Recenze: The Strangers: Prey at Night - patriarchát je mrtev. Ať žije patriarchát. [5.3/10 A.S.]

1. Ve filmu The Strangers: Prey at Night se podruhé setkáme s třemi vrahy, kteří skrývají své obličeje pod plátěným pytlem, maskou pin-up girl a panenky. První film s nimi mě docela bavil, takže jsem se na pokračování těšila.

2. Bohužel na rozdíl od prvního dílu tady dostali psychopati do ruky čtyřčlennou rodinku překypující neschopností, letargií, možná až extrémním liberalismem (jinak si nedovedu vysvětlit tu neochotu zmáčknout spoušť i v situaci, kdy před vašima očima někdo vteřinu předtím opakovaně bodal obřím nožem do člena vaší rodiny) a všeobecnou zjevnou ochotou zemřít během své dovolené v odlehlém campu u strýčka Marvina.

3. Je to škoda a to o tolik větší, když si člověk vzpomene na pár hororů z posledních třeba dvou let, kde se konečně objevují chytřejší jedinci, kteří něco aktivně dělají pro to, aby smrti neskočili přímo na ostří nože / do palebné dráhy / pod sekeru / před auto / na kopí / před motorovou pilu / na penis apod. Například ve filmech jako: Happy Death Day,  Better Watch Out, The Belko Experiment nebo Get Out. Prostě připadalo mi, že za poslední roky se už hororů, kde je hlavní hrdina/hrdinové za idiota, který dělá samá špatná rozhodnutí, točí méně. A že by byla vážně škoda se k takovému stylu vracet. Nebylo by přeci daleko zajímavější sledovat na plátně člověka, který se aktivně brání, nechodí do sklepa po tmě, neotvírá tu hrací skříňku, na které je napsáno "neotvírat", nebere stopaře se sekerou v ruce a nechová se celkově prostě jen jako ta tupá ovce, která chce sebe i ostatní členy stáda dostat co nejdříve na porážku? Bylo.

moment, mám rozmazanou řasenku

4. Ale v The Strangers: Prey at Night jsou 3 ze 4 členů rodiny naprosto neschopní. Respektive asi natolik paralyzovaní strachem, že v kritické situaci jako by zamrznou a nedělají nic, byť třeba mají v rukách funkční, nabitou střelnou zbraň a míří na pachatele. Nebo je někdo bodá šroubovákem do břicha a oni, ačkoliv mají obě ruce volné (byť jim skrz torzo v té chvíli už prochází poleno), se ani nepokusí ho zastavit či se rukama nějak aspoň chvilkově vzepřít a zkusit pachateli způsobit aspoň nějakou újmu. Minimálně na duši tím, že mu řeknete, že v tom pytli na hlavě vypadá jak debil.

né abyste se snažili vzpírat

5. Nepochybuju o tom, že ta zmrzlá reakce (tedy nijaká) může být to, co člověka v realitě skutečně postihne, když je tváří v tvář s vraždícím psychopatem. Ale není moc zábavné se na to na plátně opakovaně koukat. Na druhou stranu to ale zase víc rozdivočí přihlížející publikum, které v kině, kde jsem na filmu byla, v takových chvílích hlasitě skandovalo "shoot the bitch" nebo "stab the asshole" a podobné nápovědy střídající hromadný tak intenzivní jekot a vřískot, že jsem si uvědomila, že něco takového jsem už dlouho v kině neslyšela.

haló, neviděli jste náš míč?

6. Takže na nějaké úrovni ten film zjevně funguje. Možná právě tím, že se rodina Christiny Hendricks chová tak nemožně pasivně a dementně, provokuje diváka k větší míře angažovanosti, byť ta vyplývá asi hlavně z frustrace. Z frustrace třeba nad tím, že poté, co mi moje děti v noci po procházce po okolí řeknou, že o kousek dál našli dvě čerstvě vypadající, ale totálně zmasakrované mrtvoly, jim jako rodič nenařídím okamžitě sednout do auta a neuhánět pryč, ale místo toho rodinku rozdělím a jdu ty mrtvoly zkoumat. 

plavčík byl toho dne poněkud neklidný

7. V dnešní době je taky těžké se ve filmech vyrovnávat s faktem, že každý člověk má mobil, tudíž není problém při prvním ohrožení zavolat o pomoc. Zdejší řešení je ještě relativně elegantní, když rodiče, které už nebaví, že jejich dva teenageři jsou neustále na telefonu, nařídí, že si dají večer bez mobilů, u karet, a z toho důvodu všichni telefon odevzdají (aby je psychopati mohli pohodlněji vyřadit ze hry), ale i tak je na hraně uvěřitelnosti, že se dva teenageři jdou projít do lesa bez mobilu. Film má takových momentů bohužel spoustu. A vyvažují je akorát ty lekačky a brutalita. Film: 3. Žánr: 6. Koukatelnost: 7.

děti, vraťte se, táta už nebrečí...

8. Co se mi na filmu nelíbilo? Jak už jsem zmínila, tak hlavně to, jak retardovaně se rodinka (ne)bránila těm jatkám. Až téměř do závěru filmu není nikdo z nich schopen nějaké odvetné akce nebo smysluplného kroku. Například neobracet se zády k člověku, co se vás před minutou snažil ubodat k smrti. Spoiler: Nebo nezastřelit psychopata, co vám povraždil půlku rodiny, i když máte tu možnost a viděli jste na vlastní oči jeho poslední útok. Plus už mě nebaví v hororech ta expozice: máme problémové dítě (nějaký naštvaný emo-teenager), někam s ním tedy jedeme, tam si s ním popovídáme o tom, jaké je problémové dítě, aby se nastolil nějaký jako konflikt a atmosféra, než se nás záhy pokusí někdo všechny vyvraždit. Asi nejvíc mi ale vadil ubrečený otec (Martin Henderson). Který měl navíc samé špatné nápady! Chlapi přeci tváří v tvář nebezpečí nebrečí, no ne?! Kdyžtak má bolestí mužně řvát, ale ne brečet. Kdo se má na to jako koukat? To se režisérovi Johannesu Robertsovi moc nepovedlo. Stejně jako rozhodnutí nedat do úvodní scény návrat a smrt postavy, kterou v minulém díle hrála Liv Tyler. Ale originální scénář od Bryana Bertina, který napsal a režíroval původní Strangers a vytvořil i scénář k jejich pokračování, byl bohužel přepsán.

lets do this dance bro

9. Co se mi na filmu líbilo? Ve filmu je jedna pěkná scéna u bazénu. Přes počáteční nepříliš povedenou emo-pózu se mi nakonec zalíbilo hraní hlavní protagonistky filmu, Bailee Madison. Která tak trochu vypadá jako mladá Carla Gugino. Ale ve skutečnosti je to ta talentovaná rozkošná holčička (aka ten příšerný spratek) z Just Go with It s Adamem Sandlerem. Pěkně nám roste. A ještě lépe řve bolestí. Spoiler: a její závěrečné řvaní na korbě odjíždějícího auta považuju za fakt skvělý herecký výkon. Christině Hendricks to ve filmu taky slušelo, škoda, že nedostala šanci předvést něco v méně zahalujícím oblečení. 

haló, ráda bych si objednala masakr pro 4, je ještě k mání?

10. Pro koho film je? Pro ty, kterým se líbili první Strangers. Ani ne tak protože by vás tady čekala stejná atmosféra, naopak, od komorní a pěkně pointované atmosféry prvního dílu se zde pokročilo víc k tradičnímu slasheru včetně honiček po lese, ale protože se setkáte se stejným modem operandi. A to "Is Tamara home" je pořád stejně creepy, stejně jako masky na obličeji. Soudě podle živelných reakcí různých lidí v kinosále ještě přidávám, že film je ideální jako horor pro mladistvé, méně zvyklé, více lekavé a emočně dostupné jedince, které asi bude opravdu děsit. Pro nás ostatní, otrlejší fanoušky hororu, je to taková laciná jednohubka, při které budeme sice chvíli napjatí, párkrát se lekneme a několikrát si řekneme "fuj, to je ale hnusná smrt", ale sedadlo pod námi zůstane čisté. Na rozdíl od těch šestnáctek. 

knihovna si přišla pro poplatky za pozdní vrácení Orwella!