Recenze: Mandy - Nicolas Cage se šíleným výrazem ve tváři, LSD v puse, koksem v nose a motorovkou v ruce. Prostě tak, jak ho máme rádi. [8.7/10 A.S.]

1. Mandy, nový hororový snímek režiséra Panose Cosmatose (Beyond the Black Rainbow), rozhodně není snímek pro každého. Je plný násilí, je velmi pomalý, než se pořádně rozjede, trvá to hodinu. Je nabitý podivnými, primárně asociačními, ale přitom skoro nic nevysvětlujícími dialogy jak od Lynche, výraznými barevnými efekty, vysokou zrnitostí snímku a jistou umělou zpomaleností všech pronášených slov. Což může dohromady leckterého diváka otravovat a chápu to. Přesto Mandy považuji za skvělý film, který jsem si hodně užila a doporučím ho i vám.

2. Velký podíl na tom má Nicolas Cage (Wild At Heart, Leaving Las Vegas), který má konečně (od filmů Joe a Bad Lieutenant) zase skvělou roli, která mu sedí a kde je jeho inklinace k přehrávání a melodramatičnosti naprosto na místě. Navíc pro svou roli naštvaného dřevorubce sympaticky přibral, takže když se pustí do likvidace protivníků, lze mu to věřit.

3. O co ve filmu jde? Mandy (Andrea Riseborough, The Death of Stalin) je umělecky založená a křehce působící partnerka Reda Millera, málomluvného, zarostlého a statného dřevorubce. Společně žijí v lásce, klidu, míru a souznění někde uprostřed lesů, kde Red kácí stromy a Mandy přes den pracuje v místním konzumu, ve volném čase maluje satanistické lesní chrámy a nosí tričko s Black Sabbath. A co se nestane, jednou Mandy cestou domů z práce potká skupinku opravdověji působících satanistů. Red jim později říká "jesus freaks". A ti se rozhodnou, že Mandy je ideální, byť nedobrovolná, adeptka na nového člena jejich sekty, a později i že by bylo prima ji před Redovýma očima a obzvláště brutálně pocuchat peří.

Recenze: Every Day - povedené režijní a scénáristické cvičení v romantice [6.8/10 A.S.]

1. Every Day je jeden z těch filmů, které je velmi jednoduché odepsat už na základě toho, jakým způsobem jsou prezentované. Romantické emo-drama o náctiletých pro náctileté. Tipuju, že už teď přestává číst většina mužských čtenářů a také část žen. A chápu to. Ale ten film si určitou dávku zvýšené pozornosti zaslouží. Je totiž nejen dost originální, ale hlavně prezentuje vnitřně kompaktní a solidně rozpracovaný svět, který tak nějak dává smysl a přináší docela zajímavé otázky o tom, co je "to", do čeho se člověk vlastně zamilovává a jestli to je spíš to tělo, nebo spíš ta duše, nebo kombinace obojího.

2. Ve světě, kde každý z nás žije určitou část svého života na internetu, ať už tím, že si z něj bere určitou porci své zábavy, vědomostí, nebo tím, že z něj i čerpá nějaké sociální vazby, je relativně jednoduše představitelné, že se člověk aspoň chvilkově zamiluje do něčí osobnosti, aniž by věděl, jaké k tomu patří tělo a obličej, nebo si byl jistý, že to, co mu na internetu někdo ukázal, je pravda. A může jen doufat, že pokud se někdy z virtuality vztah přesune do reality, že to tělo a obličej bude k té osobnosti a hlavně k vašim estetickým preferencím pasovat. Co se stane ovšem poté, co takový člověk zjistí, že k té osobnosti nepatří žádné konkrétní tělo a žádný konkrétní obličej? Může někdo milovat skutečně pouze něčí osobnost? Přesně o tom je totiž tenhle snímek. Myslím, že rozhodně víc zaujme ženy než muže, a je to pochopitelné. Nechci tím říkat, že jsme jako pohlaví méně povrchní a jde nám "hlavně o tu duši", ale spíš že ta myšlenka asi není ženám natolik vzdálená, aby se nad ní aspoň nezamyslely.

3. V Every Day se hlavní hrdinka, náctiletá, milá, chytrá, pěkná a relativně vyspělá (ehm, ano, JE to divné) Rhiannon (Angourie Rice aneb ta pěkná mladá holka z The Nice Guys), seznámí s člověkem, který si říká "A". "A" nemá vlastní tělo, ani vlastní obličej či rodinné zázemí. Každý den se totiž probouzí v těle někoho jiného a 24 hodin prožívá v takto zapůjčené tělesné schránce. Přitom má nad tím jedincem plnou kontrolu, vytěsňuje jeho vědomí a do určité míry pak i zatemňuje jeho vzpomínky na ten den. O půlnoci se z jeho těla/mozku vytratí a probere se zase "o dům či dva dál". A nejde mu to nijak ovládat.

Recenze: A United Kingdom - Gone Girl je opět gone, tentokrát v Africe [7.3/10 A.S.]

1. A United Kingdom je nový snímek od další ženy, tentokrát anglické režisérky Ammy Assante, která se opět (po Belle) ve své filmografii zaměřuje na problémy související s tím, jakou má kdo barvu pleti a jaká mu v žilách koluje krev.

2. Ústředním hrdinou filmu United Kingdom je Seretse Khama (David Oyelowo). Vznešený Afričan, který se narodil do královské rodiny vládnoucí na dnešním území Botswany, a v té době protektorátu Velké Británie zvaném Bečuánsko. Nutno říct, že Bečuánsko se do područí Britů dostalo na žádost Khamova dědečka, který v roce 1875 požádal Brity o ochranu před rozpínajícími se Afrikánci. To ještě ale nevěděl, že mají tolik diamantů. Botswana, ne Britové. Dědeček byl zdá se pěkné kvítko, protože se k moci dostal tím, že udělal převrat proti svému vládnoucímu otci a eště se politicky musel zbavit bráchy,  a v zemi pak zavedl přísné zákony proti dovozu a distribuci alkoholu, ale to je na jiný příběh. Tenhle film je o jeho vnukovi, kterým byl Seretse Goitsebeng Maphire Khama, narozen roku 1921 v tehdejším Bečuánsku.

3. A ten se proslavil zejména dvěma věcma: A) vzal si neurozenou bělošku, navíc Angličanku, žádnou kmenovou předvybranou domorodkyni, jak by se slušelo a patřilo, a B) spoiler: stal se prvním Botswanským prezidentem. No a film United Kingdom vypráví o tom, jak složité to chudák s tím vším měl, jaké to bylo drama, jak náročné bylo v Africe v letech 1947-1965 být černochem, který byl zamilovaný do bělošky, a co vlastně obnáší taková malá politicko romantická revoluce.

Recenze: Bridget Jones's Baby - nostalgie spuštěná na max [8/10 A.S.]

1. Bridget Jones je zpět. Po skoro 12  letech od posledního dílu, kdy se rozcházela a znovu dávala dohromady s Markem Darcym, je infantilní smolařka Bridget zpět, aby …. spoiler: se rozcházela a znovu dávala dohromady s Markem Darcym. 

2. Po nepříliš povedeném druhém dílu se k trojce vrátila původní režisérka hitu z roku 2001 (sakra, je to už fakt tak dlouho?) Sharon McGuire. A trochu se obměnili scénáristi. Helen Fielding zůstala, ale Vypadl Richard Curtis (Four Weddings and Funeral, Love Actually) kterému film jen děkuje, a pár trajtrlíků, a přibyl Dan Mazer (ano, scénárista Ali G a Bruna) a Emma Thompson, která má ve filmu i malou roli, a překvapivě ten scénář v prvním draftu napsala ona sama.

3. Ve třetím dílu je Bridget 43 let a divák se dozví, že Bridget má konečně svojí vysněnou váhu a přestala kouřit cigarety, ale překvapivě jí ani jeden z těhle úspěchů nepřinesly vysněné štěstí v osobním životě. Ano, Bridget je opět single, a Mark Darcy je ženatý… s někým jiným. WTF jako.  To sme si přeci nedomluvili!

4. Domnívám se, že pro ženy (protože Bridget Jones filmy asi nejsou pro muže), které viděly první díl, překonaly druhý díl a ve třetím se dozví, že Mark Darcy si vzal někoho jinýho, je to intenzivně bolestný moment. Jak se to mohlo stát? Jak mohl pan Dokonalý, který má Bridget rád "takovou jaká je" (hláška co určitě poškodila mnoho vztahů), Bridget opustit. Nebo ona jeho? A čí je tedy to dítě, které je středobodem toho nového filmu? 

Elvis & Nixon - Love Me Tender, Mr. President [7.7/10 A.S.]

1. Na film Elvis & Nixon mě navnadil v traileru primárně Michael Shannon, který mi pořád trochu straší v hlavě od Midnight Special a jehož herecký projev mě snad eště nikdy nezklamal.

2. Elvise samotného nijak zvláště neoblibuju. Teda jeho hudbu si občas pustím, to jo, ale jako osoba mě Elvis nejvíc zaujal tím, že ho tak miloval Clarence v mém oblíbeném filmu True Romance (kdo neviděl, ať tam běží).

3. Film Elvis & Nixon zpracovává skutečný moment z historie, kdy se Elvis Presley o Vánocích v roce 1970, na vrcholu své slávy, po vele-úspěšném comebacku, a ještě před začátkem svého konečného úpadku rozhodl, že by rád nějak víc pomáhal Americe. Zejména v boji proti drogám a levičákům. A za tímto účelem by se chtěl setkat s prezidentem Nixonem, aby ho se svým bizarně geniálním plánem mohl seznámit a nabídnout mu své služby jako tzv "federal agent at large". Kterým můžete být i vy. Kdybyste teda byli Američani. A byli v kondici. A nefetovali. Takže vlastně nemůžete. Ale Elvisovi se za Nixonem skutečně dostat podařilo a je z toho nejen pěkné foto ale i inspirace hned na několik filmů. A pozor tenhle nový snímek natočila žena, Liza Johnson. Co předtím už vyplodila docela zajímavý film, a taky s Michaelem Shannonem. Return. Že by ženy nakonec přecijen uměly psát a režírovat něco snesitelného??