Recenze: Sorry to Bother You - další fantastický režijní debut [9/10 A.S.]

1. Absurdní komedie Sorry to Bother You není film pro každého. Je to totiž velmi svérázně natočené dílo. Satira zaměřující se na slovní i fyzický humor týkající se rasismu, konzumního způsobu života, technologického pokroku i lidských vztahů samotných. A je natočena tak, že jí budete buď milovat, nebo z kina odejdete s pocitem, že režisér byl asi na drogách, když to psal a natáčel. A ano, drogy se ve filmu také objeví.

2. Hlavním hrdinou filmu je mladý černoch, Cassius Green. Což má v angličtině výslovnost vtipně podobnou větě "cash is green" a sám Cassius si nechává říkat zkratkou Cash. Cash je tak trochu na životní křižovatce. Nemá práci, bojí se smrti, občas ho trápí pocit, že vybouchne slunce, a z těchto pseudofilosofujících nálad mu musí často pomáhat jeho dost extravagantně působící přítelkyně a jakási avantgardní umělkyně v jednom - dívka jménem Detroit (Tessa Thompson aneb Charlotte ze seriálu Westworld). 

3. Cash nakonec zaměstnání najde. Coby pracovník call centra, který lidem po telefonu prodává vnucuje různé věci, bez kterých by se jistě dále neobešli. Způsob, jakým je ta práce ve filmu vykreslená, je opravdu vtipný, ale snímek se hlavně zaměřuje na možnost postupu v práci, který je tím lepší, čím méně černě na lidi působíte. A do toho je ještě řešena otázka novodobého otroctví, odboje proti němu a postavení různých minorit ve společnosti.

4. A pokud se vám nyní zdá, že film bude asi nějaká podivná sociální agitka proti rasismu na úkor toho, aby pobavil, můžete zůstat v klidu. Film a téma rasismu v něm vůbec nepůsobí nuceně (jako to působilo například dost v nešťastném The First Purge) ani didakticky či nějak křečovitě. Snímek se drží totiž hlavně toho, že to JE komedie. Bizarní a zejména pro lidi se smyslem pro černý a absurdní humor, ale pořád primárně komedie.

The future is …now. And also:

5. Napsal a zrežíroval jí Boots Riley. Skoro padesátiletý muzikant, který se doteď věnoval převážně hip hopu, funku, rapu a pomocí hudby i občasné agitaci za lidská práva. Jeho hudba se objevila třeba v Simpsonových nebo skvělém filmu Superbad. A skupina The Coup si právem zaslouží váš zájem. Dobrou představu o tom, co dělají za hudbu a jaký asi budete mít zážitek při sledování filmu Sorry to Bother You, získáte, když se podíváte na The Guilllotine. A pokud se vám tento barevný, psychedelický a zvířecími motivy prosetý klip nelíbí, je velká šance, že si budete myslet, že si neužijete ani ten film. A ač možná budete mít pravdu, byla by škoda se dopředu ochudit minimálně o dílo tak originální, že se právem v souvislosti s ním mluví o novému "stylotvornému" režisérovi.

what did you say, white boy?

6. Jednou z hlavních devíz mimo naprosto ujetého vizuálního stylu je i jeho obsazení. Hlavní roli Cashe hraje totiž extrémně talentovaný Lakeith Stanfield (Get out, Izzy Gets the Fuck Across Town), který nese film na svých bedrech celou dobu naprosto suverénně. Neméně kvalitně mu ovšem sekunduje Armie Hammer (Call Me by Your Name) a Steven Yeun (Okja, The Walking Dead) nebo právě Tessa Thompson. A všechny ty postavy jsou skvěle napsané jako naprosto unikátní, dějotvorné a vtipné. Ať už jde o to, jak se jmenují, jak jsou oblečení či co dělají.

wait what, I am not white?

7. Boots scénář napsal na základě některých svých vlastních zážitků, kdy sám pracoval jako telemarketer a musel občas měnit to, jak zní, aby prodal více zboží. Snímek produkoval mimo jiné i Forest Whitaker a mezi známými tvářemi, které ve filmu uvidíte se mihne i třeba Danny Glover (Lethal Weapon) nebo Terry Crews (Brooklyn Nine-Nine). Ve filmu je ale o mnoho víc než jen nějaké známé tváře. Příběh se totiž odehrává v alternativní přítomnosti a tak si režisér mohl vyhrát s ohromným množstvím podivností od těch nejmenších jako jsou nápisy na náušnicích, které nosí Detroit, po ty největší, které tu nebudu spoilerovat. A i díky nim film udrží nonstop vaší pozornost. Protože když už si myslíte, že ten svět chápete a tušíte, jakým směrem se bude příběh odehrávat, tak vás zase něčím překvapí. Většinou mírou absurdního humoru, který vkládá do snad každé scény. Film: 8. Žánr: 9. Koukatelnost: 10.

já dnes byl třikrát. A ty?

8. Co se mi na filmu nelíbilo? Párkrát mi přišel střih příliš uspěchaný a opravdu jsem neměla šanci si všimnout nejen všeho, co v té scéně bylo, ve smyslu všech vtipných drobnůstek, ale ani něčeho důležitějšího, jako je třeba nápis, který má nějaký význam, nebo reakce postavy. Jen za to vlastně filmu strhávám nějaká procenta, protože jinak mi připadal naprosto dokonalý. Včetně všech těch překvapivých full frontálů.

is this gay enough for you, bro?

9. Co se mi na filmu líbilo? Unikátní vizuál, styl humoru, skvělé herecké výkony a velmi vysoká míra originality, co se nejen příběhu, ale hlavně ztvárnění týče. Když chci ten film popsat a někomu přiblížit, napadá mě, že to je jako by to režíroval Terry Gilliam za spolupráce s Michelem Gondrym z doby, kdy ten natočil Eternal Sunshine of the Spotless Mind, se scénářem jim pomáhal Charlie Kaufman a odborným poradcem přes humor byli Quentin Tarantino a Jordan Peele. Prostě taková míra bizarnosti, barevné šílenosti, kreativity a inteligence se jen tak nevidí. Navíc oděná v hávu funkční satiry a používající dost nekorektní humor velmi přínosným způsobem. Už se těším, až to uvidím v kině podruhé.

dance white people dance!

10.  Pro koho film je? Pro milovníky absurdních komedií. Pro fanoušky filmů Being John Malkovich, Adaptation., Brazil nebo sitcomu Atlanta a videoklipu k písni This Is America od Childish Gambina, který měl původně roli Cashe hrát, ale protože zrovna natáčel Sola, tak doporučil svého kolegu právě z Atlanty. A dobře to celé dopadlo. Nadmíru dobře. A nemusíte být černí, abyste si film užili a prosmáli se minimálně půlku filmu a zbytek seděli na sedadle s příjemně vytřeštěnýma očima a libými pocity značící škleb na tváři. Nebo tak to aspoň bylo u mne.