1. Eye In The Sky chci vidět eště jednou. Nejen protože mám v oblibě filmy co sou převážně konverzačky a převážně (tady vlastně úplně) v real time, ale protože mě zajímá, jestli ta atmosféra a napětí bude i napodruhé na stejné úrovni. Tak moc to bylo dobrý.
2. Film je o ROE (rules of engagement), konkrétně zde o tom, jak se dělá rozhodnutí, jestli přes dron, ovládaný podivně oteklým a oholeným Aaronem Paulem, pod vedením Britů v čele se stále sexy Helen Mirren, použít hellfire na teroristy někde v Africe, nebo ne. S veškerou svou pověstnou urputností vás nabádám, abyste se nedívali na trailer, ani si o ději filmu nezjišťovali víc a prostě se na to jen koukli. Nejde o žádný nečekaný zvraty nebo překvapení, ale čistě o to, že ten příbeh je tak krásně vyprávěnej, tak nádherně se před váma rozbaluje, že by byla fakt škoda z toho pěkně zabalenéhé dárku pod stromečkem ten obal brutálně servat, neřku-li dopředu vědět, co je uvnitř. Ne, líp by mohlo fungovat přirovnání k dobrému striptýzu. Kdy dívka (nebo kluk, případně obojetný trpaslík, jak je ctěná libost) pomalu odkládá jednotlivé kousky oděvu, a je krásné to celé sledovat a dát jí ten prostor dělat si to pomalu po svém a překvapovat a napínat vás. Místo toho, aby jí člověk dostal už předsvlečenou. Jo, to tělo bude furt stejně pěkný, ale proč se připravit o tu vizuální pastvu a příjemné očekávání a pnutí z toho, jak se pomalu svléká? Ok, zpět k filmu. (mental note to self: nepsat recenze pozdě večer).