1. Za posledních cca 20 let jsem neviděla žádný nový autorský film Zdeňka Trošky. Nebyl to ani tak úmysl, jako spíš vedlejší účinek utrpění pár scén z Kameňáků a Babovřesků v televizi při návštěvě starého rodiče na vesnici.
2. Z toho ale pramení jedno pozitivum: poslední kinozážitek se Zdeňkem Troškou mám asi s pohádkou Princezna ze mlejna a na to jsem zkusila i pocitově navázat u sledování Čertovin. K tomu musím ještě dodat, že mám pohádky ráda a navíc (byť to tak nemusí vypadat) intenzivně fandím českému filmu. Takže z hlediska žánru a zaměření myslím, že jsem se i mohla relativně blížit cílové skupině.
3. V Čertovinách, příběhu o několika čertech, kteří se snaží na světě porůznu svádět lidi k zhřešení a tudíž vstupence do pekla, jde ale hlavně o to, aby byl snímek snadno stravitelný. Z hlediska hodně malých dětí, zřejmě. Protože film neobsahuje (mimo úvodní oplzle nevtipné zmínce o pantátovi, co má pro panímámu prima kládu - zopakováno o 20 vteřin později ve variaci tak, že má tu kládu pro koně, wtf) v podstatě žádný humor pro dospělejší diváky. Což je u pohádky asi nakonec v pořádku, rodiče se zabaví pohledem na sličné slečny nebo popcornem, zřejmě.