Recenze: Sorry to Bother You - další fantastický režijní debut [9/10 A.S.]

1. Absurdní komedie Sorry to Bother You není film pro každého. Je to totiž velmi svérázně natočené dílo. Satira zaměřující se na slovní i fyzický humor týkající se rasismu, konzumního způsobu života, technologického pokroku i lidských vztahů samotných. A je natočena tak, že jí budete buď milovat, nebo z kina odejdete s pocitem, že režisér byl asi na drogách, když to psal a natáčel. A ano, drogy se ve filmu také objeví.

2. Hlavním hrdinou filmu je mladý černoch, Cassius Green. Což má v angličtině výslovnost vtipně podobnou větě "cash is green" a sám Cassius si nechává říkat zkratkou Cash. Cash je tak trochu na životní křižovatce. Nemá práci, bojí se smrti, občas ho trápí pocit, že vybouchne slunce, a z těchto pseudofilosofujících nálad mu musí často pomáhat jeho dost extravagantně působící přítelkyně a jakási avantgardní umělkyně v jednom - dívka jménem Detroit (Tessa Thompson aneb Charlotte ze seriálu Westworld). 

3. Cash nakonec zaměstnání najde. Coby pracovník call centra, který lidem po telefonu prodává vnucuje různé věci, bez kterých by se jistě dále neobešli. Způsob, jakým je ta práce ve filmu vykreslená, je opravdu vtipný, ale snímek se hlavně zaměřuje na možnost postupu v práci, který je tím lepší, čím méně černě na lidi působíte. A do toho je ještě řešena otázka novodobého otroctví, odboje proti němu a postavení různých minorit ve společnosti.

Spoiler Alert Podcast - Black Panther

A jsme tu zase, a přinášíme nový díl našeho podcastu Spoiler Alert. Tentokrát se Spimfurtem a Kverulantem meditujeme nad filmem Black Panther, který drtí kasy kin po celém světe, brzo dosáhne na miliardu dolarů, a i v jiných ohledech je to film, o kterém stojí za to si popovídat. Debata nám opět vydržela cca 40 minut, takže je to ideální nahrávka, na poslouchání třeba během vaší přístí seance ve fitku, až se budete u benche nebo na rotopedu snažit přiblížit se vzhledem sexy pantherovi. Je to marná snaha, ale proč se o to nepokoušet, že? Jak jsme se shodli či neshodli v hodnocení filmu, kdo z nás byl nejvíc nadšenej z polonahých černochů válejících se po sobě a kdo se během nahrávání podcastu přizná, že neví vůbec nic o Africe, si můžete poslechnout již dnes. Pokud tedy zmáčknete…. play.

Dojmologie: Black Panther očima Evropanky žijící v Brooklynu

1. Co si myslím o Black Pantherovi jako o filmu si můžete již brzy poslechnout v novém díle našeho podcastu Spoiler Alert, tentokrát právě na téma filmu Black Panther. Ale v tomto článku se zaměřím spíš na to, co vnímám ve svém okolí jako opravdu zajímavou masovou reakci na film. Asi bude divné, když přirovnám uvedení Black Panthera do kin se zvolením prvního černého prezidenta USA, ale v jistém smyslu to JE podobná atmosféra. Kterou jsem tady, v USA, nezažila v žádném jiném kontextu než právě u zvolení Obamy nebo nyní při uvedení Černého pantera do kin.

2. A ať si o tom říká kdo chce co chce, jedno je jisté. Filmy s takovým (hmatatelným, finančně vyjádřitelným, viditelným) dopadem na společnost prostě svůj význam mají. Jako obyvatel černé čtvrti Brooklynu a častý návštěvník místních kin můžu dobře popsat to, co zde nastalo po premiéře tohoto filmu. První dva týdny byla naprosto vyprodaná kina. Multikina s 15 sály třeba. Kde se Black Panther hrál každé cca tři hodiny od rána do večera. Ale nejen o víkendu. Obří fronty a vyprodané nebo aspoň pekelně nacpané sály mne čekaly i o pracovních dnech. 

3. Jelikož chodím do kina již roky na všechny filmy, které zde vyjdou (tzn. cca ob den jsem v nějakém sále), mám možnost srovnání. Znám návštěvnost v konkrétní dny a časy a do jisté míry dokážu odhadnout nejen Oscary, ale i návštěvnost toho kterého filmu dopředu. Alespoň tam kde bydlím. Na novém Willisovi nás v premiérový víkend bylo asi 15, zatímco vedlejší sály promítající Pantera burácely hlaholem masivní návštěvnosti. Jako divák mám v oblibě obě varianty. Poloprázdné či úplně prázdné sály, kde mám pocit, že to je soukromé promítání jen pro mne (a pár ostatních podivných či nezaměstnaných existencí ala Clarence Worley, kteří se rozhodli jít v 10:30 dopoledne v pracovní den na dva filmy za sebou), ale také mám ráda právě ty vyprodané sály, kde je možné nejlépe vypozorovat a porozumět emocím, které film vzbuzuje, na nějaké hromadnější škále.

Recenze: Suburbicon - špatný film v dobrém provedení [4.7/10 A.S.]

1. Suburbicon, nejnovější režijní počin George Clooneyho, ve mne zanechal určité pochyby ohledně toho, jestli Clooney bude i nadále patřit k mým oblíbeným režisérům. Clooney si mne naprosto získal svým režijním debutem Confessions of a Dangerous Mind, který považuji za jeho dosud nejsympatičtější dílo (a velký díl úspěchu přikládám tomu, že ho psal Charlie Kaufman), byť z filmařského hlediska je asi kvalitnější jeho thriller The Ides of March nebo drama Good Night, and Good Luck. Ostatní Clooneyho filmy se mi moc nelíbily. Skóre tedy zatím bylo 3 skvělé filmy a 2 průměrné. Suburbicon, jeho šestý režijní počin, mohl buď jednoznačně rozhodnout ve prospěch Clooneyho jako schopného režiséra, nebo misky na váhách vyrovnat. Což se taky stalo. Bohužel. Takže je to 3:3 a rozhodně asi jeho předělávka Hlavy22. Už se bojím. 

2. Když jsem viděla recenze na Suburbicon na serveru Rotten Tomatoes někde pod třicítkou, u filmu, jehož scénář psali bratři Coenovi a režíroval ho George Clooney, neuměla jsem si představit, že by takový verdikt byl nějak "spravedlivý. Když v něm navíc hrají Julianne Moore a Matt Damon - oba schopní více než dobrých výkonů. Co by mohlo na takovém filmu být nepovedené? Navíc tak hodně nepovedené? V příběhu o tradiční maloměstské rodince, kterou řídí Matt Damon v roli předměstského strejce a která se jednou v noci probudí s tím, že u nich v obýváku sedí párek výhrůžně se tvářících mafiánů? 

Recenze: Girls Trip - další protěžovaná hrůza [3/10 A.S.]

1.  Girls Trip je další z filmů, které na určité úrovni diváka, co není černoch a/nebo žena, možná podvědomě posouvají směrem k rasismu a misogynii. Protože tak tupé postavy, dementní zápletky a silně nesympatické jednání všech zúčastněných, aby jen tak pohledal.

2. Režisér Malcolm D. Lee se specializuje na "černé komedie". Ve smyslu: filmy zachycující Afroameričany a jejich kulturu. Už jsem od něj utrpěla Barbershop, který mne svou stupiditou zcela ohromil a dovedl mne do bodu, kdy jsem se svým černým kolegou v práci byla ochotna (opatrně) diskutovat na téma "proč nemá člověk věřit těm negativním stereotypům, když je pak ve filmu sám černošský režisér nejen znázorňuje, ale ještě vyloženě podtrhuje"? Výsledky té debaty ovšem nejsou jednoznačné.

Recenze: Detroit - zajímavé drama jedné noci [7,5/10 A.S.]

1. Detroit je nejnovější snímek režisérky Kathryn Bigelow. Ta má na kontě kvalitní filmy jako: Zero Dark Thirty nebo The Hurt Locker, za který dostala dva Oscary. Ale nesmí se zapomenout ani na její neméně (byť jiným způsobem) povedený Point Break (1991), kde se ve své první akční roli představil John Wick Keanu Reeves.  

2. Takže na nový film právě této režisérky je záhodno se vždy těšit. Ani teď tomu u mne nebylo jinak. A trailer, poukazující na nepokoje probíhající na konci šedesátých let ve městě Detroit, mě navnadil ještě více. Různé druhy rasových svárů či přímo nepokojů jsou totiž zde, v USA, stále aktuální, byť v jiné formě a intenzitě a ta tématika mne tudíž zajímá.

3. Z traileru mi ale nebylo jasné, že se snímek zaměřuje pouze na (neklikat před filmem,  jsou tam spoilery) události jedné noci, v jednom domě. Tudíž divák, který se třeba "těšil" na příběh nějak komplexněji pojímající celou tu situaci, díky které do města nakonec prezident poslal armádu, aby nepokoje, ve kterých zemřely desítky lidí a stovky byly zraněny, nějak zkonsolidovala, bude možná trochu zklamán. 

Dojmologie: Jak se žije v USA (komunita, stereotypy, a to slovo na N)

1. Během svého dosavadního života jsem postupně žila na různých místech. Mimo ČR a USA pak nejdéle v Anglii, ale nějaký čas jsem (nejprve za účelem dovolené, následně práce) strávila třeba i v Indii. Každá z těchto zemí a komunit měla svoje specifika a všude se mi líbilo, i když všude díky něčemu jinému.

2. To, co se mi líbí na životě v USA, je často i to, co jiní Americe vyčítají. Navenek skoro neustále projevovaný optimismus, smysl pro vytváření komunit a podporování příslušnosti v takových komunitách. Z pohledu Čecha, člověka, který vyrostl obklopen lidmi, kteří veřejně vyjadřují spíš cynismus a individualismus (možná pochopitelně, v kontextu historie České republiky), bylo přestěhování do Ameriky zajímavou změnou. 

3. Když v amerických filmech vidíte ten silně projevovaný patriotismus, časté mávání americkou vlajkou, všudypřítomné nadšené výskání a objímání a obecně více veřejného vyjadřování emocí, je možné se nad tím ušklíbnout a dát tomu nálepku "hrané", "povrchní", "stylizované" nebo klidně i "hysterické". Nebo cokoliv jiného negativního. Ale když tu člověk nějakou dobu žije, tak zjistí, že se v tom docela dobře existuje. A že pokud je to hrané či stylizované, tak je to hrané a stylizované velmi dobře, a jestli to něco není, tak povrchní. Nebo aspoň ne z mé zkušenosti a v mém okolí. Anebo si to tak jen maluju, protože se mi tu tolik líbí? Třeba proto, že se tu lidi na ulicích víc usmívají, jsou komunikativnější a v létě mám ani ne hodinu od bytu pláž? Mimochodem, pár let mi trvalo si to naplno uvědomovat, jak dostupné je tu moře (teda oceán). Že člověk z kanceláře může odpoledne vyrazit rovnou na pláž a pořád být doma ten samý den na večeři.

Recenze: A United Kingdom - Gone Girl je opět gone, tentokrát v Africe [7.3/10 A.S.]

1. A United Kingdom je nový snímek od další ženy, tentokrát anglické režisérky Ammy Assante, která se opět (po Belle) ve své filmografii zaměřuje na problémy související s tím, jakou má kdo barvu pleti a jaká mu v žilách koluje krev.

2. Ústředním hrdinou filmu United Kingdom je Seretse Khama (David Oyelowo). Vznešený Afričan, který se narodil do královské rodiny vládnoucí na dnešním území Botswany, a v té době protektorátu Velké Británie zvaném Bečuánsko. Nutno říct, že Bečuánsko se do područí Britů dostalo na žádost Khamova dědečka, který v roce 1875 požádal Brity o ochranu před rozpínajícími se Afrikánci. To ještě ale nevěděl, že mají tolik diamantů. Botswana, ne Britové. Dědeček byl zdá se pěkné kvítko, protože se k moci dostal tím, že udělal převrat proti svému vládnoucímu otci a eště se politicky musel zbavit bráchy,  a v zemi pak zavedl přísné zákony proti dovozu a distribuci alkoholu, ale to je na jiný příběh. Tenhle film je o jeho vnukovi, kterým byl Seretse Goitsebeng Maphire Khama, narozen roku 1921 v tehdejším Bečuánsku.

3. A ten se proslavil zejména dvěma věcma: A) vzal si neurozenou bělošku, navíc Angličanku, žádnou kmenovou předvybranou domorodkyni, jak by se slušelo a patřilo, a B) spoiler: stal se prvním Botswanským prezidentem. No a film United Kingdom vypráví o tom, jak složité to chudák s tím vším měl, jaké to bylo drama, jak náročné bylo v Africe v letech 1947-1965 být černochem, který byl zamilovaný do bělošky, a co vlastně obnáší taková malá politicko romantická revoluce.

Recenze: Get out - Jordan Peele má víc, než jen smysl pro humor [9/10 A.S.]

1. Get Out pro mě v kině bylo velmi příjemným překvapením. To, že je Jordan Peele talentovaný komik a obecně dobrý herec je asi všem, co aspoň trochu znají jeho tvorbu, jasné. Dokázal zlepšit i jinak nic moc snímek Keanu, a přidal něco i do své malé role v seriálu Fargo (jehož první sérii samozřejmě kraloval Billy Bob Thorton). Ale že jeho režijní debut bude takhle povedenej snímek, to asi čekal málokdo.

2. Get Out zdánlivě vypráví jen o tom, jak je černoch (výborný Daniel Kaluuya, odpusťme mu Welcome to the Punch) nervózní z prvního setkání s rodičema své (bílé) dívky (Allison Williams, aneb Marnie z Girls), za kterými jede tento mladý atraktivní smíšený pár poprvé na víkend.

3. Ovšem během návštěvy se záhy začnou dít dost podivné věci, které hraničí na pomezí "ta holka má nějaký divný rodiče, nojono, to se stane" versus "tady brzy začnou lítat hovna, spas se kdo můžeš". Divák během sledování příběhu nějakou dobu asi taky pochybuje o tom, která z těhle dvou verzí přístupu je ta vhodnější a analyzuje, jestli podivně se chovající rodinka a spol jsou upíři, zombíci, roboti, ufouni, náckové, členové KKK, jiní zvláště nebezpeční šílenci, nebo jen normální důchodci, co prostě příliš dlouho žijí mimo regulérní civilizaci.

4. Peele, který si k filmu i sám napsal scénář, opravdu režijně hodně překvapil. Film totiž působí neuvěřitelně soudržně, má minimalistické, ale velmi kvalitně řízené a realisticky působící herecké výkony, a tajemnou atmosféru, která se nezhroutí ani v bodě, kdy je divákovi odhaleno, která z těch možností, o kterých do té doby asi přemítal, je ta správná.

Recenze: Moonlight - modročerné překvapení roku [9/10 A.S.]

1. Chiron vyrůstá v chudinské čtvrti Liberty City v Miami, ve vrcholné éře obliby cracku, mořící v osmdesátých letech chudé lokality a především barevné obyvatelstvo. Otec neznámý a matka (Naomie Harris) investuje city a peníze raději do cracku. Nečekaně se ho ujímá drogový dealer (oscarový Mahershala Ali, lobbista Remy Danton ze seriálu House of Cards) s přítelkyní a jeho dům se mu stává náhradním domovem. Další pozitivní vliv na uzavřeného nemluvného chlapce má jeho kamarád Kevin, kterému Chironovo ufonství narozdíl od ostatních dětí připadá zajímavé. Čekají nás tři epizody z Chironova života.

2. Moonlight je překvapení ze sfér nezávislých vod filmového průmyslu, jehož tým po včerejšku zcela zaslouženě třímá sošku Oscara za film roku. Adaptace částečně autobiografické divadelní hry Tarella Alvina McCraneyho In Moonlight Black Boys Look Blue je zdařilou ukázkou kvalitního filmu o dospívání a o životě ve společensky komplikovaném prostředí. Film se divákovi nijak nepodbízí, postrádá klišé filmů aspirujících na společenské uznání a filmová ocenění jako například jiný film ucházející se o Oscary, téměř protivný film Denzela Washingtona Fences. Nemá auru aktivistického filmu a přesto podává zdařilou výpověď o tématech, kterých se dotýká - o afroamerické menšině, o životě ve společensky vyloučené lokalitě, o navazování vztahů a objevování sexuální orientace i o úloze maskulinity v komunitě. To vše v rámci příběhu o jedinci, nikoliv stereotypu.

Barbershop: The Next Cut - zřejmě nerozumím filmu [2/10 A.S.]

1. Na třetí film o Chicágském holičství provozovaném výhradně černochy pro černochy (nyní s výjimkou v podobě jednoho Inda a pár mulatů) se mi chtělo jít zejména proto, že moje oblíbená skupina recenzentů na Rotten Tomatoes dala filmu 93%. Abyste měli lepší představu co to znamená, mrkněte se na žebříček 100 nejlepších komediíí dle RT (Tepláčice promine). Stejně bodů jako Barbershop: The Next Cut, má podle toho žebříčku i: Anomalisa nebo Eternal Sunshine of Spotless Mind a jen o pár procent víc má Groundhog Day, Moonrise Kingdom nebo původní Ghostbusters. Jistě sami uznáte, že být v takové společnosti pravděpodobně znamená že film bude "dost dobrej".

2.  Abychom se ale nedrželi jen RT, podíváme se eště na IMDB a Metacritic. Na IMDB má film 6.3 To znamená průměrně dobrá komedie. Podobné hodnocení má třeba Legally Blond nebo Coenovské Intolerable Cruelty, Sandlerův Wedding Singer nebo Think Like a Man. Tzn. komedie, které ve svém žánru určitě nevynikají jako fantastické, ale nejenže vyloženě neurazí, ale dokonce -byť se vám to nebude chtít přiznat nahlas-, místy docela i pobaví. Na Metacritic má Barbershop3 67% vs. 62% User Score. Podobné jako na IMDB. Prostě podle toho by člověk očekával slušný průměr, rozhodně neobtěžující při dokoukávání a poskytující tu a tam i kvalitnější humor umožnující nejen úsměv ale i zasmání nahlas.

The Equalizer (2014) – John Wick (2014) – Kingsman (2014): extrémně stručná srovnávací studie.

Půjdu rovnou k věci a nebudu se s tím mazat. Každému z filmů přidělím na začátek řekněme 500 bodů a podíváme se, jakou rychlostí je budou ztrácet. 

Nadále je budu označovat prostě jako E, JW a K. (Důležité upozornění: toto je dojmologie, ne exaktní věda!)

Zatímco John Wick je „neo-noir action thriller“ (0), Equalizer je „action neo-noir vigilante crime thriller“ (0) a Kingsman je „spy film“ (s tím si naserte, takže -10).

Igore, už mě fakt sereš, že nevracíš knížky do knihovny!

Ride Along 2 - Poldův švagr už je polda [3,5/10 A.S.]

1. Když už se člověku stane, že se jmenuje Tim Story, tak je fajn, že se ve své kariéře věnuje vyprávění příběhů.  Ale eště lepší by bylo, kdyby vyprávěl zajímavé příběhy a kvalitně.

2. Režisér Tim Story vytvořil sequel ke své komerčně úspěšné komedii Ride Along, ve které se Kevin Hart snažil zalíbit svému nastávajícímu švagrovi (Ice Cube) a zároveň předvést, že ačkoliv sám moc nenarostl a mimo hraní videoher a nervózního žvanění mu nic nejde, byl by z něj určitě dobrej polda.

3. V Ride Along 2 se Kevin Hart stále snaží zalíbit svému nastávajícímu švagrovi (stále Ice Cube) a zároveň předvést, že ačkoliv sám moc nenarostl a mimo hraní videoher a nervózního žvanění mu nic nejde, byl by z něho určitě dobrej Ice Cubův chlupatej švagr, švagr s odznakem, parťák.

4. Kevin Hart momentálně sjíždí vlnu úspěchu hlavně v oblasti stand-upu. Vyprodává velké arény a pro producenty se, zvlášť po komerčním úspěchu Ride Along (budget 25 x WW revenue 150 mega), stává tzv. "household name", tedy jménem, které prodává. Potvrzeno jak u Get Hard s Willem Ferrellem, tak teď u Ride Along2.

Straight Outta Compton: director´s cut - 5/10

Snímek o příběhu raperské skupiny N.W.A. se dočkal loni slušných tržeb i příznivých kritik. Teď je dokonce nominován na Oscara za původní scénář a objevil se na různých nosičích v režisérském sestřihu. Má smysl se na něj dívat, pokud neposloucháte gangsta rap, nevíte kdo je Ice Cube a Dr.Dre, nevíte nic o poměrech v černošských ghettech a ve vašich masturbačních fantaziích nefigurují urostlí a dobře vybavení Afroameričané v interracial porno scénkách?