1. Hacksaw Ridge je nejnovějším režijním počinem Mela Gibsona. Kdo zná Melovy filmy asi ví že má čekat extrémní gore a násilí pořádně z blízka. A nemýlí se. Ale v podstatě jako u všech Gibsonových filmů, ani tady (možná tady dokonce nejmíň) nepůsobí to násilí samoúčelně. Protože film vypráví příběh z konce druhé světové války, konkrétně z působení americké armády v bitvě o Japonskou Okinawu. A nikdo asi nebude chtít rozporovat, že válka byla krvavá a stála hodně životů.
2. Pro ilustraci: hlavní hrdina, Desmond Doss (Andrew Garfield) působil u 77. pěší divize, jejíž jedna jednotka (C 306 Infantery Regiment) opustila USA v roce 1944 s počtem 203 mužů. Z války se jich vrátilo jen 13. Takže když nám Gibson servíruje brutální přestřelku, kde šrapnely lítaj skrz na skrz tělama vojáků, trhají jim končetiny nebo břišní dutinu, plamenomety sžířají co můžou a po bitevním poli lítají střeva a lebky se před kamerou tříští za zvůků vybuchujících granátů, težko mu de vyčíst že by to byla nevhodná Hollywoodská dramatizace.
3. Hacksaw Ridge je jeden z těch příběhů, které sou v realitě snad ještě zajímavější, ale kdyby se v té skutečně podobě dal na plátno, nikdo by tomu nevěřil. Hrdinství (zřejmě spojené s až fanatickou vírou křesťana Desmonda Dosse) prezentované na plátně není celistvým obrazem toho jak proběhlo jeho působení v armádě. Chybí tam (spoiler), jak poté co odkopnul granát Doss pět hodin čekal vážně zraněný na vysvobození, protože dal přednost -na odvoz- ještě víc zraněnému vojákovi. Když ho nakonec chtěli zachránit a odnést (za stále probíhající palby), tak to koupil ještě do ruky. I tak ale stihl ošetřit dalšího vojáka, a do bezpečí se následně doplazit sám 300 metrů. Stále pod palbou, s roztříštěnejma nohama a rukou. Vlastně mi příjde, že se tak trochu předváděl.