Recenze: Pepa. Aneb Michal Suchánek čte knihu do promítání filmu [3.7/10 A.S.]

1. Hned na začátek přiznám, že když jsem viděla trailer na film Pepa, tak se mi na české poměry docela líbil a začala jsem se na film i celkem těšit. Ano, věděla jsem, že to je od Jána Nováka, režiséra Kameňáku 4 a příšernosti nazvané Dukátová skála, a co hůř, na scénáři s režisérem spolupracoval autor Špindlu. Ale, trailer ukazoval podstatně lepší kameru, než jsem čekala, zajímavé retro a hlavně - ať se vám toto prohlášení líbí, nebo nelíbí - Michal Suchánek umí hrát. Když má co a někdo ho dobře vede, tak rozhodně. Takže do kina jsem včera na Pepu šla vyloženě s lehkým srdcem a pocitem, že "třeba bude českému filmu zase líp".

2. Ale ono není. Tedy takhle: já jsem ze sálu odešla s pocitem, že jsem právě viděla velmi wtf a spíše nepovedené, ale upřímně snaživé hořkobolné drama. Které se pokoušelo být českým ekvivalentem Punch-Drunk Love (nebo, jak řekla Mirka Spáčilová, American Beauty, což v tom také vidím, ten pokus) a jako takový jsem film považovala za zajímavý úkaz. Ale posléze jsem ze všech mně dostupných informací zjistila, že film Pepa měl být komedie. Nebo prostě humorný film. Což se ovšem hrubě nepovedlo. Příběh o nešťastníkovi jménem Pepa Novák, který se protlouká životem snad jen proto, aby ostatním umožňoval si o něj otírat boty a klepat mu popel do pusy, je totiž jako komedie opravdu hodně nepovedený. A Pepovým "trampotám" spočívajících v tom, že věčně jen na někoho nešťastně kouká a většinou u toho navíc ještě nic neříká, se v kině, kde jsem byla, nesmál opravdu nikdo. Maximálně došlo občas k mírnému pousmání, ale i to bylo rychle zaplašeno úlekem z nešťastného záběru typu: obzvláště nechutně se pářící Jakub Kohák nebo intrikující Alice Bendová.

Thajskem ku zdraví: výlet na Macau aneb 72 hodin bez netu (26)

1. Jak víte, dopřála jsem si malou přestávku v cvičení (a částečně i v dietě) a odletěla na tři dny na Macau. Po přistání jsem zjistila, že ačkoliv mi T-mobile ihned hlásil, že nazdar v Macau a ať si užiju jejich roaming, tak že data v telefonu mi neběhaj. Část prvního večera jsem tak strávila na hotelové wifi gůglením hlášky "PDP autentification failure", a následně udělala všechno co mi bylo razeno, včetně vyndání simky, změny operátora, a resetu network settings, ale nic nepomohlo. 

2. Inu zavolala jsem na T-mobile support a strávila s nimi "plodných" 30 minut hovoru. Můj problém stejně vyřešit nedokázali. V jedné fázi po mě dokonce chtěli, abych resetovala (tzn vymazala) celej přístroj, a to jsem odmítla. Protože podle jejich prodlev a dotazů to vypadalo, že v mezidobí guglej stejně jako jsem gůglila před tou chvilkou já a jsou tak nikoliv o krok napřed ale pozadu a to mne nenaplňovalo zrovna nadějí. Zpětně se ukázalo, že by to bylo stejně k hovnu. Ještě že jsem to neudělala. Vypadá to na to, že prostě nemají dostatečně kvalitní partnery, resp partnery s dostatečně kvalitním pokrytím a žádnej reset přístroje by to nevyřešil. 

Recenze: Kedi - povídání o kočkách z Istanbulu [7/10 A.S.]

1. Kedi je dokumentární snímek v délce kratšího celovečerního filmu, který natočila jako svůj první delší film turecká režisérka Ceyda Torun. A film je celý o kočkách. 

2. Jenže díky tomu, že je o pouličních kočkách, které žijí v ulicích Istanbulu, je taky o Istanbulu. Což je krásné a zajímavé město, které nám Ceyda umožňuje tímto způsobem poznat trochu jinak než TripAdvisor.

3. Já osobně kočky preferuji nad psy, takže pro mne bylo nadmíru příjemné snímek sledovat. Istanbul se mi jako město líbil a plánuji se do něj určitě někdy vrátit, protože 2 dny v roce 2010 nebylo určitě dost. Ale koček tam byla všude spousta, to je pravda, to si pamatuju. Přestože Istanbul mi není tedy úplně neznámý, mi z něj Kedi ukázalo něco víc. Některé jeho zajímavé obyvatele a jejich vztah ke kočkám.

4. Kedi představí mnoho kočičích "postav" a blíž se zaměří asi na 7 koček, které mají jméno a nějaký vystopovatelný osud. Je tam kočka "Psycho", která péruje svého druha jako správná semetrika a agresivně si hlídá svoje území.  Její příběh je asi nejvtipnější. 

5. Ale nesmíme zapomínat, že film je dokument, tedy ačkoliv se divák seznámí s několika kočkami blíž, nedostane se mu toho potěšení, aby sledoval jejich příběh nad rámec dvou tří náhodných setkání s tou kterou kočkou na ulici. A to ani když se zrovna na kameře začne dít něco zajímavého, kočičí tvorové tam rozjedou akci, která má zápletku a člověka zajímá, jak to dopadne, tak se to třeba už nedozví. Protože je to dokument a kočky popoběhnou někam jinam, kam už je kamera nemůže sledovat a máme smůlu.

The Darkness - děsivě neděsivá temnota [1/10 A.S.]

1. Jediné co je na The Darkness - novém hororu s Kevinem Baconem- opravdu strašidelné je to, že vůbec vzniknul.

2. Jak a proč někdo vytvořil tak neoriginální, neděsivý, urážlivý (a to mě přijde uřážlivý málo co) a trapný  snímek (původně nazvaný 6 Miranda Lane), s dvouma dobrejma hercema a poměrně slušným režisérem (Greg McLean, který udělal Rogue nebo Wolf Creek) je záhada.

3. U normálních hororů je často jedno, kdo je napsal, ale tohle bylo tak šablonovitý a tupě obehraný až možná okopírovaný (naprosto přesnej crossover mezi Poltergeist a Brady Bunch epizoda Tikki Caves), že mě to nedalo se nepodívat kdo to spáchal. A zase to byla skupina lidí. Shane Krause, Shayne Armstrong a režisér sám. Když se podíváte na filmografii těch scénáristů, tak je vidět, že jejich práce má značně sestupnou tendenci, a možná že za větší kvalitou scénáře k filmu Acolytes  bude ten třetí člověk, co to s nima psal.

4. Ve snímku o rodině, která po návratu z výletu do Grand Canoynu zjistí, že jim doma straší, hraje Radha Mitchell, Kevin Bacon, dvě děti, a zcela zbytečně eště: Paul Reiser (Mad About You nebo Aliens) Matt Walsh a Jennifer Morrison. Která je ve filmu přesně jednu minutu, ve scéně co nemá žádný význam a je to velmi divný casting. Leda že by to mělo být jako callback na předchozí horor kde hráli s Kevinem Baconem?