Recenze: Mandy - Nicolas Cage se šíleným výrazem ve tváři, LSD v puse, koksem v nose a motorovkou v ruce. Prostě tak, jak ho máme rádi. [8.7/10 A.S.]

1. Mandy, nový hororový snímek režiséra Panose Cosmatose (Beyond the Black Rainbow), rozhodně není snímek pro každého. Je plný násilí, je velmi pomalý, než se pořádně rozjede, trvá to hodinu. Je nabitý podivnými, primárně asociačními, ale přitom skoro nic nevysvětlujícími dialogy jak od Lynche, výraznými barevnými efekty, vysokou zrnitostí snímku a jistou umělou zpomaleností všech pronášených slov. Což může dohromady leckterého diváka otravovat a chápu to. Přesto Mandy považuji za skvělý film, který jsem si hodně užila a doporučím ho i vám.

2. Velký podíl na tom má Nicolas Cage (Wild At Heart, Leaving Las Vegas), který má konečně (od filmů Joe a Bad Lieutenant) zase skvělou roli, která mu sedí a kde je jeho inklinace k přehrávání a melodramatičnosti naprosto na místě. Navíc pro svou roli naštvaného dřevorubce sympaticky přibral, takže když se pustí do likvidace protivníků, lze mu to věřit.

3. O co ve filmu jde? Mandy (Andrea Riseborough, The Death of Stalin) je umělecky založená a křehce působící partnerka Reda Millera, málomluvného, zarostlého a statného dřevorubce. Společně žijí v lásce, klidu, míru a souznění někde uprostřed lesů, kde Red kácí stromy a Mandy přes den pracuje v místním konzumu, ve volném čase maluje satanistické lesní chrámy a nosí tričko s Black Sabbath. A co se nestane, jednou Mandy cestou domů z práce potká skupinku opravdověji působících satanistů. Red jim později říká "jesus freaks". A ti se rozhodnou, že Mandy je ideální, byť nedobrovolná, adeptka na nového člena jejich sekty, a později i že by bylo prima ji před Redovýma očima a obzvláště brutálně pocuchat peří.

Recenze: The Belko Experiment - super zábava pro milovníky gore [8/10 A.S.]

1. Svým novým filmem, The Belko Experiment, si to Greg McLean, režisér příšerně stupidního a naprosto neděsivého hororu The Darkness, u mě dost vylepšil. The Belko Experiment je totiž nesmírně zábavný, příjemně napínavý, velmi krvavý a brutální thriller s náběhem do hororu.

2. Příběh je o cca 80 Američanech, kteří pracují pro tajemnou firmu s názvem Belko. Jednoho dne se jejich pracoviště, kterým je vládní budova v Kolumbii, celé samo najednou opancéřuje a oni zůstanou zajatí uvnitř s tajemným hlasem, co jim přes interkom zadává úkoly. Které když nesplní, tak budou postupně umírat. Námět je jednoduchý ve své základní myšlence, ale autoři si dost vyhráli jak s postavami, které se nám ve snímku představí, tak se způsoby smrti, které na plátně uvidíme.

3. Troufám si tvrdit, že každý, kdo někdy pracoval v nějakém korporátu, bude mít z tohoto filmu větší potěšení než ostatní. Protože dobře zná kancelářskou "politiku", interní mechanismy a typy osobností, které se sice vyskytují prakticky v každém kolektivu, ale v kanceláři mezinárodní korporace jsou extrémně typizované až archetypální. Vždycky je tam nějaký slizák, nějaká modelka, dobrácká teta, jakýsi flink, srábek, arogantní vůdce, přirozený vůdce, klaun, mlátička, hnusná ženská a takový ten tichý chlápek, co se drží svého stolu, u kterého sedí s hlavou neustále zabořenou v monitoru, a vy nevíte, jestli to znamená, že poctivě pracuje, nebo že kouká na porno, ve kterém Japonec souloží s týden mrtvými vačicemi.  A teď si představte, že tahle parta dostane vážně míněné ultimátum: vyvraždi třetinu svých kolegů, nebo vyvraždíme tři čtvrtiny celé skupiny. A je nesmírně zábavné, jak se kdo z party s takovým příkazem vyrovnává, jaké se tam tvoří menší skupinky, odboj proti některým z nich a divák při tom může příjemně přemýšlet nad tím, jak by se v takové situaci asi rozhodoval on sám. 

Recenze - A Cure for Wellness. Příliš dlouhé, ale příjemně úchylné pozlátko [5/10 A.S.]

1. Máte-li pocit, že povídky o Adamovi Sklepicovi  patří mezi ta nejúchylnější díla lidské fantazie,  zajděte se podívat na film A Cure for Wellness, který má na svědomí Gore Verbinski. Pokud tedy někdo máte dvě a půl hodiny času a pocit, že už bylo načase filmově oživit zubařské mučeníčko z filmu Marathon Man. 

2.  Trailer na tenhle film mne velmi zaujal a čekání bylo dlouhé. Ale zážitek z filmu samotného ho bohužel nevykompenzoval. Zajímavé pro mne je, že scénář, který hodnotím jako naprosto jistě největší fail snímku, napsal Justin Haythe. Scénárista, který stojí například za dobrým Revolutionary Road, za což byl i nominován na cenu BAFTA. Napadá mě, že Cure For Wellness měla mít původně třeba tři hodiny, a v té vystřižené půlhodině by se vysvětlilo nebo zacelilo spousta těch děr. Nebo že až vyjde režísérský cut, tak se nám objasní, jaká byla původní vize. A třeba zjistíme, že se zakládala na původně dobrém scénáři. Jinak nevím, proč někdo schopný větší kvality napsal scénář, který vlastně nedává smysl. Posuďte sami.

Recenze: John Wick 2 - vizuálně lepší Hardcore Henry [8.3/10 A.S.]

1. V roce 2014 mne v kině postihl nečekaně skvělý zážitek. John Wick. Po skončení filmu jsme s doprovodem byli tak nadšení, že jsme po krátké zastávce v místní prodejně THC produktů (byli jsme v kině v Seattlu) a debatě o tom, jestli bychom po filmu měli jít vyloupit banku nebo něco podobného, šli na promítání rovnou znova.  A bylo to stejně skvělé jako poprvé. A to nejen díky redistribuci THC-naplněných gumových medvídků z ruky do pusy.

2. Od té doby mi John Wick zůstal v hlavě jako skutečně unikátní filmový počin, kde režisér Chad Stahelski, bývalý kaskadér, který s Keanu Reevesem spolupracoval již při natáčení Matrixu, ukázal, jak krásně se dá natočit akce. Která je vidět, která nespoléhá na detaily, překotný střih nebo efekt roztřesenosti z handheld kamery. Choreografie už v původním Johnu Wickovi byla (spolu s výpravou a soundtrackem) to, co ho výrazně odlišovalo od jiných akčních filmů. A v novém díle se právě choreografie akce posunula kvalitativně ještě výš.

3. Druhý díl, který šel do kin před pár dny zastihne Johna v jeho domě, jak se chce nadále věnovat svému zaslouženému odpočinku poté, co zlikvidoval ty, co mu v prvním díle zabili štěňátko a ukradli auto. John zahrabe a zabetonuje svojí výbavičku (kterou v prvním díle tak efektně vymlátil z podlahy), přehraje si staré video manželky, zamáčkne slzu, pohladí svého nového fešáckého pejska a jde spát. Ovšem odpočinek mu není přán! Dorazí bývalý kolega z podsvětí, italský modýlek jménem Santino D'Antonio (skutečný Ital Riccardo Scamarcio) s jakýmsi "markerem" a žádá Johna o službičku, na kterou má podle pravidel toho jejich zabijáckého světa právo, protože kdysi sám Johnovi posloužil. Johnovi se do službičky nechce, tak ho Ital musí nejdřív trochu namotivovat (Vyhodí mu barák do povětří. Pes přežije.). To zafunguje a rozjíždí se nová zabijácká jízda tentokrát nejen po USA, ale i Itálii. A při té Wick zručně povraždí všechny, kdo mu přijdou do cesty a nehodí se mu tam.

Recenze: Hacksaw Ridge - další jistá nominace na Oskara [8/10 A.S.]

1. Hacksaw Ridge je nejnovějším režijním počinem Mela Gibsona. Kdo zná Melovy filmy asi ví že má čekat extrémní gore a násilí pořádně z blízka. A nemýlí se. Ale v podstatě jako u všech  Gibsonových filmů, ani tady (možná tady dokonce nejmíň) nepůsobí to násilí samoúčelně. Protože film vypráví příběh z konce druhé světové války, konkrétně z působení americké armády v bitvě o Japonskou Okinawu. A nikdo asi nebude chtít rozporovat, že válka byla krvavá a stála hodně životů.

2. Pro ilustraci: hlavní hrdina, Desmond Doss (Andrew Garfield) působil u 77. pěší divize, jejíž jedna jednotka (C 306 Infantery Regiment) opustila USA v roce 1944 s počtem 203 mužů. Z války se jich vrátilo jen 13. Takže když nám Gibson servíruje brutální přestřelku, kde šrapnely lítaj skrz na skrz tělama vojáků, trhají jim končetiny nebo břišní dutinu, plamenomety sžířají co můžou a po bitevním poli lítají střeva a lebky se před kamerou tříští za zvůků vybuchujících granátů, težko mu de vyčíst že by to byla nevhodná Hollywoodská dramatizace.

3. Hacksaw Ridge je jeden z těch příběhů, které sou v realitě snad ještě zajímavější, ale kdyby se v té skutečně podobě dal na plátno, nikdo by tomu nevěřil. Hrdinství (zřejmě spojené s až fanatickou vírou křesťana Desmonda Dosse) prezentované na plátně není celistvým obrazem toho jak proběhlo jeho působení v armádě. Chybí tam (spoiler), jak poté co odkopnul granát Doss pět hodin čekal vážně zraněný na vysvobození, protože dal přednost -na odvoz- ještě víc zraněnému vojákovi. Když ho nakonec chtěli zachránit a odnést (za stále probíhající palby), tak to koupil ještě do ruky. I tak ale stihl ošetřit dalšího vojáka, a do bezpečí se následně doplazit sám 300 metrů. Stále pod palbou, s roztříštěnejma nohama a rukou. Vlastně mi příjde, že se tak trochu předváděl. 

Hardcore Henry - působivý ruský death jam [7/10 A.S.]

1. Ohodnotit Hardcore Henry je pro mě těžké, protože objektivně to není nijak skvělý film, Henry není dostatečně zajímavá postava, scénář má míň obsahu a vývoje než průměrný večerníček a hraní v něm není ohromující. Ale přesto to pro mě byla velmi zábávná hodina a půl, a je tam dost věcí, které se dají obdivovat, nebo aspoň oblibovat. A skrze tu míru zábavnosti to nakonec i čísluju. Z filmu se mi totiž nejenže nechtělo odejít, ale eště mě párkrát rozesmál.

2. Nejlepší na filmu sou ale stunts. Minimum CGI*, maximum practical effects. Pracovala tam natolik šikovná posádka kaskadérů, že přes veškerou akci byl nejhorším incidentem kus uštíplého zubu. Což je neuveřitelný úspěch. Na film, ve kterém se skáče z motorek do náklaďáků, ze střech a pater budov dolů,  vrhají se šipky po hlavě ze schodů, a boj zblízka zahrnuje například vraždu stěračem, nebo útok hozením nahé ženy na protivníka. K tomu přičtěte spoustu výbuchů, plamenometů, granátů, střelných zbraní, zničenejch aut, rukou drcenejch koulí, střepů zabodávajících se do tepen či lebek (podle mě nejčastější způsob smrti v tomhle filmu), a podobné lahůdky, a je fakt s podivem, že se to celé obešlo bez nějakého většího zranění. Divit se tomu budete nejvíc, až uvidíte dobře udělanej a velmi realisticky vypadající držkopád na eskalátorech, a řeknete si "tyvole best stunt work ever, jaktože se nezabila?". Ale vězte, že zrovna TO nebyl stunt, ale nehoda, při které tu brutální tlamu hodila normální komparsistka nechtěně. Budiž jí sláva za to jak efektně spadla, i za to, že poté co jí posbírali její první věta byla "natočili ste to?".