Artfilm je podle mě fuj. Loutkový film je také fuj. Spojení obojího není 2fuj ale fuj².
Film Anomalisa mě ale zastihl nepřipraveného před vánoci 2015. Byl jsem zrovna poprvé v Americe, v New Yorku, vykulenej jak vejr a kamarádka, co mě tam hostila, dostala jako člen nějaké americké filmařské kliky vstupenky na předpremiéru. A najednou jako host Paramount Pictures sedím v muzeu moderního umění (fuj³). V pěkném kinosále. Za mnou se hlasitě rozléhá jižanský přízvuk nějaké důchodkyně, naléhavě vysvětlující její technologicky zaostalejší kolegyni, jak kouká na filmy na ájpéd. Některé nešly přehrát a s tím se prostě hosté Paramount Pictures nemažou. To naštěstí zaniklo v roztomile rozpačitém osobním uvedení režiséra filmu. Přesně si nepamatuji co říkal, ale byl tak artfilmově skromný, že ze sebe nervózně vysoukal něco jako „Ahoj, díky že jste přišli, užijte si to.“