1. Genius, příběh o grafomanovi a jeho urputném ale laskavém editorovi mi byl podle popisu a traileru blízký. Americký spisovatel Thomas Wolfe byl schopný chrlit ze sebe extrémně rozsáhlá díla o tisíci stranách a statisícech slov a s ohromným množstvím velmi rozvitých vět, na nichž si zakládal. A jen velmi těžko se smiřoval se škrty ze svých originálních textů. To ho dostávalo do vyhrocených situací s Maxwellem Perkinsem, pečlivým editorem z New Yorského nakladatelství Scribners. Chápu. Mám se svým editorem na Faulknerovské téma "kill your darlings" taky tristní debaty, a to sem grafoman co si vo kvantitě (natož kvalitě) Wolfova psaní může nechat jen zdát.
2. JENŽE. Fakt si umíte představit záživně podaný příběh stojící výhradně na střetu povolání "spisovatel" a jeho "odpovědný redaktor"? Z první poloviny minulého století navíc? Což je důležité, protože v té době nebyly počítače, takže když nám kamera chce ukázat jak Max Perkins (Colin Firth s kloboukem, který nesundá snad ani na vteřinu během celého filmu) pracuje, znamená to že kamera zírá do rukopisu, po kterém pomalu jede Colinův prst, a když najde chybu tak jí zakroužkuje fixem, nebo dopíše slovo, a pak se takhle postupně pinoží dál? A když nám režisér chce ukázat, že Wolf píše zajímavě, tak to udělá tak, že kamera kouká na Firtha jak v průběhu dne otáčí stránky a zaujatě do nich zírá? A když máme vidět souboj o věty, tak to znamená že se díváme na Maxe a Toma (Jude Law, ano, další Brit hrající Amíka v tomhle filmu o Američanech, obsazeném skoro výhradně Angličany a Australany) jak zuřivě bodají prsty do nějaké stránky, čtou si navzájem věty a kroužkují co kde má nebo nemá být?