American Crime Story S02: The Assassination of Gianni Versace (TV, 2018) - 8,5/10

Napsat novou recenzi? V pohodě!

Po fantastické události, kterou byla v roce 2016 minisérie American Crime Story: Lid versus O. J. Simpson, přináší producentská hvězda Ryan Murphy o rok později druhou sérii věnované vraždě Versaceho. Čeká na nás opět sofistikovaná lekce z historie americké justice? Nebo napínavé policejní vyšetřování? Nebo zajímavá sociologická lekce? Nebo se dozvíme více o haute couture?

Desetidílná minisérie Lid versus O.J. Simpson byla velkým překvapením. Příběh o tom, jak někdejší miláček USA "asi" zavraždil svou ženu, nabídl spousta zajímavých faktů pro milovníky moderních dějin, dobré postavy, herce (i John Travolta se po dlouhé době předvedl v zajímavé roli) a vůbec to byla napínavá jízda, i když jste si možná pamatovali, jak to dopadlo (potvrzuji, že v mém okolí dva kamarádi kauzu neznali a závěr seriálu je odpálil dvojnásobně). Nálada v americké společnosti ostře sledovaný vleklý soudní proces ovlivnila a uvedení této minisérie v rasově citlivé době byl vůbec husarský kousek. Plné hodnocení je důvod, proč jsem byl velmi zvědavý na další minisérii z cyklu, tentokrát o případu vraždy Versaceho.

Dojmologie: jak se žije v USA - je libo porno, pušku, nebo panáka?

1. 14.2. se na Floridě stal další incident hromadného střílení v prostorách školy. Odneslo to tentokrát 17 lidí, z toho většina byli mladiství studenti. Společně s tradičním vyjadřováním podpory pomocí posílání různých religiózně zabarvených zdravic a přání se opět trochu rozběhl "dialog" na téma: "zpřísnit či nezpřísnit regulaci držení zbraní v USA".

2. Při té příležitosti  mě napadlo se zamyslet nad tím, jak je zde nastavená věková hranice pro různé činnosti. Asi každý ví, že v USA se může legálně konzumovat alkohol až od 21 let. Zato vlastnit zbraň je zde možné už od 18. A to včetně těch polo nebo (za ztížených podmínek, ale prodají vám ji) i celo-automatických.

3. Panáka si ale legálně v tom věku tady nedáte. Alkohol je zde presentovaný jako metla lidstva schopna způsobit škodu na zdraví, majetku či duši, a to nejen vaší, ale i lidí kolem vás. Proto vám stát raději do 21 let nevěří natolik, aby vám alkohol prodal.

Jak se žije v USA: dobře, ale hlavně: na dluh!

1. Jak asi někteří z vás ví, před několika týdny jsem se stěhovala. Výběr padl na hezký byt v New Yorku v Brooklynu, v části města, ve které je běloch minoritou, černoši na ulicích postávají okolo obřích "tranzistoráků" (nebo jak by se přeložil "boom box", kazeťák to asi nebude), ze kterých řve hip hop, všude se tam line vůně trávy (a ne, nemyslím tu čerstvě posekanou), a kdo nemá "street smarts" tak tam nemá co pohledávat. 

2. No a tam teď budu bydlet. Protože již nejsem bohatý právník, ale chudý spisovatel, který bude jistě brzy dřít bídu s nouzí. Tak si nemůžu moc vyskakovat a bydlet budu ve čtvrti, která není nad mé momentální přijmy. To dá rozum (navíc hip-hop i vůni trávy mám vyloženě ráda).

3. Co ale nedá rozum je to, že aby mi v této čtvrti (nebo vlastně skoro kdekoliv v USA, dle mé dosavadní zkušenosti) někdo pronajal byt, musím být ochotna prozradit pronajímateli a realitce o sobě tolik informací, že by se z toho dal vytvořit nejen můj profil do erotické seznamky, ale i naklonovat moje osobnost a mé zážitky a zkušenosti do nějaké středně pokročilé AI a ta by mne pak byla schopna jistě úšpěšně replikovat.

Jak se žije v USA?

1. Zdravotnictví: Jak je odlišné zdravotnictví v USA od toho co znám z ČR? Hodně. Zásadní je fakt, že se zde (USA, východní pobřeží) zdravotnické služby provozují čistě tržně, takže tlak na to, být lepší než konkurence (a přilákat a udržet si zákazníka) způsobuje logicky o mnoho lepší uživatělské podmínky pro pacienta. Nemluvím teď o faktické kvalitě úkonů, jako nelékař je nemůžu a ani nechci soudit, ale hovořím čistě jako pacient. Ať du na one-minute kliniku na Broadway (taková menší "pohotovost") nebo do University Medical Care Centra za městem, jedno mají společné: veškerý zdravotnický personál se usmívá, podá vám ruku,  představí se, je schopen a ochoten využívat moderních komunikačních nástrojů, bez problémů najde  VÁM vyhovující termín. Věnuje se vám, řekne vám detailně co vám bude dělat a proč, vysvětlí co máte dělat vy, co můžete od zákroku či léčby očekávat a co ne. Byl sem tu zatím 3x na pohotovosti (2x New York, jednou Hartford) a asi 5x u praktického lékaře či lékaře specialisty. Není to moc, vím, ale i tak je to nesrovnatelné s jakejmakoliv 8 návštěvama lékařů v ČR, kde se často nelze objednat kdy to člověk potřebuje, když už se někomu vnutím, tak je na mě nepříjemný, nebo mi výslovně řekne, že tohle mi vysvětlovat nebude, protože by to pro mě "stejně nebylo k pochopení" atd. Daní za to, jak sou tu všichni super-ochotní, mega přátelští a vše jiskří čistotou a novotou je samozřejmě ta cena. Jedna návštěva one-minute kliniky na Broadway mě stála 250 dolarů jen to fiklo. Jiný zákrok, který by v ČR "samozřejmě" hradila pojišťovna (ale dost možná by byl stejně drahý), tady stojí 2000 dolarů, rozdělené mezi mě a mého zaměstnavatele tak, že já platím 200 a on 1800. To si člověk hodně rychle rád vzpomene na 30kč u doktora co ste měli doma, že?  A musím říct, že orientovat se v tom, co vám který plán kryje a nekryje je dost složité. Se slzou v oku rád vzpomínám na to jak jednoduché to máme doma a přemýšlím: chtěl bych radši ten mizerný přístup a přeplněné čekárny, nebo zdejší složité soutěžní ale hyper-příjemné prostředí, kde kvalitní zdravotní pojištění stojí majlant a/nebo je fakt dobrým benefitem v práci, který nemá každý? Původně tahle sekce měla dát jasně bod ČR, ale ono to zdravotnictví "zdarma" pode mě člověka vede paradoxně k menší osobní odpovědnosti. Kouřím, fetuju, chlastám, žeru, nechodím na preventivky? Noaco, když mi něco bude, von to stát zatáhne. A já sem pro větší vlastní odpovědnost, takže nerad ale: Bod USA.