1. Poslušně hlásím, že nebylo v mých silách dokoukat 50 Shades Darker do konce. Moje utrpení v sále trvalo 90 minut a pak už mi bylo tak nepříjemně, že to dál prostě nešlo. A to toho vydržím v kině opravdu hodně! Ale těch zbývajících 25 minut téhle hrůzy bylo opravdu nad mé schopnosti.
2. Proto
nenazývám tenhle článek recenzí ale beru to spíš jako očistnou terapii. Chci ze
sebe smýt ten hnusný pocit, že něco takového je vůbec v kinech a mých 12
dolarů to podpořilo. Tak snad se mi podaří se z toho traumíčka touto formou
aspoň vypovídat.
3. Na rovinu
říkám, že knižní předlohu znám, ve smyslu vím o její existenci, ale po nakousnutí asi dvou stránek bylo jasné,
že není v mém zájmu tu věc zkoušet přečíst. Takže nebudu
srovnávat, jak moc se film trefil do děje své knižní předlohy, ale skutečně jen popíšu to, jak na mě ten snímek působil filmově. A rovnou říkám, že to nebylo dobré a že mi bude ještě chvíli trvat, než na to zapomenu a že se film nedá brát jako (nezamýšlená) komedie, protože i na to je to příliš hloupé a nepovedené.