Recenze: Mission: Impossible - Fallout : oddalovaný orgasmus s otazníkem na konci [8.3/10 A.S.]

1. Plutonium. Přelidněná planeta. Maskování se za jiné osoby. Padouch, kterého už známe. Nekalé plány. Někdo to musí odnést. Nejlépe masově. Pokud tomu, ovšem, nezabrání Ethan Hunt se svým týmem. Na tohle všechno plus fanstatické kaskadérské kousky a bombastické akční záběry nás láká nová Mission: Impossible - Fallout. Začnu tím, že Tom Cruise je vedle Adama Sandlera jeden z velmi mála amerických herců, kteří jsou aktivní a komerčně neskutečně úspěšní prakticky bez přerušení již více než tři dekády. Na kontě v podstatě nemají finanční propadáky, pokud nepočítáme Tomův úlet s muzikálem a Sandlerovo účinkování v artovějších a nezávislejších filmech.

2. Už tento fakt, že se Tomovi tak dlouho daří, jak finančně, tak u fanoušků a na rozdíl od Sandlera většinou i u kritiků, je neuvěřitelný úspěch. Ale když k tomu připočítáte to, že jeho hlavní tažný kůň, frančíza s názvem Mission: Impossible se ještě navíc skoro díl od dílu zlepšuje, je to téměř zázrak. Natáčením nejnovějšího, šestého, dílu se strávilo 161 dní a na výsledku je to ohromné odhodlání a preciznost všech opravdu vidět.

3. M:I-Fallout je toužebně očekávaný a solidně promovaný díl. A diváka nezklame. Ujal se ho totiž stejný režisér, který nám přinesl už minulý díl, skvěle našlapanou akční podívanou M:I - Rogue Nation. Americký režisér Christopher McQuarrie, oskarový scénárista filmu The Usual Suspects, k tomu navíc znovu dostal vymazlený rozpočet (178 mega dolarů) a skvělé obsazení, včetně aspoň chvilkového návratu Michelle Monaghan (v roli bývalé manželky Ethana Hunta). A já jsem byla jedním z těch lidí, kteří doslova odpočítávali hodiny do premiéry a která jsem naběhla na první možné promítání tady v New Yorku a ještě nyní, o půlnoci, píše tuto recenzi, aby čtenářům co nejdříve přinesla dojmy z toho zážitku a zhodnotila, jestli se to čekání vlastně vyplatilo.

Spoiler Alert Podcast: A Quiet Place

U povidání o filmu A Quiet Place jsme se točili havně na tom co uvádělo i hodně jiných recenzentů. A to na různých   nedokonalostech či nedostatečně dotažených detailech ohledně zákonů toho světa, který nám jeho tvůrce a režisér John Krasinski presentoval. A případných lapsů v tom jak by opravdu takový život měl fungovat. Které já svádím na to, že jsme se prostě nedozvěděli dostatek o tom odkud příšery přišly, co opravdu umí/neumí a jak fungují, a proto není možné to tak šmahem odsuzovat, ale kolegové si tvrdě stojí za svým a snímku dávají podstatně nížší známku než já. A přičítají to zejména věcem jakože v kuchyni byly skleničky, na zdech obrazy a tak podobně. U mě ale i přes Spimfurtovu plamenně přednesenou technokratickou opoziční litanii přetrvává stále z filmu silně pozitivní dojem. A stále vám ho doporučuji. Pokud jste ho tedy již viděli nebo vám nevadí spoilery a chcete si poslechnout co všechno v tom světe a na tom filmu bylo (údajě) špatně, stačí když zmáčknete play. 

Recenze: The Foreigner - Jackie Chan je bůh. I v jinak průměrném filmu. [6.6/10 A.S.]

1. Nový film, ve kterém hraje Jackie Chan, se jmenuje The Foreigner a je adaptací podle všeho velmi povedené knihy, The Chinaman, kterou spisovatel Stephen Leather napsal na konci osmdesátých let minulého století. A v tom právě spočívá podle mě největší problém snímku. Není totiž podaný jako retro, ale současný, čímž je dost neaktuální.

2. Když Stephen Leather pracoval v osmdesátých letech jako editor britských Times, byly rozepře mezi Brity a Iry na vrcholu, stejně jako činnost organizace IRA. V dnešní době je ale IRA už spíše archaický problém, na který se filmoví fanoušci rozpomenou leda tehdy, když se opět dívají na filmy In the Name of the Father, 50 Dead Men Walking, The Jackal nebo výtečnou '71. V devadesátých letech, kdy byla kniha poprvé vydaná, byla IRA relevantní asi jako dneska terosté z řad muslimů, takže se o ní točily filmy jak na běžícím pásu. Michael Collins, Patriot Game nebo The Devil's Own třeba. Ale po roce dva tisíce (a po tzv. Belfastské dohodě) už činnost IRY a s ní i napětí mezi Brity a Iry logicky upadalo. Takže pak například drama z roku 2008 Hunger, s Fassbenderem v hlavní roli, správně bralo tématiku irsko-anglického konfliktu jako "podívání do historie". Proč tohle neudělal Foreigner s Chanem, a nezasadil film do 80.-90. let, kam příběh patří, je mi záhadou. 

3. The Foreigner vypráví příběh Quana, hodného čínského imigranta, který v Londýně má svůj restaurant a dcerku, kterou nadevše miluje. A je tak pochopitelně dosti naštván, když mu ji teroristé zabijí. Kdyby se filmu dodal trochu modernější (nebo naopak přiznaně retro) kabát, mohl by být super. Jenže vzhledem k tomu, že zlí teroristé se ukáží být z IRA, se film následně dost detailně věnuje irsko-britským vztahům a ilustruje je jako v současnosti velmi napjaté, to působí trochu komicky. Stejně jako neschopnost policie/ bodyguardů/rozvědky dopadnout včas Chanova Quana. Ale obecně šel film příliš do hloubky a předpokládal znalosti, které běžný divák Chanových filmů asi nemá*. Domnívám se totiž, že málokdo se bude dnes automaticky orientovat v termínech jako PIRA, CIRA nebo OIRA (Provisional IRA, Official IRA nebo Continuity IRA), kterými snímek operuje, a málokdo v kontextu dnešního světa pochopí motivaci hlavních zlounů a z ní vyplývajících několik filmových twistů.

Recenze: The Killing of a Sacred Deer - jen středně úchylné, ale povedené drama [7/10 A.S.]

1. Po tom, jak moc se mi líbila bizarní temná komedie The Lobster, jsem se na The Killing of a Sacred Deer, nový film od řeckého režiséra Yorgose Lanthimose, těšila hodně. Mé nadšení ještě zvýšil pořadatel, který v Lucerně minulý týden v rámci projektu Be2can tento film uváděl. Film totiž nejprve několikrát z pódia označil za nesmírně drsný, temný, možná použil i slovo zvrácený a varoval diváky, že to je jen pro otrlé a že jim možná z toho bude zle a po promítání mu mohou jít říct, jak moc se jim film kvůli tomu nelíbil, ale on že si za ním i tak bude stát.

2. To mne, logicky, naprosto nadchlo. Chyba. Film není prakticky vůbec zvrhlý, ani zvrácený. Má temnou atmosféru, ano, ale spíše napínavou, rozhodně v něm však není taková míra náhodné brutality či zvrhlých nápadů, jako třeba právě v Lobsterovi. Takže kvůli tomu svá očekávání nezvyšujte. Ale zároveň se prosím nenechte odradit tím, že to není tak hard-core jako třeba Saló aneb 120 dnů sodomy.

3. Příběh o Stevenovi Murphym, úspěšném kardiochirurgovi (skvělý Colin Farrell), jeho vztahu k podivnému teenagerovi Martinovi (snad ještě skvělejší Barry Keoghan, znáte z Dunkirku) a o tom, jaké napětí a problémy vzbudí tento vztah v Murphyho rodině (v čele s manželkou, kterou hraje Nicole Kidman), je nádherně natočený. Vizuálně je to vedle Blade Runnera 2049 pro mne momentálně mezi několika "nej" roku 2017. Na rozdíl od svých předchozích filmů zde Lanthimos kameru používá častěji v pohybu a z pozice za nebo před protagonisty, které sleduje skoro ve stejném tempu jejich chůze a vytváří tak dojem, jako by s nimi šla nějaká paranormální entita, skrze jejíž "oči" vy sledujete scénu. Velmi zajímavé a místy i díky tomu snímek připomíná něco od Kubricka, jak vizuálně, tak pocitově.

Recenze: The Belko Experiment - super zábava pro milovníky gore [8/10 A.S.]

1. Svým novým filmem, The Belko Experiment, si to Greg McLean, režisér příšerně stupidního a naprosto neděsivého hororu The Darkness, u mě dost vylepšil. The Belko Experiment je totiž nesmírně zábavný, příjemně napínavý, velmi krvavý a brutální thriller s náběhem do hororu.

2. Příběh je o cca 80 Američanech, kteří pracují pro tajemnou firmu s názvem Belko. Jednoho dne se jejich pracoviště, kterým je vládní budova v Kolumbii, celé samo najednou opancéřuje a oni zůstanou zajatí uvnitř s tajemným hlasem, co jim přes interkom zadává úkoly. Které když nesplní, tak budou postupně umírat. Námět je jednoduchý ve své základní myšlence, ale autoři si dost vyhráli jak s postavami, které se nám ve snímku představí, tak se způsoby smrti, které na plátně uvidíme.

3. Troufám si tvrdit, že každý, kdo někdy pracoval v nějakém korporátu, bude mít z tohoto filmu větší potěšení než ostatní. Protože dobře zná kancelářskou "politiku", interní mechanismy a typy osobností, které se sice vyskytují prakticky v každém kolektivu, ale v kanceláři mezinárodní korporace jsou extrémně typizované až archetypální. Vždycky je tam nějaký slizák, nějaká modelka, dobrácká teta, jakýsi flink, srábek, arogantní vůdce, přirozený vůdce, klaun, mlátička, hnusná ženská a takový ten tichý chlápek, co se drží svého stolu, u kterého sedí s hlavou neustále zabořenou v monitoru, a vy nevíte, jestli to znamená, že poctivě pracuje, nebo že kouká na porno, ve kterém Japonec souloží s týden mrtvými vačicemi.  A teď si představte, že tahle parta dostane vážně míněné ultimátum: vyvraždi třetinu svých kolegů, nebo vyvraždíme tři čtvrtiny celé skupiny. A je nesmírně zábavné, jak se kdo z party s takovým příkazem vyrovnává, jaké se tam tvoří menší skupinky, odboj proti některým z nich a divák při tom může příjemně přemýšlet nad tím, jak by se v takové situaci asi rozhodoval on sám. 

Recenze: Patriots Day - zručná rekonstrukce honu na teroristy [8/10 A.S.]

1. Nejnovější film Petera Berga s názvem Patriots Day navazuje po  The Kingdom, Lone Surviver a DeepWater Horizon na Bergovu zálibu v produkování vlastenecky orientovaných filmů natočených na základě reálné události a s pravým nefalšovaným americkým hrdinou v hlavní roli.

2. Patriots Day ukazuje průběh teroristického útoku na Bostonský maraton v roce 2013, kdy dvojice Čečenců usazených v USA  (pamatuju si, že  už v té době bylo nutné lidem vysvětlovat rozdíl mezi Chechnya a Czech Republic, teď s "Czechia" je to ještě horší) rozmístila a detonovala několik různých výbušných zařízení během probíhajícího závodu. V důsledku toho zemřelo několik lidí a vážně zraněno bylo pár tuctů.

3. Berg se ve svém filmu zaměřuje nejen na samotný útok a jeho přípravu, ale i na vyšetřování, které nastalo bezprostředně poté, a soustředí se na postup orgánů vyšetřujících trestnou činnost a mně se zdálo zajímavé to sledovat.

4. Například detailní rekonstrukce rozmístění explozí a jejich následků, kterou vyšetřující jednotky neskutečně rychle a efektivně provedly prakticky ihned po explozi, byla ohromující. Stejně jako postup jednotlivých policistů při honu na bratry Tsarnaeovy, kteří při svém útěku neváhali dále zabíjet, brát rukojmí a vyhazovat do povětří vše, co jim přišlo pod ruku. Kdo tenkrát nesledoval, jak ten "manhunt" probíhal, bude asi dost překvapen, když uvidí, co vlastně za masakr proběhlo ve městečku Watertown při té policejní akci. Doporučuju tedy před filmem moc negooglit a nechat se zabavit kvalitně zpracovanou akcí a přimhouřit oči nad trochou toho kýče a brečícími miminy.

Recenze: Deepwater Horizon - "Skleněné Peklo" na vodě [7/10 A.S.]

1. Deepwater Horizon je zajímavej a napínavej film. Kterej ale kritika (zřejmě z pietních důvodů) zbytečně nadhodnocuje. Snímek je o tragédii z roku 2010, kdy došlo v USA k výbuchu na plovoucí těžební stanici s názvem Deepwater Horizon a následně i k dosud největší ekologické katastrofě tohoto druhu. A zpracovává relativně věrně sled událostí které k explozi a úniku ropy toho dne vedly.

2. Nabízí se srovnání s nedávným Eastwoodovym Sullym. Což je přesně ten snímek, co si zaslouží nad 80%. Narozdíl od DH, který trpí několika nešvarama zásadnějšího typu. Ale i tak je to celkem dobrej film, a rozhodně velkolepá podívaná.

3. Peter Berg, režisér mého oblíbeného (ačkoliv vojáky napadaného) Lone Survivor, nebo The Kingdom a  Friday Nights Light do režírování DH vstoupil po JC Chandorovi, který se rozešel s producenty snímku kvůli "kreativním rozdílům". Já osobně považuji Chandora (All Is Lost, A Most Violent Year či Margin Call) za lepšího režiséra a mrzí mne, že to po něm dostal právě Berg, který (jak ví ti, co viděli třeba Lone Survivor a četli knihu Marcuse Luttrela) do všeho prodá silný kýč a zesílený patriotismus. A tomu se nevyhnul ani zde.

4. Takže, komu vadí záběry na americkou vlajku hrdinně vlající v poryvech větru, který rozdmýchává oheň okolo, záběry na americkou vlajku za clonou kouře, nebo záběry na americké občany, jak koukají na americkou vlajku, kterak stále vlaje, i když kolem vybuchuje kde co a hoří všechno v dosahu, tak pro toho určitá část filmu bude trnem v oku.

Recenze: Snowden - napínavá škola hrou ve filmu [7.6/10 A.S.]

 

1. Snímek Snowden je ideálním doprovodným dílem k oskarovému dokumentu CitizenFour. Ve kterém dokumentární režisérka a novinářka Laura Poitras velmi objektivně předkládá historicky významné záběry z jednání s Edwardem Snowdenem v Hong Kongu, ve dnech, které předcházely zveřejnění dokumentů, které Snowden propašoval z NSA. Ten příběh určitě znáte. Ani né třicetiletý kluk, co díky svému talentu na matiku a logiku a počítačovým znalostem dostal práci nejprve u CIA a později u NSA jednoho dne pochopí, že možná stojí na špatné straně barikády. Barikády nekontrolovatelné neprůhlednosti, která je mezi vládou a občany. Občany, kteří jí dali mandát. A Snowden se s tím, přesto že je do té doby nadšený patriot a navíc republikán, rozhodne něco udělat.

2. Snímek Snowden je ideálním filmem pro ty, kteří o Edwardu Snowdenovi nic nevědí, nebo vědí málo. Neuvede sice mnoho mediálně nových věcí, ale záživně informuje. Představuje události, které vedly k publikaci do té doby tajných a chráněných dokumentů, odhalující veřejnosti část aktivit (nejen) americké vlády v oblasti zpracovávání osobních údajů (rozuměj: šmírování fyzických osob), která podle Američana Edwarda Snowdena (a drtivé většiny právníků z oblasti ochrany soukromí) překračuje své pověření a tím i zájmy občanů, které má chránit.

3. Snímek je ideálním filmem i pro ty, kteří o Edwardu Snowdenovi něco už vědí, ale považují ho spíš za zrádce než hrdinu. Domnívám se totiž, že na rozdíl od útržkovitých mediálních výkřiků imitujících zpravodajství, nabízí film Snowden lehce stravitelnou i srozumitelnou zábavu, která kvalitně informačně obohacuje. Samozřejmě jen ty, kteří chtějí být informačně obohaceni.  A preferují film před knihou Luka Hardinga, jíž je scénář Kierana Fitzgeralda adaptace.

Recenze: Equity - Skyler útočí na Wall Street [5.6/ A.S.]

1. Film Equity je určitě odvážný počin. V thrilleru z prostředí Wall Street sou v hlavních rolích 3 ženy a z toho 0 krasavic. Hlavní roli má v příběhu investiční bankéřka Naomi Bishop (Skyler White Anne Gunn), která sice hraje tvrdě ale v rámci možností fér a naráží na lidi co hrají fér méně, spoiler: včetně těch ve vlastní firmě. . A vedle ní se objeví ještě prakticky nezámá Sarah Megan Thomas a Alysia Reiner, kterou můžete znát z Orange Is The New Black. Za muže je tam James Purefoy z občas zajímavého The Following ale to co předvádí tady je naopak dost nudné. 

2. Film režírovala Meera Menon, jako svůj druhý film po road-trip komedii o tom jak se dívka snaží ztratit panenství během prezidentské kampaně (jo, that happened a jmenuje se to Farrah Goes Bang) a scénář napsala Amy Fox jako svůj scénáristický debut. Nechce se mi říkat něco tak sexistického jako: "ženy by neměly psát scénáře" ale holt to člověka napadne, při sledování filmu jako Equity. To by jí nestačilo napsat třeba kuchařku?

Eye In The Sky - Colin Firth posílá dobrůtku [9,1/10 A.S.]

1. Eye In The Sky chci vidět eště jednou. Nejen protože mám v oblibě filmy co sou převážně konverzačky a převážně (tady vlastně úplně) v real time, ale protože mě zajímá, jestli ta atmosféra a napětí bude i napodruhé na stejné úrovni. Tak moc to bylo dobrý.

2. Film je o ROE (rules of engagement), konkrétně zde o tom, jak se dělá rozhodnutí, jestli přes dron, ovládaný podivně oteklým a oholeným Aaronem Paulem, pod vedením Britů v čele se stále sexy Helen Mirren, použít hellfire na teroristy někde v Africe, nebo ne. S veškerou svou pověstnou urputností vás nabádám, abyste se nedívali na trailer, ani si o ději filmu nezjišťovali víc a prostě se na to jen koukli.  Nejde o žádný nečekaný zvraty nebo překvapení, ale čistě o to, že ten příbeh je tak krásně vyprávěnej, tak nádherně se před váma rozbaluje, že by byla fakt škoda z toho pěkně zabalenéhé dárku pod stromečkem ten obal brutálně servat, neřku-li dopředu vědět, co je uvnitř. Ne, líp by mohlo fungovat přirovnání k dobrému striptýzu. Kdy dívka (nebo kluk, případně obojetný trpaslík, jak je ctěná libost) pomalu odkládá jednotlivé kousky oděvu, a je krásné to celé sledovat a dát jí ten prostor dělat si to pomalu po svém a překvapovat a napínat vás.  Místo toho, aby jí člověk dostal už předsvlečenou. Jo, to tělo bude furt stejně pěkný, ale proč se připravit o tu vizuální pastvu a příjemné očekávání a pnutí z toho, jak se pomalu svléká? Ok, zpět k filmu. (mental note to self: nepsat recenze pozdě večer).