Love, Simon (Já, Simon 2017) - 8/10

Už je poměrně obvyklé, že se aspoň jednou za rok objeví film s homosexuální tématikou nebo postavami, o kterém se mluví, díky záštitě ze strany většího studia. Není neobvyklé, aby se takový film aspoň trochu otřel o nominace na Oscary, protože showbusiness uvěřil tomu, že gay film může být úspěšný především pokud je vážně laděný, je načasován alespoň nějaké desetiletí nazpátek, upozorňuje na těžký život LGBT příslušníků a postavy si v něm projdou aspoň trochu peklem nebo jim jejich okolí útlakem a reakcemi brání ve štěstí. Je taková i novinka v českých kinech s názvem Já Simon? Jak je to s těmi gay filmy?

Kdo klikne, je tajnej gay!

Filmoví recenzenti nesnažící se profilovat liberálně pak často u těchto nemnoha titulů sténají, že je těch teplých filmů nějak moc. Na rozdíl od běžného diváka se totiž od lidí živících se psaním recenzí očekává povinné shlédnutí filmu, který je díky absenci obnažených divoce souložících modelek mučí polibky křehkých chlapců a pronesené zamilované dialogy, které by heterosexuální recenzent v případě řadových romantických děl pouštěl druhým uchem ven, případně by při pohledu na upnuté oblečení na těle anatomicky dokonalé hlavní hrdinky nadšeně přikyvoval, ale tady se vcítění do hlavních postav brání a vnitřně se rozčiluje. Je otázka, nakolik tyto filmy ocení standardní divák, platící vstupenky nebo kupující nosiče a zda si dokážou prožít pocity a problémy protagonistů, když ve volném čase sjíždí stránky BangBros.

Občas těžký život ne-gay recenzentů, zdroj Moviezone.cz

Filmová studia se pokoušela tento problém vyřešit například tím, že do kvalitně napsaných příběhů obsazovala hollywoodské krasavce, zpravidla známé jako hetero sukničkáře (hmm, předpokládám, že gay ekvivalent prostopášného alfasamce by byl boxerkář?) - pokaždé přišli zvědaví diváci i divačky a hercům ztvárnění postav v choulostivých situacích kariérně nijak neuškodilo, ba naopak prospělo. V prvním hollywoodském trháku o gayovi, který dostal padáka kvůli orientaci a HIV Philadelphia, účinkoval Tom Hanks, slušňák ze sousedství se stabilním manželstvím a jeho kluka hrál Antonio Banderas, které byste asi nepodezřívali z jiné orientace.

Oscar?

Ve Zkrocené hoře (Brokenback Mountain) z roku 2005 hráli Jake Gyllenhaal a Heath Ledger (oba kvalitní charakterní herci, ale úspěšní i díky svému vzhledu a romantickým hetero rolím, takže risk z hraní v na tu dobu odvážných sexuálních scénách nijak nemohl poškodit jejich kariéru). Vlastně to byla výborná volba pro příběh dvou kovbojů z mačo prostředí Texasu, kde bylo snadné pochopit, proč obě postavy místo společného soužití dávají přednost kamufláži v manželství a stýkají se opatrně a mimořádně.

Za divokou líbačku a sex aspoň nominace na Oscara, kámo?

V úspěšném životopise známého komunálního politika ze San Franciska Harveyho Milka hrál titulní postavu Sean Penn, proslavený třískáním ex-manželky Madonny a jeho milence James Franco (který gay postavy hraje velmi rád a často a zdůrazňuje, že není gay).

Mhhhh-Oscar-mhmhmh...

V úspěšném filmu Stevena Soderbergha Behind the Candelabra (2013) exceluje ve velmi explicitních momentech v roli ultrateplého pianisty Liberaceho někdejší hollywoodský alfasamec a aktér mnoha sexuálně zabarvených rolí (s hezkými názvy jako Osudová přitažlivost, Základní instinkt, Skandální odhalení) Michael Douglas a jako jeho milenec Matt Damon, kterého už asi taky nikdo nepodezřívá, že v době Dobrý Will Hunting měl poměr s kámošem Affleckem. Pokud se dobře pamatuji, u žádného ambiciózního filmu nikdy studio nezkoušelo marketing typu "Tento slavný herec v této roli hraje gaye, ale je takový i doopravdy", protože je možné, že by na takový film nepřišlo tolik lidí v hrůze, že uvidí autentickou gay muchlovačku. Znepokojený hetero divák se pobaví tím, jak to chlapi dobře zahráli a už ho tak neděsí oblizování, protože si uvědomuje, že film je vlastně hra nebo přetvářka. A gay diváci se můžou výborně bavit tím, že některé sex symboly dočasně změnily hrací hřiště.

Mysli na Zlatý Glóbus a na Afflecka zapomeň, s tím už nenapíšeš ani básničku

Další způsob, jak přilákat zdráhavé diváky je samozřejmě kvalitní scénář a režie, který aspiruje na nějaké ceny, protože pak se o filmu bude v průběhu roku psát častěji. Tam jistě většina už zmíněných titulů uspěla a dává to příležitost i odvážnějším nezávislým filmům, které vznikly za malý peníz a dovolily si trochu víc. Sem patří Chasing Amy, skvělá pitva zápasů s orientací a puritánskými nebo jinými předsudky plná chytrých civilních postav a asi nejlepší film Kevina Smitha z dob, kdy ještě neholdoval THC; temný Mysterious Skin Gregga Arakiho s provokativní tématikou nebo nedávný nezávislý hit Moonlight, který depresivním příběhem dětství a dospívání černošského gaye v ghettu bez šance nebýt outsider, triumfoval na Glóbech i Oscarech.

Určitý zlom aspoň trochu se vymanit z deprese přinesl opěvovaný příběh letní lásky teenagera a doktoranda Call Me by Your Name, kterému se dařilo nastolit atmosféru nevinného sbližování teenagera a doktoranda během bezstarostného osmdesátkového léta, ale taky to nebyl úplně lehce stravitelný zážitek a odcházelo se z něj těžko. Takže, co nám přináší Simon, bude to o tom, jak hraje hollywoodská hvězda gaye, umře tam někdo na HIV/atentát/vražedný útok, bude se brečet, budou se sypat ocenění?

Love, Simon je v tomhle směru průkopnický. Je to oddechová romantická detektivka z prostředí střední školy, která úplně nezapomíná na úskalí, které čekají v životě každého gaye i v liberálnějších státech, ale vzhledem k orientaci na mladší diváky na vás nečeká deprese ani  divoká sexuální scéna, na kterou byste si přáli zapomenout a v tomhle směru je to příjemná vlaštovka, že už lze točit i pohodovější snímky, které komerčně uspějí.

Pití z drive in, jízda do školy vlastním autem, výběr multikulturních přátel = moderní americká mládež

Simon žije v domě svých rodičů, není to žádný boxerkář (ehm), naopak svou orientaci zatím tají i před partou svých přátel a předpokládá, že se vyoutuje až někdy na vysoké. Plány mu však ohrozí kauza, kdy na školním bulvárním blogu napíše jiný gay pod přezdívkou Blue anonymní zpověď o tom, jak svou orientaci tají a nahodí tam svůj e-mail. Simon samozřejmě Bluemu...Blueovi... napíše z nově založeného e-mailu, pomalu se zamilovává do neznámé bytosti na základě textů a snaží se odhalit jeho identitu. Na jeho korespondenci ale náhodou natrefí spolužák, který se zabouchl do jeho kamarádky a vydírá ho odhalením (které by nejen odmaskovalo Simona, ale zřejmě i odradilo anonyma Blue, protože pak by ho randění s profláklým gayem nedobrovolně vyoutovalo taky). Simon se tedy pomocí manipulace svých kamarádů snaží dát dohromady vyděrače s kamarádkou a zároveň odhalit identitu Blue dřív, než to všechno dopadne nějak špatně.

Je podivně vlezlý zástupce tajemný Blue nebo je to prostě jen efebofil?

Celý příběh této romantické komediální detektivky je vlastně docela dobře napsaný a hlavně natočený s řemeslnou lehkostí, se kterou by v ČR nezvládli natočit ani pětiminutový TV medailónek pro seniory. Funguje i jakýsi stupeň napětí, kdy vzhledem k tomu, že teenageři jsou prostě tak nějak hysteričtější a citově víc prožívající věci, chápeme, že věc nejde vyřešit úplně jednoduše (třeba tím, že by si Simon místo lásky k neznámému pisateli prostě našel nějakého reálnějšího kluka na gay seznamce). Osvěžující je i to, že film si dělá z jeho postav občas legraci a nebojí se být černohumorný i v případě vtípků na to, jak je jistá postava queer.

Zápletka šlape dobře a ke konci se daří udržovat očekávání. Zajímavé je i to, že film se ze Simona nesnaží dělat 100% sympatickou postavu. Občas se jeví jako sebestředný jedinec, který si moc neuvědomuje, co se děje s jeho kamarády kolem. Aby měl klid od vyděrače, lehkovážně pár věcí zmanipuluje a pak je možná i překvapený, že následky takového chování nesou nepříjemné ovoce a okolnosti neomlouvají, což vlastně plní i účel lehce poučných filmů pro mladistvé. Herci jsou v pohodě a u filmu o středoškolácích je nutné zdůrazdit, že casting debakl jako nedávné obsazení příliš staré Saiorse Ronan do role osmnáctileté v Lady Bird vás tady nic do obličeje nepraští.

To stačilo mladej, Stromovka se bude předělávat a tohle kolo rušíme

Simona si nespletete s uměleckým filmem, ani s rebelským nezávislým snímkem a nenese ani žádné důležité morální poselství, ze kterého často recenzenti podezřívají filmy o gay tématice, ale problematika coming outu v něm funguje pochopitelně a pro řadového diváka může být osvěžující, že hlavní postava není zbohatlý postarší umělec v existenciální krizi, postávající ztrhaně ve dveřích v rozevlátém županu a skrze svět mladistvého lépe lidé porozumí úzkosti mladého člověka, pojící se změnou společenského statutu po vyjevení své orientace.


Takže zatímco dřív rodiče brali své děti na film s gay tématikou v naději, že se jejich podezřelý syn poučí nebo se jim rovnou vyoutuje a pak museli s hrůzou vstřebávat bio organický anální sex ve Zkrocené hoře, přemýšlet, zda syn propadne úchylným plastickým operacím jako Matt Damon v Liberace nebo že jim z gay syna vyroste osamělý drogový dealer, konečně se jim servíruje nezávadný poklidný film, netočený s úmyslem vytřískat nějaké ceny nebo připomínat lidské utrpení v moderním světě - na tyto filmy, pokud se podaří, se stále těším a budou doufám vznikat i nadále, ale ve filmovém světě je jistě i místo pro zábavu.