1. Nevím, jestli film Denial bude mít
nějaké zásadní fanoušky mimo právníků, historiků a židů. Protože se jedná o
filmově nijak zvlášť originálně zpracované téma. O kterém běžný člověk ví, jak
dopadlo, a kdo neví, tak stejně asi bude tušit, jak to dopadne, vzhledem k
tomu, za jak extrémistické je v dnešní době považováno popírání holocaustu.
2. Nicméně pro diváky, kteří jsou zároveň právníci, bude
mít Denial jistou přidanou
hodnotu: film dobře popisuje jim známé konfliktní situace, např. kdy klient
nesouhlasí se zvolenou strategií a významně tak ztěžuje proces, nebo že proti
vám stojí šílenec a vy s ním musíte jednat jako s rovnocenným soupeřem, nebo že
musíte na obhajobu klienta v z principu nesmyslném a zlovolném procesu nasadit
tolik peněz, času a energie.
3. Snímek režíroval Mick
Jackson. Zkušený řemeslník, který má za sebou jak třeba populární
kýč Bodyguard, tak
kvalitní televizní drama Live
from Baghdad nebo Temple
Grandin nebo komedii LA Story. A na kontě snad
žádný vyložený provar a ani Denial tam samozřejmě nespadne.
4. Scénář k filmu
Denial napsal David Hare podle knihy od Deborah
Lipstadt. Hare je Brit, co psal primárně pro divadlo, ale
etabloval se i jako filmový scénárista (Reader, Hours). K historické
tématice má zjevně blízko a píše převážně dramata. Tady odvedl také dobrou
práci, zejména si dal záležet na tom, aby do filmu zapracoval soudní při v
přesném znění z reality. To, co ve filmu zazní u soudu, skutečně u soudu
zaznělo ať už na straně žalobce, žalovaného nebo z úst soudních znalců či
soudce samotného.