ex Machina) dost nedávno. Shodou okolností také coby režijní debut. 

3. Jenže Luke Scott není Alex Garland a hlavně - Luke Scott měl ke svému debutu podstatně hloupější scénář. Jaká škoda. Protože ten námět je zajímavý, obsazení filmu měl skvělé a špatný režisér taky nakonec nebude, akorát holt scénář Setha W Owena je nedomrlý, místy (z hlediska motivace postav) nepochopitelný, jinde nejde do dostatečné hloubky a tím film skoro zabije. Na debut to určitě není špatné a věřím že diváka prahnoucího po tomto typu filmů to nudit nebude. Ale much to má dost.

4. Morgan je umělá bytost, vytvořená v tajné genetické laboratoři. Morgan vypadá jako člověk (jako takovej emo-teenager kterýmu někdo sebral make-up) ale je to expmerimentální humanoidní hybrid (bůhčíčeho s čím), kterej ačkoliv se narodil před pěti lety, tak vypadá jako patnáctiletá holka a chová se jako 30ti letej psychopat.

High Rise (2015) - 7/10

Autor mnoha nepříjemných skandálních sci-fi povídek a novel. Britský režisér bizarních násilných snímků o těžkých životních epizodách zabijáků a mafiánských rodin. Častý spolupracovník Davida Cronenberga, britský producent Jeremy Thomas, který dokázal zařídit natočení divácky nevstřícných snímků Cronenberga nebo Bertolucciho, aniž by se do toho cpalo studio. Další sci-fi z britských ostrovů, kterou neuvidíme v českých kinech. Spousta full frontalů. Pořídit z různých nosičů nebo ne?