Recenze: Jackie - geniálně zahraná debutantka v krizi [8/10 A.S.]

1. Jackie je biografické drama, které se zabývá zhruba 72 hodinama po atentátu na JFK, přičemž se soustředí primárně na prožitek, chování a rozhodování jeho ženy, Jacqueline Kennedy. Která z dnešní doby, očima člověka co posledních 8 let sledoval v pozici první dámy Michelle Obamu, působí jako povrchní městská pipinka, zcela odtržená od reality, emočně nedostupná, ale zároveň se sklony k hysterii, dominanci a úzkostlivosti.

2. Jenže. Jenže je si nutné připomenout, že v době kdy Jackie nastoupila do  Bílého domu jí bylo 31, tedy o cca deset let méně než Michelle, ale hlavně prostě byla jiná doba, pro ženy obecně, natož pro manželky prezidentů. Takže pocit z filmu o tom, že Jackie své dny zřejmě naplňovala primárně dekorací Bílého domu, a nakupováním historicky relevantních ale drahých relikvií, by neměl sloužit k tomu, aby jí divák odsoudil. A pokud je divák víc v této oblasti vzdělaný, tak bude vědět že Jackie byla fakticky na svou dobu velmi vzdělaná, mluvila plynně francouzsky, orientovala se v Evropské i Americké historii i literatuře, a podnikala jak s manželem tak sama zahraniční cesty, které Americe jednoznačně zlepšovaly renomé a u státníků se kterými se Jackie setkala slavila tato kdysi debutantka roku úspěch nejen díky svému elegantnímu vystupování ale i rozhledu a schopnosti ovládat "public relations".

Recenze: Snowden - napínavá škola hrou ve filmu [7.6/10 A.S.]

 

1. Snímek Snowden je ideálním doprovodným dílem k oskarovému dokumentu CitizenFour. Ve kterém dokumentární režisérka a novinářka Laura Poitras velmi objektivně předkládá historicky významné záběry z jednání s Edwardem Snowdenem v Hong Kongu, ve dnech, které předcházely zveřejnění dokumentů, které Snowden propašoval z NSA. Ten příběh určitě znáte. Ani né třicetiletý kluk, co díky svému talentu na matiku a logiku a počítačovým znalostem dostal práci nejprve u CIA a později u NSA jednoho dne pochopí, že možná stojí na špatné straně barikády. Barikády nekontrolovatelné neprůhlednosti, která je mezi vládou a občany. Občany, kteří jí dali mandát. A Snowden se s tím, přesto že je do té doby nadšený patriot a navíc republikán, rozhodne něco udělat.

2. Snímek Snowden je ideálním filmem pro ty, kteří o Edwardu Snowdenovi nic nevědí, nebo vědí málo. Neuvede sice mnoho mediálně nových věcí, ale záživně informuje. Představuje události, které vedly k publikaci do té doby tajných a chráněných dokumentů, odhalující veřejnosti část aktivit (nejen) americké vlády v oblasti zpracovávání osobních údajů (rozuměj: šmírování fyzických osob), která podle Američana Edwarda Snowdena (a drtivé většiny právníků z oblasti ochrany soukromí) překračuje své pověření a tím i zájmy občanů, které má chránit.

3. Snímek je ideálním filmem i pro ty, kteří o Edwardu Snowdenovi něco už vědí, ale považují ho spíš za zrádce než hrdinu. Domnívám se totiž, že na rozdíl od útržkovitých mediálních výkřiků imitujících zpravodajství, nabízí film Snowden lehce stravitelnou i srozumitelnou zábavu, která kvalitně informačně obohacuje. Samozřejmě jen ty, kteří chtějí být informačně obohaceni.  A preferují film před knihou Luka Hardinga, jíž je scénář Kierana Fitzgeralda adaptace.

Florence Foster Jenkins - Meryl si pojistila další nominaci [7/10 A.S.]

1. Trailer k novému filmu Stephena Frearse (to je ten co udělal Formanovi k jeho skvělému Valmontovi ten samý rok konkurenční Dangerous Liaisons a proto ho nemáme rádi) Florence Foster Jenkins mne navnadil na "něco jako komedii". Ale ono je to tklivé melodrama. A jen s velkou dávkou shovívavosti se to dá označit za "dramedy". Příběh nedostatečně talentované ale o to víc dychtivé zpěvačky první poloviny minulého století, Florence Foster Jenkins, popisuje jak Madamme Florence (Meryl Streep) ve svém stáří, po boku svého manžela (Hugh Grant) rozšiřuje svojí působnost na poli showbyznysu nejen o více vystoupení pro soukromý klub Verdi, ale nakonec i o zpěv v New Yorské Carnegie Hall.

2. Čím je to zajímavé, nebo proč je to hodno vyprávění? Pokud pomineme fakt, že David Bowie v jednom rozhovoru prohlásil, že nahrávku zpěvu Florence vlastní a rád poslouchá, a tím jí udělal neskutečnou reklamu, je příběh "zajímavý" tím, že Florence byla zjevně naprosto nesoudná osoba, která převážně díky svému bohatství a lásce k hudbě opakovaně vystupovala před lidmi se svým (nejen) zpěvem, i když k tomu neměla dostatečný talent.

3. Problém filmu je v tom, že dlouho není jasné, jestli Florence byla k tomu nedostatku soudnosti také marnivá a slávychtivá ženština, které prostě bylo všechno jedno, hlavně když mohla stát před lidmi a zpívat (osobně se kloním k tomu, že v realitě byla víc taková, než jakou nám ji předvedla Meryl ve filmu), nebo jestli skutečně žila v domnění, že zpívat umí, a proto (logicky) pokračovala ve své kariéře. A protože díky zděděnému bohatství pořád kolem sebe měla někoho kdo jí byl ochoten poslouchat a pochlebovat, dlouho k tomu měla i publikum.