Recenze: An Evening with Beverly Luff Linn - pomyslné filmové dítě Davida Lynche a Monthy Pythonů [8/10 A.S.]

1. Naprosto vrcholně bizarní snímek An Evening with Beverly Luff Linn je film, který si zapamatujete. Je totiž hodně jiný. Než cokoliv, co jste zvyklí normálně vídat na plátně. Má skvělé obsazení sestávající z mixů vynikajících komiků a herců známých (Matt Berry, Jemaine Clement, Aubrey Plaza, Craig Robinson, Emile Hirsch) i neznámých (Sam Dissanayake, Jacob Wysocki, John Kerry). Ty vede režisér a scénárista Jim Hosking, jinak zjevně napůl šílenec. Má jednoduchou zápletku jak u Johna Wicka a stejně tak jako u Wicka je i zde jednoduchá motivace kvalitně zabalená do funkčního a promyšleného mikrosvěta. Jehož pravidla sice přesně neznáme, ale vnímáme, že to je svět velmi specifický, zajímavý a nemáme problém ho jako takový přijmout.

2. O čem snímek je, v podstatě nemá cenu popisovat, protože nad rámec toho, co vám řekne pár vět od distributora o něčím manželství a velkém magickém večeru, je ten film o nespočtu dalších věcech. Které jsou sice naprosto ze života (fascinace druhým člověkem, neopětované city, nuda, únava materiálu, touha po vzrušení, neschopnost kvalitní komunikace, hledání něčeho významnějšího atd. atd.), ale většinou jsou prezentovány v obalu působícím jako z jiného vesmíru. A o to je to zábavnější.

3. Posuďte sami. Jedna postava se vyjadřuje jen mručením. Velká část postav z nějakého důvodu nosí paruky nebo šortky v situacích, kde se ani jedno nehodí. Podivně velký vzorek populace obývající tento svět je esteticky hodně nevzhledný. Chce se mi říct, že opravdu daleko nad rámec běžného světa. Všichni se chovají extrémně divně a není jasné, jestli to jsou sérioví vrazi, autisti nebo běžní obyvatelé té komunity, ve které se příběh odehrává. 

Spoiler Alert Podcast - Mission: Impossible - Fallout. Aneb: co mají Dáša Veškrnová a Tom Cruise společného?

Nejnovější díl akční veleságy Mission: Impossible, šestý díl s dovětkem Fallout, je opravdu hodně zábavná filmová událost. Roku stoprocentně a někteří říkají i že dekády či snad tohoto tisíciletí. Tak nebo tak, Spimfurt, Kverulant a já jsme se ve studiu vzácně shodli, že je to fakt skvělá akční podívaná. A že Tom Cruise ve svých 56 letech předvádí, že si zřejmě před lety při natáčení Interview s Upírem té upíří krve asi někde fakt cucnul. Ten cucák prostě nestárne. Ale Ethan Hunt narozdíl od něj trochu ano, což mu ale dává snad ještě větší možnost k rozletu. 

Takže pokud již máte MI:6 za sebou a chcete se dozvědět, cože to mají naše bývalá první dáma a korunní princ Xenuova království společného, stačí když zmáčknete play. Jo a bacha... na spoilery. Fakt tam jsou. Přeci bych vám nelhala, no ne?

Recenze: Mission: Impossible - Fallout : oddalovaný orgasmus s otazníkem na konci [8.3/10 A.S.]

1. Plutonium. Přelidněná planeta. Maskování se za jiné osoby. Padouch, kterého už známe. Nekalé plány. Někdo to musí odnést. Nejlépe masově. Pokud tomu, ovšem, nezabrání Ethan Hunt se svým týmem. Na tohle všechno plus fanstatické kaskadérské kousky a bombastické akční záběry nás láká nová Mission: Impossible - Fallout. Začnu tím, že Tom Cruise je vedle Adama Sandlera jeden z velmi mála amerických herců, kteří jsou aktivní a komerčně neskutečně úspěšní prakticky bez přerušení již více než tři dekády. Na kontě v podstatě nemají finanční propadáky, pokud nepočítáme Tomův úlet s muzikálem a Sandlerovo účinkování v artovějších a nezávislejších filmech.

2. Už tento fakt, že se Tomovi tak dlouho daří, jak finančně, tak u fanoušků a na rozdíl od Sandlera většinou i u kritiků, je neuvěřitelný úspěch. Ale když k tomu připočítáte to, že jeho hlavní tažný kůň, frančíza s názvem Mission: Impossible se ještě navíc skoro díl od dílu zlepšuje, je to téměř zázrak. Natáčením nejnovějšího, šestého, dílu se strávilo 161 dní a na výsledku je to ohromné odhodlání a preciznost všech opravdu vidět.

3. M:I-Fallout je toužebně očekávaný a solidně promovaný díl. A diváka nezklame. Ujal se ho totiž stejný režisér, který nám přinesl už minulý díl, skvěle našlapanou akční podívanou M:I - Rogue Nation. Americký režisér Christopher McQuarrie, oskarový scénárista filmu The Usual Suspects, k tomu navíc znovu dostal vymazlený rozpočet (178 mega dolarů) a skvělé obsazení, včetně aspoň chvilkového návratu Michelle Monaghan (v roli bývalé manželky Ethana Hunta). A já jsem byla jedním z těch lidí, kteří doslova odpočítávali hodiny do premiéry a která jsem naběhla na první možné promítání tady v New Yorku a ještě nyní, o půlnoci, píše tuto recenzi, aby čtenářům co nejdříve přinesla dojmy z toho zážitku a zhodnotila, jestli se to čekání vlastně vyplatilo.

Izzy Gets the Fuck Across Town - interview with director Christian Papierniak: Let them just exist

I recently saw a really great and funny movie. Izzy Gets The F*ck Across town, directed by Christian Papierniak, is an indie movie about a riot grrrl trying to get “across” town in time to stop her ex before he marries someone else. It has an unusually fresh and punk-ish feeling to it that I particularly enjoyed and that I find great to see on big screen these days. I could even say in a way it took me back to my twenties and made me reminiscent in the best possible way. But even for those who have not lived through a part of their life that is similar to the story they are watching, I truly believe they will find a lot of entertainment in this movie throughout. 

So for those of you who would like to know more about the movie and the process of creating it, here is an interview with the director as Christian was kind enough to answer my many questions.

Sit back, and enjoy this piece that clearly showcases a true love and passion for film, filmmaking, and creativity. Oh and in case you have yet to see the movie, do not reveal the spoiler protected part, we talk about the ending there a lot. I mean it.

Recenze: Black Water - Jean-Claude, Lundgren a potenciální pornoherečka na ponorce, co víc si přát? [4.7/10 A.S.]

1. Film Black Water je hrozně špatný. A po skoro všech stránkách nepovedený. Stupidní neoriginální scénář (film začíná trochu jako Saw a pokračuje jako Escape Plan, jen aby končil jako Miami Vice zkřížené s Mlčením jehňátek), pekelně natočené akční scény, kdy lze člověka střelit z několika metrů samopalem do břicha, aniž by ho to jakkoliv oslabilo v následujícím boji, a pochybné herecké výkony. Ale přesto vám ho doporučím. Je totiž dost zábavný. 

2. V hlavní roli je stále ještě sexy a v super formě Jean-Claude Van Damme, který neztratil nic ze své baletní elegance ani specifického hereckého stylu. Jean-Claude se v roli tajemného Wheelera probere v nějaké temné kobce, neví, jak se tam dostal, proč tam je, nebo kde je. Jediným dalším člověkem, s kterým Wheeler může skrze zeď sousední cely komunikovat je Marco (Dolph Lundgren). Ten sice také neví, proč je chudinka Jean-Claude tam, kde je, ale ví aspoň zhruba, kde se oba nalézají a co je tam čeká. Nic pěkného, samozřejmě.

3. Vyjde najevo, že jsou oba vězněni na jakési podivně luxusní ponorce. Luxusní, protože má stropy skoro 4 metry vysoko v jakékoliv místnosti, do které se kamera podívá. A tahle ponorka je plovoucím tajným, ale americkou vládou podporovaným vězením pro ty nejnebezpečnější kriminálníky. Ano, člověk se už v této chvíli může zasmát s vědomím, že takový druh zábavy bude pokračovat.

4. K Jean-Claudovi se záhy připojí slečna s makeupem a projevem odkvétající pornoherečky (Jasmine Waltz) a hereckými kvalitami jen mírně tento obor převyšující. A společně pak bojují proti zlému nepříteli. Kdo je zlý nepřítel a proč, není moc jasné, ale to je fuk. Samozřejmě že v Black Water jde o flashku, na které je seznam veledůležitých aktivačních kódů (tentokrát ne na atomovky, ale na spící agenty, nicméně všichni ve filmu se tváří, jako kdyby to byly atomovky), chudák Jean Claude je obviněn z velezrady, konspirace proti USA, CIA, FBI a pravděpodobně celému světomíru. Nám ale stačí jediný pohled do nevinných očí tohoto zraněného belgického srnce a víme, že ON by NIC z toho NEUDĚLAL a je nutné mu fandit.

Recenze: Tag - zábavný film o zábavné hře kterou chci hrát! 7/10

1. Film Tag je především lehká zábava na jeden večer. A jako takový by se měl i ten snímek brát. Natočil ho všestranný  tvůrce Jeff Tomsic jako svůj celovečerní debut.  A podle mě tahle komedie o partě mužů ve středním věku, kteří si již po několik dekád zpříjemňují život a prohlubují své přátelství tím, že jeden měsíc v roce hrajou hru "na babu", funguje tak jak má.

2. Ano, mohla by mít trochu méně ploché postavy a chytřejší konec. Ale proč koukat darované letní crazy komedii na zuby, že? Když navíc v hlavních rolích jsou: ultra-mega-uber-sexy Jeremy Renner (Wind River), jako obvykle slušňácký Ed Helms (The Hangover), výtečný komik (a nyní již i zavedený herec) Hannibal Burres (Blockers) a v neposlední řade ležérní Jake Johnson (The Mummy, Lets Be Cops  převlečený za Jasona Mantzoukase (Lego Batman Movie, How To Be Single) a svůj komediální talent opět potvrzující krasavec Jon Hamm (Baby Driver).

Solo: A Star Wars Story: nerecenze [6.6/10 A.S.]

Solo funguje,

míň než Darebák Jedna,

víc než R.P.O. 

Solo alfou je,

skoro jak Indiana,

Deckard však vrch má.

Raketky vzlétnou,

kde nahoty film se bál,

roboty dodal.

Pro koho to je?

Pro ženy a mimoně.

Han brings sexy back.

Recenze: The Death of Stalin - film, na kterém není nic špatně, ale přesto nemůže dostat plný počet bodů [9/10 A.S]

1. The Death of Stalin je skvělý film. Z mého pohledu vlastně prakticky bezchybný. Bavilo mě se na něj dívat, řemeslně je zvládnutý, herci hrají výborně, humor je chytrý, krásně to celé vypadá a je to vítaně chutná satirická jednohubka na poli kinematografie. Ale.

2. Plný počet bodů dát nemůžu, protože jakožto člověk pocházející z Česka, navíc s ukrajinsko-rusínskými kořeny, a člověk, který sice sám samozřejmě éru stalinismu nezažil, ale něco málo o ní ví, jsem měla při sledování takový vtíravý pocit, že "takhle sympaticky by ten film tu materii zpracovávat neměl". To je vlastně můj jediný a zároveň největší problém s tím snímkem. Že Stalin, stalinismus a poválečná léta v Sovětském svazu pro mě představuje jaksi temnější kapitolu s horší pachutí, než jak nám ji podá film bezpochyby velmi schopného režiséra Armanda Iannucciho. A sama nevím, proč mi to tady vadilo víc než třeba jinde satirické zpracování Hitlera. 

3. A byť chápu, že satira a zesměšnění (zde vedoucí i k tomu, že film je v Rusku a pár dalších CIS zemích zakázán) je v umění žádoucí fenomén a z mého pohledu není žádné téma, o kterém by se nemělo/nesmělo/nemohlo žertovat, tak tady mne jaksi mrzí, že z filmu srší víc lehkost onoho ultrabritského (až vyloženě Montypythonovského) humoru než té ruské hrůzy. Ale pokud vám nevadí sledovat film o Stalinovi a jeho pobočnících skrze oči britských humoristů, nemusí vám a věřím, že nebude, na filmu vadit vůbec nic.

Recenze: Gringo - zábavně černohumorné překvapení [7.3/10 A.S.]

1. Gringo, od "z kaskadéra-přes-herce-režisérem" Nashe Edgertona (brácha slavnějšího Joela Edgertona), nezaznamenal v USA moc velký úspěch ani u fanoušků, ani u kritiků. Budu tak asi jedna z mála, která vám vyloženě doporučí na tento film jít. A ještě rovnou přiznám, nejen že mě od začátku do konce bavil, ale že mě (jako si klade za cíl asi každá komedie, ale většině se to nepovede) několikrát rozesmál nahlas. A to je výkon. U Gringa jsem se sice v žádném bodě nesmála tolik jako třeba u sloního bukkake v The Brothers Grimsby, ale přesto považuju Gringo za povedenou akční komedii. 

2. Hlavním hrdinou je kultivovaný slušný korporátní otrok Harold (David Oyelowo), který je tak trochu podpantoflák a to doma i v práci. V práci ho méně či více viditelnými způsoby ponižuje hlavně kamarád a šéf Richard Rusk (Joel Edgerton) aneb expertní slizoň s možná dobrými úmysly, doma ho pak zvládá finančně (a nijak jinak) vysávat sexy manželka (Thandie Newton). A navíc Harold právě zjistil, že je na mizině a z práce ho možná budou propouštět. Takže na tom, pochopitelně, není moc dobře.

3. Harold tedy konfrontuje Richarda, který plány na prodej firmy a propuštění Harolda popře, a naopak Haroldovi slíbí, že ho čekají světlejší zítřky (pomocí vtipné metafory s mrkví). A že se jede podívat do Mexika, kde firma vyvíjí zelenou pilulku s vysokým obsahem cannabis, která má způsobit revoluci na trhu s léčivými výrobky obsahující marihuanu, jestli tamní dodavatelé a odběratelé, které má Harold v rámci tohoto projektu na starosti, nezlobí.

Recenze: My Friend Dahmer - po broskvi slouží k masturbaci lebka [8/10 A.S.]

1. Pokud se alespoň trochu zajímáte o sériové vrahy, bude vám jméno Jeffrey Dahmer asi dobře známé. Američan, který zabil (nejméně) 17 lidí, z nichž některé snědl, většinu po smrti ještě využil k nějakému sexuálnímu aktu a obecně pak mrtvoly porůznu znesvěcoval. Například z jednoho člověka si vypreparoval lebku, z té si vytvořil masturbační pomůcku, genitálie mrtvoly mumifikoval a zbytek těla rozčtvrtil a rozpustil v kyselině. Prostě nebyl to váš běžný soused.

2. Režisér filmu My Friend Dahmer, Marc Mayers, chtěl natočit film o tom, jaké bylo Jeffreyho dospívání. K tomu mu pomohlo, že jeden z Jeffreyho spolužáků (Alex Wolff v roli Derfa) ze střední školy napsal komiksovou knihu o tom, jaké bylo jeho přátelství s Jeffem Dahmerem. "My Friend Dahmer" se stalo předlohou pro scénář stejnojmenného filmu. A obě díla se držely reality, co to šlo. A to byť skutečně blízké přátelství Jeff neměl asi s nikým. Sonda do jeho života zprostředkovává tedy převážně to, jak "působil" na své okolí ve škole a jakým způsobem byl/nebyl schopen s vrstevníky interagovat.

Recenze: I, Tonya - trojitá dávka piruet i humoru [9/10 A.S. ]

1. I, Tonya je přibližně biografický film o americké krasobruslařce Tonye Harding. Která se proslavila na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století nejen tím, že jako první/jediná Američanka a druhá žena na světě soutěžně skákala trojitého Axela, ale i svým potenciálním zapletením do velkého sportovního skandálu, který tenkrát významně zahýbal světem krasobruslení.

2. Pokud její jméno neznáte a teď nevíte, o jakém skandálu mluvím, tak si to nehledejte. O to je snímek režiséra Craiga Gillespieho (Fright Night, The Finest Hour) zajímavější, když člověk moc neví, co ho čeká a jak život a kariéra Tonyi vlastně dopadne. Nutno říct, že v USA tenhle příběh asi znají všichni - jméno Tonya Harding zde natolik zlidovělo, že ho jako příměr použil i bývalý prezident Obama ve své kampani z roku 2008. 

3. I, Tonya vypráví o životní pouti mladé krasobruslařky. Tonya Harding je původem z města Portland v americkém státě Oregon a začala soutěžně bruslit už ve cca třech letech. Od malička bylo totiž zjevné, že má nejen ohromný talent, ale ještě navíc k tomu sportu hoří nadšením. Přidejte k tomu původ z chudých poměrů rozpadlé rodiny a pevnou ruku despotické matky (Allison Janney), jejíž neustálá kritika Tonyu při bruslení svým způsobem i žene kupředu, a máte nezvykle působící šampionku, která mezi ostatními sportovkyněmi z mnoha důvodů vybočuje.

4. Ve filmu ji s ohromným úspěchem (a poprávu na Oscara nominovaná) hraje Margot Robbie. Která i se špatně udělanou trvalou, nečekaně vulgárním slovníkem a venkovsky působícím makeupem překypuje dračím sexappealem. Který má možnost ve filmu ukázat nejen tehdy, když je v těsném trikotu a plave vzduchem s roztaženýma nohama.

Better Watch Out - další velmi sympatická hororová laskomina [8.7/10 A.S.]

1. Jestli se vám zdá, že příliš často říkám, ať se nedíváte na trailer, tak se obrňte proti mé nové strategii. Tentokrát ho sem totiž ani nenalinkuju. Protože pokud už chcete být tak neposlušní a sebedestruktivní, že se na něj přes mé varování přesto chcete podívat, tak si ho aspoň naklikejte sami. Film Better Watch Out totiž je nejzajímavější, pokud do něj jdete naprosto naslepo. 

2. V některých recenzích se zmiňuje, že tento snímek je žánrově jen těžko zařaditelný. Rotten Tomatoes ho uvádí jako horor/drama/mystery, IMDB coby horror/thriller a Wiki ho škatulkuje jako psychologický horor. Ale zde, na Podrobnostech, to bude jednoznačná hororová komedie. A zatraceně povedená.

3. Snímek je o jednom nepovedeném večeru, který prožívá dvanáctiletý Luke (Levi Miller) a jeho sedmnáctiletá sexy chůva Ashley (Olivia DeJonge) poté, co Lukovi rodiče odejdou na vánoční párty a nechají je samotné doma. Luke je do Ashley tak trochu (hodně) udělaný a svěří svému kamarádovi Garrettovi (Ed Oxenbould), že plánuje, že ten večer bude večer s velkým V. Ashley se pak totiž stěhuje pryč a Luke už nebude mít jinou možnost ji svést a musí po ní tak vyjet víceméně okamžitě. Tudíž Luke po odchodu rodičů, když s Ashley zapnou televizi a uvelebí se na gauči, že se společně podívají na film, bouchne šampáňo. A následně se chystá Ashley ohromit nabídkou na nezávazný (a nezákonný) teenage sex. Ale ještě než mu stačí Ashley vysvětlit, že se nehodlá stát nejnovější predátorkou v kauze #youtoo?, začnou se v domě dít tak trochu děsivé věci. A tady udělám stopku a snažně vás prosím, abyste ji v pátrání po ději udělali i vy a prostě se jen na ten film šli podívat. Neprohloupíte. Mě samotnou nemile překvapilo, že tentokrát si samotní Rotten Tomatoes trochu zaspoilerovali již v popise filmu, takže radši neklikejte ani tam. A to, co neodhalili na RT, vám zaručeně vyspoileruje trailer. Bohužel. A zrovna u takhle pěkně vygradovaného filmu je to opravdu škoda. Takže opatrně, ale rychle od toho pokušení klikat pryč!

Thajskem ku zdraví: everybody hustles (27)

1.  Po návratu z Macau jsem se několik dní cítila příjemně fyzicky i psychicky občerstvená. Ovšem pouze do té doby než mě dostihlo zdejší kolující nachlazení. A to přesto, že pacient nula (OB) se snažil chránit rouškou, a stejně tak ostatní, kteří to od něj postupně chytli. Domnívala jsem se, že se mi to vyhne, ale nestalo se tak. Takže jsem v pondělí slehla i já.

2. Naštěstí ale od té doby co se nechávám očkovat proti chřipce se u mě díky tomu výrazně změnil průběh všech možných nachlazení, rýmiček, chřipek, a podobného moribundu. Jednak je dostávám tak cca 1 max 2 x za rok, některé zimy vůbec, ale hlavně nemají trvání 5-7 dnů, jako předtím, ale 1-2 dny. Ano, včetně rýmy. Během většinou 30 hodin se to stačí rozject, proběhnout, i vymizet. Považuju to za neskonalé zlepšení a upřímně doporučuju všem si jednou ročně tu injekci nechat píchnout. Je možné že to má nějaké nevýhody nebo vedlejší účinky, ale já jsem žádné nezaznamenala, naopak vidím jen samá pozitiva.  A sociální jistoty.

3. Ale ano, den a půl jsem necvičila, a byla zalezlá na pokoji, pospávala, dívala se na Star Wars, kurýrovala se, občas se malinko litovala ale taky jsem u toho konečně pořádně pracovala. A jelikož nachlazení nebylo nijak dramatické, tak jsem během něj dopsala těch 90 stránek, o které jsem byla "pozadu" vůči plánu. Hurá. Možná nejsou v takové kvalitě jako měly být, ale je to začátek a jsem teď zas v limitu. A mám tak lepší pocit z toho, jak postupuji ve své nové kariéře. 

Recenze: Coco - Pixar mě zas dostal. Bastardi. [9,3/10 A.S.]

1. Na film Coco se mi do kina moc nechtělo. Animované filmy mám sice ráda, stejně tak produkci Johna Lassetera a Pixaru obecně, ale z popisu děje (malý Miguel vyrůstá v rodině, kde je zakázaná hudba, a samozřejmě netouží po ničem jiném, než stát se hudebníkem), ani z traileru jsem nebyla nijak zvlášť natěšená. Jenže. Jenže!

2. Ten film je tak dobře napsaný. Svět, který nám jeho tvůrci Lee Unkrich (Toy Story 2 a 3, Finding Nemo) Adrian Molina a Matthew Aldrich ve filmu prezentují, je tak komplexní, smysluplný a má až na jednu nebo dvě drobnosti opravdu soudržnou vnitřní logiku, že mne to nejen bavilo sledovat, ale i skutečně ohromilo.

3. U Pixarů (natož Disney) víte dopředu, do čeho jdete. Vždy to je film, který propaguje klasické lidské hodnoty jako přátelství, soudržnost a rodinu. A navíc má pokaždé za cíl vás nejen pobavit, ale i rozbrečet. A hodně si na tom dává záležet. Ale na mě z nějakého důvodu funguje jen polovina jejich filmů. Tedy správně (smích střídají slzy) jsem reagovala na: Toy Story, A Bug's Life, Ratatouille, Wall-E a hlavně Up. Ale vůbec na mne například nefungovalo Inside Out nebo Finding Nemo/Dory. Z Inside Out jsem dokonce odešla chvilku před koncem, přiznávám, ačkoliv si uvědomuju, že to je kvalitní film, tak mne nebavil. Takže při vchodu do sálu s lístkem nadepsaným "Olaf/Coco" jsem nevěděla, jestli film spadne pro mě do té úžasné, nebo do spíš nudné poloviny od Pixaru. A z obsazení jsem se asi poprvé u Pixarovských filmů navíc netěšila na nikoho konkrétního, takže mne tam skutečně nemělo co lákat, mimo toho, že film bude asi dobře vypadat, bude hezky animovaný a je pravděpodobné, že se u něj aspoň párkrát zasměju. 

Recenze: Happy Death Day - po Edge of Tomorrow nejlepší "předělávka" Groundhog Day [7/10 A.S.]

1. Nenechte se od zkouknutí Happy Death Day odvrátit pár mimózními čtyřicetiprocentními recenzemi z ČR. Byla by to škoda. Protože takhle sympatický a svižný počin v žánru "můj den se neustále opakuje" se tu (mimo v nadpisu zmíněného a skvělého Edge of Tomorrow) už dlouho nevyskytl. A že jich je. Kam se hrabe moralistické a nudné Before I Fall, které je zdánlivě dost podobné. I zde se hlavní hrdinka Theresa, přezdívaná Tree (Jessica Rothe, taková talentovanější a o pár měsíců starší Blake Lively) probudí do dne, který se nejenže pořád opakuje, ale zároveň to je její poslední den v životě. Protože jí na konci toho dne pokaždé někdo zabije. Čemuž se Tree během filmu pochopitelně snaží vyhnout.

2. To, co ale odlišuje Happy Death Day od Before I Fall a taky od klasických slasherů vysokoškolaček, je fakt, že tohle není čistý horor, ale komedie s hororovým laděním. A navíc se jí velmi povedl casting hlavní postavy. Někdo by sice snímku mohl vyčítat, že je hlavní herečka na roli vysokoškolačky se svými 28 lety v době natáčení moc stará. Ale podle mě je to úplně vedlejší. Protože tahle postava po právu vypadá trochu vyžileji vedle svých ostatních spolužáků. Zejména vedle svého romantického zájmu ve filmu, Cartera (o 7 let mladší Israel Broussard). A dává to smysl. Tree totiž holduje úplně jinému způsobu života než Carter. Tree ráda a zřejmě i často kalí. A ne poprvé až do bezvědomí. Prostě si užívá vysokoškolského života rozhodně dost jiným způsobem, než je sledování filmů od Carpentera (což dělá slušňák Carter). A tak její narozeninový den začíná tím, že se probudí a neví, kde je, jak se tam dostala, je jí mizerně a z minulé noci si nic nepamatuje. Naštěstí je ve stejném pokoji (na koleji) právě Carter, který jí mile vysvětlí, jak se tam dostala a jak to, že má na sobě něco jiného, než v čem přišla.

Recenze: Justice League - zábavná zkazka o tom, jak CGI skoro zvítězilo nad knírem [6.3/10 A.S.]

1. Při natáčení filmu Justice League došlo k mnoha roztodivnostem a problémům. Jedním z nich byla tragédie v rodině režiséra Zacka Snydera (300, HoldenMcNeil vs NapoleonSolo), která dokonce vedla k tomu, že se dokončovacích prací (včetně signifikantních přetáček) chopil do té doby u JL působící jako scénárista, Joss Whedon (režisér Avengers).

2. Ten dostal za úkol film "zevtipnit a prosvětlit".  Výsledkem toho je jistá tónová nevyrovnanost. Která ale není úplně nezajímavá, protože Snyderovy "signature scenes", tzn. barevně přetuněné, zpomalené a monstrózně kýčové záběry se po chvíli musí omrzet snad i tomu nejvíc hard-core fanouškovi jeho filmotvorby. Také díky tomu, že se film z části přetáčel, neuvidíte ve filmu všechny scény, které jsou třeba v tomhle traileru. U některých je to dobře, jiné třeba někoho zamrzí.

3. Příběh je převážně o tom, jak se Justice League dává dohromady. A není to špatný příběh. A ani film to není špatný. Rozhodně je to o mnoho lepší než Nick Dunn vs Bezejmenný Hrdina z nadcházející M:I 6. Místy má něco z Avengers, místy ze 300, a mně se na to minimálně hodinu koukalo velmi dobře. Po tu dobu se film totiž věnuje převážně tomu, jak Batman poté, co potká nějakého rojícího se paradémona a zjistí, že na jejich invazi asi nebude stačit sám, dává dohromady partu superhrdinů, kteří by mu mohli pomoct. Ano, Batman objevil benefity týmové práce! Jak mu později řekne komisař Gordon v podání J.K. Simmonse "Its good to see you play nice with others".

Recenze: The Foreigner - Jackie Chan je bůh. I v jinak průměrném filmu. [6.6/10 A.S.]

1. Nový film, ve kterém hraje Jackie Chan, se jmenuje The Foreigner a je adaptací podle všeho velmi povedené knihy, The Chinaman, kterou spisovatel Stephen Leather napsal na konci osmdesátých let minulého století. A v tom právě spočívá podle mě největší problém snímku. Není totiž podaný jako retro, ale současný, čímž je dost neaktuální.

2. Když Stephen Leather pracoval v osmdesátých letech jako editor britských Times, byly rozepře mezi Brity a Iry na vrcholu, stejně jako činnost organizace IRA. V dnešní době je ale IRA už spíše archaický problém, na který se filmoví fanoušci rozpomenou leda tehdy, když se opět dívají na filmy In the Name of the Father, 50 Dead Men Walking, The Jackal nebo výtečnou '71. V devadesátých letech, kdy byla kniha poprvé vydaná, byla IRA relevantní asi jako dneska terosté z řad muslimů, takže se o ní točily filmy jak na běžícím pásu. Michael Collins, Patriot Game nebo The Devil's Own třeba. Ale po roce dva tisíce (a po tzv. Belfastské dohodě) už činnost IRY a s ní i napětí mezi Brity a Iry logicky upadalo. Takže pak například drama z roku 2008 Hunger, s Fassbenderem v hlavní roli, správně bralo tématiku irsko-anglického konfliktu jako "podívání do historie". Proč tohle neudělal Foreigner s Chanem, a nezasadil film do 80.-90. let, kam příběh patří, je mi záhadou. 

3. The Foreigner vypráví příběh Quana, hodného čínského imigranta, který v Londýně má svůj restaurant a dcerku, kterou nadevše miluje. A je tak pochopitelně dosti naštván, když mu ji teroristé zabijí. Kdyby se filmu dodal trochu modernější (nebo naopak přiznaně retro) kabát, mohl by být super. Jenže vzhledem k tomu, že zlí teroristé se ukáží být z IRA, se film následně dost detailně věnuje irsko-britským vztahům a ilustruje je jako v současnosti velmi napjaté, to působí trochu komicky. Stejně jako neschopnost policie/ bodyguardů/rozvědky dopadnout včas Chanova Quana. Ale obecně šel film příliš do hloubky a předpokládal znalosti, které běžný divák Chanových filmů asi nemá*. Domnívám se totiž, že málokdo se bude dnes automaticky orientovat v termínech jako PIRA, CIRA nebo OIRA (Provisional IRA, Official IRA nebo Continuity IRA), kterými snímek operuje, a málokdo v kontextu dnešního světa pochopí motivaci hlavních zlounů a z ní vyplývajících několik filmových twistů.

Dojmologie: Jak se žije v USA (komunita, stereotypy, a to slovo na N)

1. Během svého dosavadního života jsem postupně žila na různých místech. Mimo ČR a USA pak nejdéle v Anglii, ale nějaký čas jsem (nejprve za účelem dovolené, následně práce) strávila třeba i v Indii. Každá z těchto zemí a komunit měla svoje specifika a všude se mi líbilo, i když všude díky něčemu jinému.

2. To, co se mi líbí na životě v USA, je často i to, co jiní Americe vyčítají. Navenek skoro neustále projevovaný optimismus, smysl pro vytváření komunit a podporování příslušnosti v takových komunitách. Z pohledu Čecha, člověka, který vyrostl obklopen lidmi, kteří veřejně vyjadřují spíš cynismus a individualismus (možná pochopitelně, v kontextu historie České republiky), bylo přestěhování do Ameriky zajímavou změnou. 

3. Když v amerických filmech vidíte ten silně projevovaný patriotismus, časté mávání americkou vlajkou, všudypřítomné nadšené výskání a objímání a obecně více veřejného vyjadřování emocí, je možné se nad tím ušklíbnout a dát tomu nálepku "hrané", "povrchní", "stylizované" nebo klidně i "hysterické". Nebo cokoliv jiného negativního. Ale když tu člověk nějakou dobu žije, tak zjistí, že se v tom docela dobře existuje. A že pokud je to hrané či stylizované, tak je to hrané a stylizované velmi dobře, a jestli to něco není, tak povrchní. Nebo aspoň ne z mé zkušenosti a v mém okolí. Anebo si to tak jen maluju, protože se mi tu tolik líbí? Třeba proto, že se tu lidi na ulicích víc usmívají, jsou komunikativnější a v létě mám ani ne hodinu od bytu pláž? Mimochodem, pár let mi trvalo si to naplno uvědomovat, jak dostupné je tu moře (teda oceán). Že člověk z kanceláře může odpoledne vyrazit rovnou na pláž a pořád být doma ten samý den na večeři.

Recenze: The Belko Experiment - super zábava pro milovníky gore [8/10 A.S.]

1. Svým novým filmem, The Belko Experiment, si to Greg McLean, režisér příšerně stupidního a naprosto neděsivého hororu The Darkness, u mě dost vylepšil. The Belko Experiment je totiž nesmírně zábavný, příjemně napínavý, velmi krvavý a brutální thriller s náběhem do hororu.

2. Příběh je o cca 80 Američanech, kteří pracují pro tajemnou firmu s názvem Belko. Jednoho dne se jejich pracoviště, kterým je vládní budova v Kolumbii, celé samo najednou opancéřuje a oni zůstanou zajatí uvnitř s tajemným hlasem, co jim přes interkom zadává úkoly. Které když nesplní, tak budou postupně umírat. Námět je jednoduchý ve své základní myšlence, ale autoři si dost vyhráli jak s postavami, které se nám ve snímku představí, tak se způsoby smrti, které na plátně uvidíme.

3. Troufám si tvrdit, že každý, kdo někdy pracoval v nějakém korporátu, bude mít z tohoto filmu větší potěšení než ostatní. Protože dobře zná kancelářskou "politiku", interní mechanismy a typy osobností, které se sice vyskytují prakticky v každém kolektivu, ale v kanceláři mezinárodní korporace jsou extrémně typizované až archetypální. Vždycky je tam nějaký slizák, nějaká modelka, dobrácká teta, jakýsi flink, srábek, arogantní vůdce, přirozený vůdce, klaun, mlátička, hnusná ženská a takový ten tichý chlápek, co se drží svého stolu, u kterého sedí s hlavou neustále zabořenou v monitoru, a vy nevíte, jestli to znamená, že poctivě pracuje, nebo že kouká na porno, ve kterém Japonec souloží s týden mrtvými vačicemi.  A teď si představte, že tahle parta dostane vážně míněné ultimátum: vyvraždi třetinu svých kolegů, nebo vyvraždíme tři čtvrtiny celé skupiny. A je nesmírně zábavné, jak se kdo z party s takovým příkazem vyrovnává, jaké se tam tvoří menší skupinky, odboj proti některým z nich a divák při tom může příjemně přemýšlet nad tím, jak by se v takové situaci asi rozhodoval on sám. 

Recenze: Kedi - povídání o kočkách z Istanbulu [7/10 A.S.]

1. Kedi je dokumentární snímek v délce kratšího celovečerního filmu, který natočila jako svůj první delší film turecká režisérka Ceyda Torun. A film je celý o kočkách. 

2. Jenže díky tomu, že je o pouličních kočkách, které žijí v ulicích Istanbulu, je taky o Istanbulu. Což je krásné a zajímavé město, které nám Ceyda umožňuje tímto způsobem poznat trochu jinak než TripAdvisor.

3. Já osobně kočky preferuji nad psy, takže pro mne bylo nadmíru příjemné snímek sledovat. Istanbul se mi jako město líbil a plánuji se do něj určitě někdy vrátit, protože 2 dny v roce 2010 nebylo určitě dost. Ale koček tam byla všude spousta, to je pravda, to si pamatuju. Přestože Istanbul mi není tedy úplně neznámý, mi z něj Kedi ukázalo něco víc. Některé jeho zajímavé obyvatele a jejich vztah ke kočkám.

4. Kedi představí mnoho kočičích "postav" a blíž se zaměří asi na 7 koček, které mají jméno a nějaký vystopovatelný osud. Je tam kočka "Psycho", která péruje svého druha jako správná semetrika a agresivně si hlídá svoje území.  Její příběh je asi nejvtipnější. 

5. Ale nesmíme zapomínat, že film je dokument, tedy ačkoliv se divák seznámí s několika kočkami blíž, nedostane se mu toho potěšení, aby sledoval jejich příběh nad rámec dvou tří náhodných setkání s tou kterou kočkou na ulici. A to ani když se zrovna na kameře začne dít něco zajímavého, kočičí tvorové tam rozjedou akci, která má zápletku a člověka zajímá, jak to dopadne, tak se to třeba už nedozví. Protože je to dokument a kočky popoběhnou někam jinam, kam už je kamera nemůže sledovat a máme smůlu.