Recenze: Black Water - Jean-Claude, Lundgren a potenciální pornoherečka na ponorce, co víc si přát? [4.7/10 A.S.]

1. Film Black Water je hrozně špatný. A po skoro všech stránkách nepovedený. Stupidní neoriginální scénář (film začíná trochu jako Saw a pokračuje jako Escape Plan, jen aby končil jako Miami Vice zkřížené s Mlčením jehňátek), pekelně natočené akční scény, kdy lze člověka střelit z několika metrů samopalem do břicha, aniž by ho to jakkoliv oslabilo v následujícím boji, a pochybné herecké výkony. Ale přesto vám ho doporučím. Je totiž dost zábavný. 

2. V hlavní roli je stále ještě sexy a v super formě Jean-Claude Van Damme, který neztratil nic ze své baletní elegance ani specifického hereckého stylu. Jean-Claude se v roli tajemného Wheelera probere v nějaké temné kobce, neví, jak se tam dostal, proč tam je, nebo kde je. Jediným dalším člověkem, s kterým Wheeler může skrze zeď sousední cely komunikovat je Marco (Dolph Lundgren). Ten sice také neví, proč je chudinka Jean-Claude tam, kde je, ale ví aspoň zhruba, kde se oba nalézají a co je tam čeká. Nic pěkného, samozřejmě.

3. Vyjde najevo, že jsou oba vězněni na jakési podivně luxusní ponorce. Luxusní, protože má stropy skoro 4 metry vysoko v jakékoliv místnosti, do které se kamera podívá. A tahle ponorka je plovoucím tajným, ale americkou vládou podporovaným vězením pro ty nejnebezpečnější kriminálníky. Ano, člověk se už v této chvíli může zasmát s vědomím, že takový druh zábavy bude pokračovat.

4. K Jean-Claudovi se záhy připojí slečna s makeupem a projevem odkvétající pornoherečky (Jasmine Waltz) a hereckými kvalitami jen mírně tento obor převyšující. A společně pak bojují proti zlému nepříteli. Kdo je zlý nepřítel a proč, není moc jasné, ale to je fuk. Samozřejmě že v Black Water jde o flashku, na které je seznam veledůležitých aktivačních kódů (tentokrát ne na atomovky, ale na spící agenty, nicméně všichni ve filmu se tváří, jako kdyby to byly atomovky), chudák Jean Claude je obviněn z velezrady, konspirace proti USA, CIA, FBI a pravděpodobně celému světomíru. Nám ale stačí jediný pohled do nevinných očí tohoto zraněného belgického srnce a víme, že ON by NIC z toho NEUDĚLAL a je nutné mu fandit.

Recenze: 7 Days In Entebbe - jde žid, Němec, Izraelec, Uganďan a Francouz po letišti… [5.7/10 A.S.]

1. 7 Days In Entebbe je film o reálném incidentu, který se odehrál v roce 1976, kdy aktivistická (teroristická) skupina bojující za práva Palestinců unesla letadlo mířící z Tel Avivu do Paříže, přistála s ním v Ugandě a vyjednávala o propuštění zajatých Palestinců držených v Izraeli. A vyjednávala docela dlouho.

2. Díky čemuž nějakou dobu (7 dní, jak napovídá originální název filmu) všichni trčeli v leteckém terminálu v Ugandě, zatímco probíhala vyjednávání s Izraelem. Který ale paralelně připravoval vojenskou akci na záchranu rukojmí. Tato akce, nazvaná "operace Entebbe" (nebo také Operace Blesk), byla námětem již několika filmů a to, čím se nejnovější film režiséra José Padilhy od nich hlavně odlišuje, je fakt, že se jeho snímek 7 Days in Entebbe zaměřuje spíš na to, co se děje během toho týdne mezi teroristy a jejich zajatci než na samotné zachraňování rukojmí vojáky.

3. Proto pokud vás zajímají detaily toho, jak proběhla ta samotná záchranná akce, a chtěli byste na snímek jít hlavně kvůli tomu, varuji vás dopředu: budete zklamaní. Samotné záchranné akci se film věnuje jen v několika posledních minutách a to ještě velmi zvláštním způsobem, kdy ukazuje rychlou montáž z několika různých prostředí a situací a jen jedna její část se věnuje právě provedení toho vojenského zásahu. Ale jedna zase zajímavému tancování. Ale kvůli němu asi na tenhle film nikdo nejde. Hádám, že většina lidí na Entebbe půjde právě kvůli tomu plánu na záchranu unesených. Který měl své výzvy a překážky a kterého se účastnil třeba i Yonathan Netanyahu, starší bratr pozdějšího premiéra Izraele, Benjamina Netanyahu. A realizace toho plánu má své místo v historii a to nejen díky tomu, že se odehrával v cizí zemi a za výrazně složitých podmínek pro všechny zúčastněné.

Recenze: The 15:17 to Paris - ajta krajta ono to neumí hrát [4.6/10 A.S.]

1. Na snímek The 15:17 to Paris, natočený podle pravdivých událostí, které se staly v roce 2015 při jízdě vlaku z Amsterdamu do Paříže, se dá nazírat několika způsoby. Jako na chvályhodný společenský počin, jako na gesto silného patriota, jako na seberealizaci herecké a režijní legendy ve značně důchodovém věku a jako na kinematografické dílo. A radši bych u The 15:17 to Paris psala hodnocení té společenské prospěšnosti, patriotismu nebo seberealizace důchodců než hodnocení filmu, věřte mi. Ale tyhle řádky asi čtete, protože chcete vědět, jaký byl ten film (špatný), ne to, jak moc má Clint Eastwood rád Ameriku (hodně).

2. Nuže. The 15:17 to Paris je nepovedené. Za mě je to první skutečně špatný film, který režírovala herecká i režijní legenda Clint Eastwood. Když jsem na něj šla, moc se mi nechtělo věřit, že by režisér, který má na kontě tak dobré filmy jako Mystic River nebo Letters from Iwo Jimma, Gran Torino či Unforgiven (Million Dollar Baby mne nikdy moc nechytlo), mohl vytvořit něco vyloženě špatného. Bohužel mohl.

Recenze: The Commuter: běsný Liam Neeson chycený ve vlaku s Fendrem proti všem [4,6/10. A.S.]

1. Ani božský Liam Neeson neutáhne vše. Ve svém novém filmu The Commuter nese na svých bedrech nejen celý vlak, ale i zápletku vykradenou částečně od Agathy Christie a částečně od Kubricka. Ano, režisér přiznaně slaboduchých akčních snímků, Jaume Collet-Serra, se inspiroval u těchto velikánů literatury a kinematografie. A přestože ty aspekty jsou ve filmu nositeli projevů těch nejsilnějších emocí (jako třeba smích), výsledek bohužel skoro nestojí za zhlédnutí.

2. To skoro říkám proto, protože je tam Liam Neeson, který dokáže svým nasazením, fyzickým i emočním výkonem, sexy hlasem a nyvě odhodlaným pohledem do kamery, kdykoliv mu někdo vezme rodinu, kvalitativně pozdvihnout cokoliv, v čem je. Byť by to byla třeba reklama na menstruační vložky, Neeson by určitě způsobil, že by je muži občas šli nejen dobrovolně, ale i pyšně svým partnerkám pořídit. Prodavačům by pak mohli drsně říct, že mají "a very particular set of skills". Prostě Liam rocks.

3. V Commuterovi ale dostane strašně těžký úkol, a to nejen ten od náhodně kolemjedoucí spolucestující Joanny (sexy Vera Farmiga, napůl na plátna přinášející to lepší z Normy Bates), aby našel "člověka, který na ten vlak nepatří", ale ještě daleko těžší zadání má od režiséra: hraj to jako by ten scénář a tvoje chování v něm dávalo smysl. Což nedává. A je to škoda, protože Liam by si zasloužil trochu lepší scénář a víc prostoru než několik Faradaových klecí a pár mobilů, které příhodně nefungují, když mají, nebo jim dochází baterky. A víc než skupinu poloherců okolo, kteří svým stereotypem sice naprosto odpovídají osazenstvu běžného "commuter" vlaku (zvláště pak ten arogantní broker, co celou cestu mluví nahlas přes headset a dělá u toho "velkej business", to je snad standardní vybavení každého rush hour vlaku), ale ve filmu jsou v takové koncentraci bez toho, že by byli obloženi normálními postavami, že nakonec skončí jako otravné prázdné figurky.

Recenze: Jungle - Harry Potter hubne v Amazonii. A jak už to u hubnutí bývá, není to žádná zvláštní zábava. [5/10 A.S.]

1. Daniel Radcliffe již dávno přerostl svou kouzelnickou minulost a opakovaně prokázal, že je opravdu dobrý herec, který nepotřebuje jiná kouzla než kouzlo své osobnosti.

2. To si přivezl i do australské džungle, do role mladíka Yossi, na natáčení survivalistického dramatu Jungle o trojici kamarádů, kteří se rozhodnou udělat si túru po Amazonii a světe div se, nejde to úplně dle plánu. Spoiler: jelikož je film podle autobiografické knihy, pokud to víte, je vám jasné, že její autor přežil. Ale než se k tomu, že to nejde úplně podle plánu, dostanete, můžete si v kině tak na 45 minut zdřímnout nebo zameditovat na téma "kdo bude příští český prezident". Protože ta dobrá část filmu začíná až někdy kolem 50 minuty snímku, kdy se skupina rozdělí. 

3. Trojici tvoří jedinci, jejichž etnický původ a vystupování ve filmu mi nedá nezačít tento odstavec takto: Amík, Němec a Žid přijdou do džungle hledat zlato (boha, sex, smysl života, you name it). Amík začne všem rozkazovat, Němec zařve scheisse a zmizí do džungle, zatímco Žid nelení a v přestávkách mezi ožvýkáváním kousků zlata už si v hlavě dělá budoucí business plán. Jako průvodce si najmou jakéhosi Karla, oblečou se do zcela nevhodných bot a džínových kompletů (režie nám asi chce dát okatě najevo, že je rok 1981) a vyrazí.

4. Po nějaké době podivných žabomyších válek mezi různými členy výpravy, několikero podivných scénách, při kterých není jasné, kdo (jestli někdo vůbec) halucinuje, kdo (jestli někdo vůbec) je čí otec a proč tam vlastně jsou mimo toho, aby si zafilosofovali na úrovni střední školy, se kluci dostanou do nesnází a je na čase udělat pár hloupých hororových rozhodnutí, které jim všem jen přitíží. Tak směle do toho!

Recenze: Power Rangers - není to nejhorší, ale je to jen pro děti [5/10 A.S.]

1. Saban's Power Rangers natočil, jako svůj druhý celovečerní film, režisér Dean Israelite. Jeho prvotina, Project Almanac, o skupině teenagerů cestujících časem, se mi docela líbila, kazil jí jen ten formát (found footage) vlastně.

2. Power Rangers 2017 mají dva významné problémy: A) většinu filmu se věnují tomu, jak se budoucí Power Rangers vlastně potkali a co všechno museli spolu prožít a zažít, než se z nich stali Power Rangers, tedy ochránci vesmíru, kteří morfují do různě barevných a silných super-hrdinů. B) Elizabeth Banks v roli hlavního padoucha (padoušice) jako Rita Repulsa není dostatečně zlounská, děsivá, ani repulsivní. Vlastně jí to docela i sekne. Ale bát se jí moc nedá, je spíš vtipná.

3. Dalším slabým místem je scénář obecně, protože hlavním postavám nedal dostatečně uvěřitelné osobnosti. Leader Power Rangerů je prostě nudný Mirek Dušín, Asiat je tam jen pro zábavu, autista-černoch asi pro tabulky a dvě holky, z nichž jedna je rebelka a druhá jako psychopatka (s potenciálně gay tendencemi, za což údajně v Rusku film promítají jako mládeži nepřístupný) - celý tým působí příliš ploše a jednorozměrně.  Ale to by se asi dalo překonat, kdyby se k tomu, než se z nich stanou Power Rangers, neplácali tak dlouho!

4. Za scénářem stojí skupina asi sedmdesáti sedmi osob, z nichž má cenu jmenovat jen Johna Gatinse, který napsal povedený Zemeckisův film Flight. Scénář se tentokrát nestal nesourodou mozaikou různých smyslů pro humor a vzájemně nepasujících zápletek, jak to občas u těch skupinových děl bývá, ale prostě se rozplizl do jakéhosi homogenního amarounu, který má už po expirační lhůtě a proto se nepřetvoří v to, co by divák doufal.

Recenze: Jack Reacher: never go back = vzkaz divákovi [4/10 A.S.]

1. Jack Reacher: never go back je druhý díl původně knižní série o Jacku Reacherovi, ex-armádním důstojníkovi, který se toulá světem a občas se k něčemu připlete. První díl před 4 lety režíroval Christopher McQuarie, což je oskarový scénárista (The Usual Suspects, Edge of Tomorrow, Valkyrie) a mimo to eště schopnej akční režisér co umí do akce dál sexappeal i humor. Jako například v poslední Mission Impossible: Rogue Nation. Tenhle díl Reachera ale bohužel režíroval někdo jinej.

2. Edward Zwick je zajímavej leda tím, jak je až na jednu-dvě vyjímky úplně průměrný režisér. Porovnejte sami - Blood Diamond, Pawn Sacrifice, vs slabší Legends of the Fall nebo Seige. Zajímavejší bude max jako producent.

3. K pokračování Jacka Reachera teda nepřidal nic specifického, nic vlastního, natož zajímavého. Vytvořil slabý, kýčový a  bolestně formulaický rádoby-thriller, který nezachrání ani to že si tam Tom Cruise může (jak je mu jen vlastní) uběhat plíce a na chvíli i sundá tričko.

4. Vono jak to taky mohl Cruise zachránit, když ho režisér nebyl schopen navést do jiné polohy než "Ethan Hunt když má třetí den zácpu"? Ta postava prostě byla v tomhle díle příliš generická, prostě takovej random "bad ass good guy". Ale za to nemůže ani Cruise, a rozhodně ne autor literární předlohy (Lee Child), který napsal fakt zajímavou a unikátní postavu, Jacka Reachera, introvertního nabušeného tuláka vyhozeného z armády, který se jednou ročně víceméně omylem zapléte do nějakých problémů. Za to jak neslaná nemastná je Reacherova postava může samozřejmě režisér, ale taky jeho spolu-scénárista, tragéd Richar Wenk. Který nedávno zprznil Sedm Statečných a předtím se nejvíc "vytáh" leda Equalizerem a tím  se rozhodně scénáristicky není co chlubit.