Spoiler Alert Podcast - Důvěrný nepřítel - aneb chytrý dům, který ovládne i váš klitoris.

Jelikož fandím českému filmu a zajímá mne ochrana osobních ůdajů i vývoj umělé inteligence, tak jsem se na nový snímek režiséra Karla Janáka, kyber-thriller s názvem Důvěrný nepřítel, docela těšila. Protože jak trailer i zpráva distributora avízovala, se na právě tyto oblasti měl film zaměřit. 

Filmy Karla Janáka (Snowborďáci, Rafťáci) nikterak nepohrdám, naopak se klidně "přiznám" že minimálně na Snowborďáky mám vlastně jen dobré vzpomínky. Nemám problém ani s tím, když se režisér etablovaný převážně v jednom žánru (komedie) rozhodne navštívit žánr nový (thriller, mystery, scifi). Vyzkoušet po tvorbě humoru i thriller, drama nebo horor koneckonců dostalo chuť a úspěšně zrealizovalo mnoho tvůrců. Z poslední doby třeba Jordan Peele, Adam McKey, nebo o pár let před nimi Woody Allen.

Ale ti všichni měli jednou obrovskou výhodu, kterou Janák neměl. Měli v rukou skvělý scénář. A ve dvou případech z těch tří jmenovných si ho i sami napsali. Což možná bude s jeho kvalitou také souviset. Ale hlavní je, že ať už ho psali sami, nebo ne, původní scénář byl žánrově blízký tomu, co se nakonec objevilo na plátně. Ať už jde o Get Out, Match Point, nebo Big Short, nedocházelo k tak velké změně úmyslů a vyznění, jako zde. Protože podle všeho byl původní scénář Marka Epsteina koncipován jako komedie, nebo aspoň humorně laděný film. A Janák ho se spoluscénáristou Lubomírem Slivkou předělali na nesmírně vážně se tvářící a až na jednu jedinou hlášku (tvar ženy) jakýkoliv úmyslný humor či nadhled naprosto postrádající drama. A je to vážně škoda.

tím se vůbec netrap že sochařství nerozumíš
my zas moc nerozumíme IT a ničemu to nevadí.

Protože na to, aby tenhle thriller o dvojici lidí testujících "futuristický" smart house, člověk mohl brát vážně, by musel mít film opravdu o hodně lepší ukotvení v nějakém jednoduše uchopitelném světě, a taky normálněji se chovající postavy. Plus by bylo samozřejmě hezké, kdyby měl i lépe a smysluplněji zpracované ty technologie, které předstíral, ale na druhou stranu když si vzpomeneme třeba na film Her, kde je obdobně chytrá inteligence ovládající něčí příbytek, zjistíme že tam nebylo potřeba ukazovat vlastně žádný ultra high-tech, a člověk mohl téměř bez problémů přijmout tu základní premisu natolik chytrého domu (operačního systému), že mu věřil nejenom autonomní rozhodování ale i tu osobnost a city.

podle počtu monitorů tady asi bydlí někdo z Moravy….

 

To se zde opravdu nepovedlo, a snaha předkládat divákovi Důvěrného Nepřítele jako nescifi je podle mě opravdu krok vedle. Alfred (OS domu) se choval směšně, nekoncepčně až nesmyslně. Ale i v rámci scifi film bohužel nabízí jen překvapivě technofobní zkazku o tom že si máme dát pozor na "ty moderní technologie, které jsou vlastně samy o sobě špatné a nebezpečné, a možná vás už brzy budou chtít zabít". Místo toho (na co jsem se já právě těšila) aby nás upozornil na rizika toho, že když se chytré přístroje a moderní technologie ocitnou ve špatných rukách nebo nejsou dostatečně zabezpečeny, jde vlastně o to největší riziko a že ho představuje tedy hlavně člověk. Ale protože o tu technologii a její smysluplnost v tomhle filmu mi původně šlo nejvíc, pozvala jsem si do podcastu Radka Beneše, odborníka na kybernetiku a trestnou činnost v oblasti informačních technologiích. Co ten si o filmu myslel se dozvíte, když zmáčknete play.

PS: mé ohavné obvinění Františka Fuky z toho že nějak ovlivnil naše obvyklé recenzenty Spimfurta a Kverulanta se nezakládá na pravdě. A v příštím podcastu, kterého se budou zase účastnit, dostanou možnost se ke své jednorázové absenci a jejímu důvodu vyjádřit sami. Tak slibuji.