Recenze: I, Tonya - trojitá dávka piruet i humoru [9/10 A.S. ]

1. I, Tonya je přibližně biografický film o americké krasobruslařce Tonye Harding. Která se proslavila na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století nejen tím, že jako první/jediná Američanka a druhá žena na světě soutěžně skákala trojitého Axela, ale i svým potenciálním zapletením do velkého sportovního skandálu, který tenkrát významně zahýbal světem krasobruslení.

2. Pokud její jméno neznáte a teď nevíte, o jakém skandálu mluvím, tak si to nehledejte. O to je snímek režiséra Craiga Gillespieho (Fright Night, The Finest Hour) zajímavější, když člověk moc neví, co ho čeká a jak život a kariéra Tonyi vlastně dopadne. Nutno říct, že v USA tenhle příběh asi znají všichni - jméno Tonya Harding zde natolik zlidovělo, že ho jako příměr použil i bývalý prezident Obama ve své kampani z roku 2008. 

3. I, Tonya vypráví o životní pouti mladé krasobruslařky. Tonya Harding je původem z města Portland v americkém státě Oregon a začala soutěžně bruslit už ve cca třech letech. Od malička bylo totiž zjevné, že má nejen ohromný talent, ale ještě navíc k tomu sportu hoří nadšením. Přidejte k tomu původ z chudých poměrů rozpadlé rodiny a pevnou ruku despotické matky (Allison Janney), jejíž neustálá kritika Tonyu při bruslení svým způsobem i žene kupředu, a máte nezvykle působící šampionku, která mezi ostatními sportovkyněmi z mnoha důvodů vybočuje.

4. Ve filmu ji s ohromným úspěchem (a poprávu na Oscara nominovaná) hraje Margot Robbie. Která i se špatně udělanou trvalou, nečekaně vulgárním slovníkem a venkovsky působícím makeupem překypuje dračím sexappealem. Který má možnost ve filmu ukázat nejen tehdy, když je v těsném trikotu a plave vzduchem s roztaženýma nohama.

Spacefest (iii) - Sobfest, aneb: idiot inspirován inspirovat!

1. Klást si otázky jako "proč mě fyzika na základce nebavila" a "čí kreténskej nápad bylo jít na práva, když věda je daleko zajímavější?!" nemá v mém pokročilém věku už cenu a já to vím. Ale po dnešku je to zas o trochu těžší. Koukat se směrem dopředu a místo planého nářku na to, co člověk už všechno prosral se pokusit o ten "maximum effort" aspoň od teď dál.

2. Spacefest ještě není u konce, ale už teď mám stohy poznámek k mému scénáři, a daleko přesnější představu o tom, co se musí v prvním aktu všechno stát a říct, aby to dávalo co největší možný smysl. Když sme se o tom dnes bavili se Sethem Shostakem, po jeho výborné přednášce na téma "non-living aliens", řekl mi něco trochu jiného, než včera Apollo astronauti. Shostak má rád jednoduché, ale inovativní filmy, jako třeba E.T., ne "překombinované nesmysly jako Interstellar" ale i tomu dává palec nahoru za to, že vypráví příběh z prostředí, které je nám neznámé a tím inovuje žánr a inspiruje ostatní. Což Seth považuje za hlavní přínos. Trochu naopak zase shodil včera vychvalovaného Verna, s tím, že je to od astronautů "confirmation bias" a že už Verne ignoroval v té době známá fakta, a v mnohém se mýlil, nebo to dokonce úmyslně používal špatně. Ale jeho přínos byl v inovaci a inspiraci lidí v tom aby byli ochotni vnímat věci novým způsobem.

Spacefest (i): 50 astronautů, 70 Eletrikářů, 90 Spimfurtů a 1 idiot

1. Z důvodů, do kterých se mi nyní nechce zabíhat, ale které okrajově souvisí i s tím scénářem co píšu a někteří z vás měli už možnost číst, sem právě v Arizoně, kousek od města Tucson a účastním se akce nazvané Spacefest. Je to něco jako Comic-Con, akorát pro nadšence do vesmíru a vše co s ním souvisí.

2. Pro absolventa dvou semestrů astrologie není jednoduché tu existovat jinak než pod názvem "místní idiot". Ale naštěstí idiocie pro mne není nová poloha, takže pocud v pořádku. Komplikovanější ale je vybírat si na které z vzájemně kolidujících přednášek jít, protože všechny zní zajímavě, ale jen na některých je šance, že aspoň rámcově pochopím, o čem přednášející mluví. A na ty ostatní nemá cenu se cpát, protože od první do poslední minuty budou celé v jazyku, z něhož porozumím jen spojkám.