1. Despicable Me 3, třetí z filmů o (nyní) polepšeném padouchovi jménem Gru, kterého v původním znění skvěle mluví Steve Carell, přineslo malou změnu v tom, že Gru již padouchem být nechce a zároveň je čím dál tím hodnější a hodnější a méně cyničtější, což se může jeho původním fanouškům trochu nelíbit. Nicméně s nástupem jeho dvojčete (Drew, také Steve Carell), který má hlavu plnou plavých vlasů a garáž plnou nablýskaných Ferrari, se nabručený Gru dostane opět do situace, kdy se dráha zločince jeví jako ta lákavější varianta. A to nejen víc než ta, ve kterém je agentem, který ve volné chvíli utírá sliny svým třem ratolestem.
2. Nápad doplnit rodinku Gru, Lucy a 3 děti o strýčka Drew byl pro film spásný. Protože je to zejména díky němu (a bandě mimoňů), že film nesklouzl k víceméně ničím extra zajímavému animáku o rodinkaření. Byť rodinkaření polepšeného zlouna. Gru se zdá být se svou situací ale spokojený, zatímco jeho bratr Drew, mini spoiler: který byl celoživotním zklamáním svého otce, který toužil po tom mít ze syna zločince a který z dálky obdivoval svého druhého syna Grua, jenž úspěšně zlounil, netouží po ničem jiném než po tom, aby ho Gru naučil: jak být pořádně zlý a prohnaně zločinecký.
3. K tomuto kroku Grua podporují mimoni, kteří jsou již značně otrávení tím, že Gru je teď vlastně trochu nudný panák, co doma luxuje a používá štětku na záchod, místo toho, aby venku vykrádal banky a používal trojzubec na atomový pohon. Nebo něco takového. Mini-etuda, ve které mimoni beze slov naznačují, že starý Gru byl zábavnější než nový Gru, je jednou z nejlepších scén filmu a myslím, že během ní mimoni vyjadřují pocity leckterého diváka této série.