1. Pokud vás zajímá právo a technologie může vás zaujmout třeba případ Max Schrems vs Facebook, vedoucí ke zrušení certifikace Safe Harbor, která byla do té doby uznávaným právním nástrojem zajišťující legální přenos osobních údajů z Evropy do USA (a vůbec, Facebook poslední dobou dostává od Evropy na prdel solidně, bude to ještě zajimavý). Nebo Google vs Španělsko, který nám dal výsledné Right to be Forgotten, a Googlu celé nové oddělení právníků, co se od té doby musí zabývat statisícema žádostí o odstranění linku.
2. Mimochodem, aby vám Google schválil žádost o odstranění linku, který vede k fotce vašeho konečníku ve kterém je zastrčená pastelka, budete muset prokázat, že vám veřejná distribuce takového snímku způsobuje újmu, ta informace není aktuální (pastelku ste si z prdele už vyndali) a zároveň na tu fotku nelze aplikovat tzv. "veřejný zájem". Tedy že z té fotky společnost jednoznačně jako celek neprofituje. Takže například kdyby ten konečník nepatřil vám, ale sousedovic nezletilci, a ta pastelka nebyla pastelka, ale váš penis, je důvodné se domnívat, že Google tu žádost zamítne, protože bude tvrdit, že veřejnost má právo o vás vědět, že ste nebezpečný pedofil. Just sayin...
3. Mě osobně zajímá právní regulace sběru a vyhodnocování informací o pohybu lidí po komerčních prostorech. Podívejte se třeba na Nomi vs FTC a Bluetrace vs Holandsko. Jednoduše: máte mobilní telefon. Občas chodíte ven. A ten mobil máte s sebou. Dete do kina, které je umístěno v obchodním středisku. Po kině, mírně zklamaní z blbého filmu zajdete na palačinku, pak zabrouzdáte do knihkupectví a těsně před odchodem z nákupního centra si koupíte boty. Pokud ste s sebou měli telefon a nechali ho komunikovat s internety, je možné, že váš pohyb po Obludáriu byl monitorován.
1. Dnes popíšu trend, který se v USA momentálně rozmáhá a nabízí mnoho možností k zamyšlení nad otázkou: kde končí skutečné komerční výhody kapitalismu a smluvní svobody a kde začíná nějaká forma šikany nebo nátlaku?