1. V Adamovi se po nálezu matky vařila spousta emocí. Převládající byl ovšem jednoznačně vztek. Adam nechápal, proč by matka něco takového udělala. To, že do domu přišel někdo jiný a matku zardousil, ho ani nenapadlo, protože na sobě měla ty nejsvátečnější šaty, respektive úbor, který vlastnila. Tedy uniformu z Jednoty, kde kdysi pracovala. Adamovi bylo jasné, že přesně takto chtěla být nalezena. A že pokud ji nepřišel zavraždit sám ředitel Jednoty za to, že jim tam léta kradla tašky, a nenapadlo ho, že jí před smrtí donutí si obléct podnikový stejnokroj, aby bylo zjevnější, kdo byl vrah, tak že pachatelem byla matka samotná.
2. Adam ve čtvrtek těsně po objevu zvažoval, že zavolá na policii, do nějaké nemocnice, nebo aspoň na linku tísně. Prostě že bude postupovat jako normální občan a dělat to co by se od člověka, co zrovna našel v kuchyni svojí mrtvou matku, očekávalo. Jenže Adam nebyl normální občan.
