Halloween (1978) - 10/10

Do kin přichází další příspěvek série Halloween a z očekávání se stala malá událost. Michael Myers, vrah s bílou maskou, byl jednou z ikon hororového vesmíru, které se pevně zakotvily v popkultuře. Teď do kin přichází další pokračování, ale co je vlastně původní jednička zač a co znamenala pro (nejen) americkou kulturu?

Recenze: Sorry to Bother You - další fantastický režijní debut [9/10 A.S.]

1. Absurdní komedie Sorry to Bother You není film pro každého. Je to totiž velmi svérázně natočené dílo. Satira zaměřující se na slovní i fyzický humor týkající se rasismu, konzumního způsobu života, technologického pokroku i lidských vztahů samotných. A je natočena tak, že jí budete buď milovat, nebo z kina odejdete s pocitem, že režisér byl asi na drogách, když to psal a natáčel. A ano, drogy se ve filmu také objeví.

2. Hlavním hrdinou filmu je mladý černoch, Cassius Green. Což má v angličtině výslovnost vtipně podobnou větě "cash is green" a sám Cassius si nechává říkat zkratkou Cash. Cash je tak trochu na životní křižovatce. Nemá práci, bojí se smrti, občas ho trápí pocit, že vybouchne slunce, a z těchto pseudofilosofujících nálad mu musí často pomáhat jeho dost extravagantně působící přítelkyně a jakási avantgardní umělkyně v jednom - dívka jménem Detroit (Tessa Thompson aneb Charlotte ze seriálu Westworld). 

3. Cash nakonec zaměstnání najde. Coby pracovník call centra, který lidem po telefonu prodává vnucuje různé věci, bez kterých by se jistě dále neobešli. Způsob, jakým je ta práce ve filmu vykreslená, je opravdu vtipný, ale snímek se hlavně zaměřuje na možnost postupu v práci, který je tím lepší, čím méně černě na lidi působíte. A do toho je ještě řešena otázka novodobého otroctví, odboje proti němu a postavení různých minorit ve společnosti.

Recenze: The Shape of Water - krásně barevné obojživelné love story [8/10 A.S.]

1. Na nový film Guillerma del Tora, The Shape of Water, jsem se velmi těšila. Už z traileru bylo zjevné, že půjde o speciální kinematografický zážitek se skvělou kamerou, výpravou i hereckými výkony. Doufala jsem, že příběh půjde nad rámec "němá, ostrakizovaná dívka se zamiluje do němého ostrakizovaného obojživelníka", ale bohužel v tomto ohledu mne film trochu zklamal. Je to prostě "pouze" ta pěkná pohádková love story a scénáristicky nic moc jiného… To ale neznamená, že film není dobrý nebo záživný. Jen dějově nepřekvapí, pokud nepovažujete za překvapení to, že největším zlounem konečně v nějakém lepším filmu tohoto typu není Rus.

2. Snímek čerstvě získal 13 nominací na Oscara (včetně původního scénáře). Bylo to očekávatelné, kritiky byly opravdu nadšené. Zejména z výkonu herečky v hlavní roli, Sally Hawkins, znázorňující němou uklízečku Elisu Esposito. Vedle dalších dvou hereckých výkonů (Octavia Spencer, Richard Jenkins) byl ještě nominovaný samotný režisér, soundtrack, střih, kamera, výprava, scénář, kostýmy, zvuk a nejlepší film roku. The Shape of Water je tak předním favoritem letošní oscarové sezóny podobně jako minulý rok La La Land. A myslím si, že stejně jako všemi vzývaný La La Land v roce 2017 i nyní oslavovaný The Shape of Water nakonec v kategorii "best picture" nezvítězí.

Recenze: Blade Runner 2049 - lidštější než lidské? Těžko. [7.6/10 A.S.]

1. Hodnotit film Blade Runner 2049 je pro mne velmi těžké. Hlavně proto, že původní film (prakticky ve všech jeho verzích, včetně té kino verze s voice-overem) patří mezi těch pár filmů, které mne nejen bavily od začátku do konce a emočně mě oslovily, ale které mi i daly spoustu podnětů k dalšímu přemýšlení, vyhledávání podobných děl a nakonec i k vlastní tvorbě a zkoumání konceptu, který Ridley Scott ve svém filmu na motivy povídky Philipa K. Dicka předestřel v původním filmu/ech. Nejraději mám asi jako skoro každý sci-fi fanda Blade Runner ve verzi Final Cut.

2. Od jeho pokračování bych tedy logicky chtěla kvalitativně podobný zážitek. Ačkoliv mi dopředu mělo být jasné, že to nebude možné, tak fantastické ohlasy ze zahraničí mne naplnily tou trochu naděje na to, že opět v kině uvidím něco opravdu originálního a dechberoucího.

3. Protože to pro mne původní Blade Runner byl. Originální dechberoucí filmové dílo, které nejen svým příběhem, ale i hudbou a vizuálním zpracováním přinášelo něco, co mi připadalo (a stále připadá) neomšelé. Bohužel v Blade Runner 2049 se tento pocit nedostavil. Nyní, druhý den od zhlédnutí, přemýšlím, které scény si nejvíc vybavuji, a to sice scénu s koníkem, kterou ale považuju za trochu kýčovitou, a pak asi závěrečnou akci, ale to čistě kvůli té (velmi hezké) akci. Nic duchovně obohacujícího na mne z toho filmu bohužel nedýchlo.

4. Příběh o tom, jak lovec replikantů, Blade Runner zvaný K (Ryan Gosling), přijde v roce 2049 na tajemství z roku 2019, které má na jeho život významný dopad, nebyl špatný. Ale nebyl ničím uchvacující, nad rámec toho, že nadšený fanoušek jedničky čekal na reference, camea, podobné hudební motivy (škoda že hudbu nedělal Jóhannsson), na rozvinuté linky, které původní film naznačil, a radoval se tak asi nejvíc z každého záběru, který mu toto nějak splnil.

Recenze: Girls Trip - další protěžovaná hrůza [3/10 A.S.]

1.  Girls Trip je další z filmů, které na určité úrovni diváka, co není černoch a/nebo žena, možná podvědomě posouvají směrem k rasismu a misogynii. Protože tak tupé postavy, dementní zápletky a silně nesympatické jednání všech zúčastněných, aby jen tak pohledal.

2. Režisér Malcolm D. Lee se specializuje na "černé komedie". Ve smyslu: filmy zachycující Afroameričany a jejich kulturu. Už jsem od něj utrpěla Barbershop, který mne svou stupiditou zcela ohromil a dovedl mne do bodu, kdy jsem se svým černým kolegou v práci byla ochotna (opatrně) diskutovat na téma "proč nemá člověk věřit těm negativním stereotypům, když je pak ve filmu sám černošský režisér nejen znázorňuje, ale ještě vyloženě podtrhuje"? Výsledky té debaty ovšem nejsou jednoznačné.

Recenze: The Little Hours - orgie zdaleka ne pro každého [6/10 A.S.]

1. The Little Hours je nový film scénáristy a režiséra Jeffa Baeny, který se "proslavil" sympatickou obskurností I Heart Huckabees, jež napsal, pak celovečerním režisérským debutem Life After Beth (již méně sympatická, ale stále obskurnost) a poté filmem Joshy.

2. Ve všech snímcích se režisérovi objevuje nejen jeho dlouhodobá partnerka Aubrey Plaza, ale i další skupina podivně kvalitních/slavných herců, kteří nadále s tímto člověkem spolupracují. Ačkoliv on nadále vyrábí akorát ty více či méně sympatické obskurnosti. Asi k tomu mají nějaký dobrý důvod, tak uvidíme, kam jeho kariéra povede dál.

3. The Little Hours není nijak zvlášť povedený snímek. Svůj "půvab" staví na tom, že život ve středověkém klášteře ve skutečnosti dívky v něm zavřené nebaví. Ve skutečnosti jsou totiž všechny hrozně nadržené, nevyskotačené, drzé, vulgární, agresivní a se sklony ke kriminálnímu chování obecně. To je celé. Pokud se odejme "humor" z toho, že dívka v hábitu jeptišky nadává, páchá násilí, případně dokonce někoho znásilňuje, nezbude ze snímku nic moc jiného, než fakt, že tam je poměrně dost odhalených klínů a 3 relativně známé herečky ukážou prsa.

4. Diváka by tak nemělo překvapit, že mimo toho, že jeptišky (nebo spíš novicky) jsou v klášteře nerady, v hlavě mají místo Boha bordel a z nedostatku svobody a sexu jim už zjevně hrabe, a tudíž - zřejmě z nudy či citové a tělesné deprivace- dělají různé blbosti jako třeba znásilňují jedna druhou nebo zahradníka, se tam v podstatě nic moc neděje. 

Bad Moms - jak z jednoho vtipu o obřízce udělat skandál [6/10 A.S.]

1. Bad Moms přiláká zejména několik skupin diváků: A) ty co se jim líbila The Hangover a mají pocit, že protože tenhle snímek napsala (a navíc zrežírovala) stejná dvojka, že se budou podobně dobře bavit. B) ženy které mají děti a chtějí si užít i jiné matky bojující s nedostatkem času a pocitem, že sou nejhorší mámy na světě, C) fanoušky Mily Kunis, Kristen Bell, Kathryn Hahn nebo Christiny Applegate a D) ty co hledají oddechovou nenáročnou komedii, E) ty co hledají originální a nekorektně cynický humor.

2. Pro A: nedejte se zmýlit. Hangover mimo dobrého scénáře hlavně měla skvělého režiséra. Todd Phillips (Old School, Starsky and Hutch, Road Trip) komedie  režírovat umí. Jon Lucas a Scott Moore (Ghosts of Girlfriends Past, Hangover) je zas umí psát. Ale jak nefungovala pokračování Hangover bez původních scénáristů, tak scénáristi původní kvalitní Hangover neumí (možná jen zatím) zrežírovat kvalitní komedii. Přitom by stačilo jen málo úprav.

Popstar: Never Stop Never Stopping [7.5/10 A.S.]

1. Popstar: never stop never stopping -pro některé odkaz na Bieberovo "never stop believing"- je mockumentary, který si dělá legraci ze současné hudební scény, hip-hoppové kultury, ale hlavně showbyznysu obecně. Dělá to podle mě velmi dobře, vtipně, chytře, hudebně nápaditě a především záživně. Koneckonců film je produkovanej Juddem Apatovem a napsanej a zrežírovanej (dvěma členy) skupinou Lonely Island a to už oboje určitou záruku kvality má.

2. Ústřední postavou snímku je Connor4Real (Andy Samberg), který získal slávu coby člen z hip-hopového tria "The Style Boyz", ze kterého narcistický front runner Connor odešel, aby se věnoval sólové dráze. První album mu vyšlo, Connor je celosvětově milovaná hvězda a své druhé album vydává právě teď. Zbylí členové tria sou v pozadí, uražený Lawrence se vzdal showbyznysu úplně a pěstuje rostlinky na farmě a dobrácký Owen dělá Connorovi něco jako djje na jeho velkolepých show. Druhé sólové album ovšem neboduje a nastává drama.

3. Pokud neznáte trio komiků působící pod názvem The Lonely Island, doporučuju si od nich před zhlédnutím filmu něco pustit. I sexy borci jako Grim. Dobrej na začátek je Like a Boss, MotherLover nebo Jizz In My Pants. V MotherLover Samberg účinkuje s Justinem Timberlakem, častým spolupracovníkem, který se v docela vtipné mini-roli plyšové ryby mihne i v Popstar:nsns.

4. Film je dělaný jako fiktivní dokument a koho napadne This Is Spinal Tap z roku 1984 tak není daleko od vhodné asociace, i když stylově je film bližší spíš dílku Part of Me o Kathy Perry nebo Believe o Justinu Bieberovi. Když sme u toho Biebera, hodně lidí hledá v Popstar: nsns paralelu s Bieberovým životem a nacházejí tam i nějaké shodné body, ale sám Samberg řekl, že to není parodie na Biebera, a pokud to má nějakou reálnější předlohu ve skutečném světě, tak už stín padá spíš na samotné Lonely Island. Plus tak trochu na jedno pr-fiasko kterého se nedávno dopustili U2, když své nové album procpali všem na Itunes, aniž by si o to uživatelé sami řekli.

Louder Than Bombs - Joachim Trier rozdrásá i pohladí [8/10 A.S.]

1. Louder Than Bombs je jeden z těch filmů, u kterých vám je smutno, možná místy i vyloženě ouvej, ale přesto se chcete dívat dál.

2. První anglicky mluvený celovečerní film norského režiséra Joachima Triera (Lars Von Trier je jeho vzdálený příbuzný), a jeho třetí film po Oslu a Reprise. Kdo ty filmy viděl, ví že Trier se fakticky specializuje na depky, takže ho obsah Louder Than Bombs asi nepřekvapí.

3. O co tedy de? Ovdovělý otec dvou synů stojí před rozhodnutím, zda svému mladšímu synovi předtím, než o tom vyjde v novinách článek, sdělit, že jeho matka, známá fotografka, která zemřela na následky autonehody před několika lety, ve skutečnosti nebyla obětí nehody, ale spáchala sebevraždu.

4. Teenage syn Conrad je ale značně nekomunikativní, a navíc eště tou smrtí matky řádně emočně pocuchaný, takže se hledá vhodný moment, pokud vůbec má takový nastat, a povolává se na pomoc starší bratr Jonah (Jesse Eisenberg), který už o tom, jak matka zemřela, několik let ví, a spolu s tátou (Gabriel Byrne) vymýšlejí, jak na Conráda. Přestat mu lhát, nebo ne?