Recenze: The Death of Stalin - film, na kterém není nic špatně, ale přesto nemůže dostat plný počet bodů [9/10 A.S]

1. The Death of Stalin je skvělý film. Z mého pohledu vlastně prakticky bezchybný. Bavilo mě se na něj dívat, řemeslně je zvládnutý, herci hrají výborně, humor je chytrý, krásně to celé vypadá a je to vítaně chutná satirická jednohubka na poli kinematografie. Ale.

2. Plný počet bodů dát nemůžu, protože jakožto člověk pocházející z Česka, navíc s ukrajinsko-rusínskými kořeny, a člověk, který sice sám samozřejmě éru stalinismu nezažil, ale něco málo o ní ví, jsem měla při sledování takový vtíravý pocit, že "takhle sympaticky by ten film tu materii zpracovávat neměl". To je vlastně můj jediný a zároveň největší problém s tím snímkem. Že Stalin, stalinismus a poválečná léta v Sovětském svazu pro mě představuje jaksi temnější kapitolu s horší pachutí, než jak nám ji podá film bezpochyby velmi schopného režiséra Armanda Iannucciho. A sama nevím, proč mi to tady vadilo víc než třeba jinde satirické zpracování Hitlera. 

3. A byť chápu, že satira a zesměšnění (zde vedoucí i k tomu, že film je v Rusku a pár dalších CIS zemích zakázán) je v umění žádoucí fenomén a z mého pohledu není žádné téma, o kterém by se nemělo/nesmělo/nemohlo žertovat, tak tady mne jaksi mrzí, že z filmu srší víc lehkost onoho ultrabritského (až vyloženě Montypythonovského) humoru než té ruské hrůzy. Ale pokud vám nevadí sledovat film o Stalinovi a jeho pobočnících skrze oči britských humoristů, nemusí vám a věřím, že nebude, na filmu vadit vůbec nic.

The Equalizer (2014) – John Wick (2014) – Kingsman (2014): extrémně stručná srovnávací studie.

Půjdu rovnou k věci a nebudu se s tím mazat. Každému z filmů přidělím na začátek řekněme 500 bodů a podíváme se, jakou rychlostí je budou ztrácet. 

Nadále je budu označovat prostě jako E, JW a K. (Důležité upozornění: toto je dojmologie, ne exaktní věda!)

Zatímco John Wick je „neo-noir action thriller“ (0), Equalizer je „action neo-noir vigilante crime thriller“ (0) a Kingsman je „spy film“ (s tím si naserte, takže -10).

Igore, už mě fakt sereš, že nevracíš knížky do knihovny!

Jeden stupidní americký film, jedna hora na Urale, jedno běsnění smrti

Možná si pamatujete film The Devil´s Pass Incident, který šel před pár lety dokonce v kinech (a ne rovnou na DVD, jak by si zasloužil). Ostatně, Franta na něj napsal recenzi a v tomto konkrétním případě uhodil hřebíček na hlavičku. Je to skutečně velmi nepodařený found footage horror a stěží hodný naší pozornosti. Sami se zde můžete přesvědčit, že rozhodně nemá hodnotu lístku do kina. K filmu se vrátím v závěru, ale především bych se tu rád věnovat určitému selektivnímu shrnutí známých faktů o této události, protože v tomto případě je dokonce i anglická Wikipedie stejně vágní jako ruská, německá nebo česká. Vlastně je to ještě horší: zatímco normálně lze Wikipedii použít alespoň pro první poučení, v tomto konkrétním případě je text silně zavádějící. (Například se tu zcela vážně operuje s možností paradoxního svlékání, přestože při bližším zkoumání se tato možnost ukáže jako nesmyslná a nadbytečná, viz dále.)

Pokud jste líní klikat nebo podezřívaví k odkazům, tady jsou základní fakta: v únoru 1959 se skupina devíti ruských studentů ztratila na turistickém výletě na lyžích do uralských hor. Při pátrání byla nalezena jejich těla v určitých vzdálenostech od stanu, který si skupina postavila pod vrcholkem jedné hory, a který byl rozříznut zevnitř. Těla nebyla řádně oděna, zvláště chyběly boty, čepice a rukavice. Některé mrtvoly měly fraktury různých kostí (zvláště na lebce a žebrech), ale většina účastníků výpravy zcela zjevně zemřela na podchlazení. Už vyšetřovatelé si kladli otázku, co přimělo devět mladých a zdravých lidí, zkušených v horské turistice a obeznámených s podmínkami na zimním Urale, rozříznout zevnitř stanové plátno a vydat se, nedostatečně oblečeni, do mrazivé noci a sněhové vichřice.

Tělo Igora Djatlova 25 dní po smrti a poté, co bylo vyhrabáno ze sněhové závěje.