Recenze: The Gun Shop - Sun's up, Guns Up [8.3/10 A.S.]

1. Ačkoliv dokument recenzuji poprvé, mám k dokumentárním dílům zvláštní vztah. Dokument byla první věc, kterou jsem kdysi režírovala, první dílo, které jsem prodala, a dodnes mám k dokumentární tvorbě blízko a občas se k ní i sama vracím jako tvůrce. V dnešní době, kdy "dokumentaristika" bují hodně třeba ve formě nejrůznějších domácích video příspěvků na sociálních sítích, je ohromně jednoduché najít si okénko do jiného prostředí, jiné země, jiného života a "sosat", co nám kdo předkládá.

2. Ale možná právě v této době mají kvalitní dokumenty své, o to větší a zasloužené, místo. Dokumenty, které nepředkládají realitu sestříhanou do zjevně manipulativní zkazky, nenudí, nemoralizují, ale místo toho ukazují události tak, jak se dějí, a jejich tvůrci divákům nevnucují, co konkrétně je povinen u sledování děje kdo cítit. Ale naopak místo výslovného návodu na názor odstartují zajímavou debatu.

3. Takovým dokumentem je i The Gun Shop od režiséra Johna Douglase. Krátký snímek, který je součástí britského seriálu Cutting Edge. Ten se věnuje politické a sociální tématice. Za Cutting Edge stojí Channel 4. Channel 4 uvedl do oběhu skvosty jako třeba Black Mirror nebo The Inbetweeners. The Gun Shop je 48 minut dlouhý dokument ukazující majitele, zaměstnance a zákazníky obchodu "Freedom Firearms". Ve kterém se prodávají zbraně. 

drop it baby

4. Freedom Firearms je rodinná firma v malém městě Battle Creek v americkém státě Michigan. S láskou provozovaný obchod a střelnice v jednom. Dokument vznikl za použití několika tuctu kamer rozmístěných různě v prostorách firmy a natáčelo se v něm prakticky nonstop 12 týdnů a dopředu vlastně nebylo jasné, co tam všechno kamery zachytí, jen měl režisér s majiteli obchodu domluveno, že může nakonec použít cokoliv, co se tam natočí, bez ohledu na obsah. Jak jsem se dozvěděla na debatě o filmu, na které byl mimo producenta filmu ještě bývalý primátor Filadelfie, právník vyučující právo regulující držení a používání zbraní a odborník na americkou ústavu, ve které je právě právo na to držet zbraně výslovně zmíněno. Po konci promítání se v kině tedy rozpoutala zajímavá diskuse na téma: "potřebuje Amerika přísnější regulaci a případně změnu ústavy?". Ale zpět k filmu.

ve čtvrtek máme výprodej!

5. Výsledkem natáčení je zajímavá sonda nejen do života lidí, kteří se živí (legálním) prodejem zbraní, ale hlavně do motivace zákazníků, kteří do obchodu přicházejí za účelem nákupu střelné zbraně. Hodně z nich motivuje strach. Který je ale na plátně znázorněný jako velice lidský, pochopitelný a ženoucí lidi k nákupu zbraně zejména poté, co buď mají osobní zkušenost s násilnou trestnou činností, nebo se v USA opět stal incident, při kterém došlo kvůli střílení na veřejnosti k násobné ztrátě na životech.

je libo glock?

6. Jako člověk, který vyrostl v Evropě (a pouze shodou okolností díky studiu na policejní akademii a krátké práci u policie umí střílet a zbraně zná zblízka), ale 7 let žije v USA, mám již trochu upravené vnímání ohledně toho, co je a není "normální" v otázce výskytu zbraní v životech civilistů. Pokud bych v Praze, kde jsem vyrůstala, viděla na ulici člověka se střelnou zbraní za pasem (navíc mimo pouzdro) nebo pokud by takový člověk přišel se zbraní ke mně domů (byť jako zvaná návštěva), považovala bych ho asi za sociopata a tu skutečnost za alarmující. Nyní, možná i díky tomu, kde v New Yorku bydlím (Brooklyn), jsem už víceméně zvyklá na to, že kdokoliv z mých známých či přátel může vlastnit střelnou zbraň a pravděpodobně ji má někdy i u sebe, když jsme spolu. A někdy ji tak třeba přinese i ke mně domů. A není to samo o sobě důvod k tomu, abych ho považovala za sociopata. Je to tady prostě víceméně "normální". Pořád ještě ale nepovažuji za normální, že před několika měsíci o blok vedle zastřelili na ulici za denního světla dvě ženy a že sirény policie a záchranek jsou v New Yorku vlastně taková stálá zvuková kulisa. Ale zvykám si. Když mi poprvé v noci nad okny lítala policejní helikoptéra a hledala pachatele nějaké právě proběhlé násilné trestné činnosti, připadalo mi to hrůzné. Dnes už mne to tolik neděsí. Život zde mi upravuje i perspektivu. Ale pořád ještě jsem vnitřně nastavená proti tomu, aby civilisté měli doma střelné zbraně. Za zajímavé považuji, že dokument The Gun Shop mne v tomto směru posunul kousek zas jiným směrem. A to aniž by tak činil didakticky či násilně. A přesto, že to nebyl konkrétní úmysl režiséra.

to pude na instagram, to by bylo, aby si toho ten ospod nevšim

7. Když se v Británii poprvé ten dokument vysílal, kritici ho překřtili na "okénko do americké paranoie" ilustrující, jak se Amerika už kompletně zbláznila a v jaké psychóze žije mnoho zdejších lidí, kteří existují s pocitem, že bez zbraní jsou více zranitelní a ve svém životě je chtějí kvůli pocitu, že jim střelná zbraň dodá větší šance na přežití v případě ohrožení. Na mne nepůsobil jako nic nepochopitelného, natož paranoidního. Potěšilo mne, že vlastníky zbraní nepředkládal jako primitivní zoufalce prahnoucí po násilí. Vlastně je nijak "nepředkládal". Po většinu dobu je nechal se přirozeně chovat v přirozeném nezměněném prostředí, bez zásahu externích vlivů jako jsou řízené rozhovory nebo prokládání vstupů názory expertů či zásobování diváka daty. Největším expertem (který zároveň divákovi předkládal určitá data) byl místní policejní šerif, který svým klidným a přátelským způsobem projevu nápadně připomínal postavu Chiefa Willoughbyho z Three Billboards Outside Ebbing, Missouri.  Film: 7. Žánr: 8. Koukatelnost: 10.

its not easy being chief

8. Co se mi na filmu nelíbilo? Délka. Klidně bych na obdobný materiál vydržela koukat o trochu déle. Hodinová stopáž by mi vůbec nevadila. Určitá absence jednoznačného narativu, pokud byste chtěli popsat, o čem dokument je, nad rámec toho, že je o provozu obchodu se střelnými zbraněmi, mohli byste narazit. Je to prostě takové "behind the scenes" obchodu se zbraněmi / Seinfeld.

tak každej dvě a dem

9. Co se mi na filmu líbilo? To, že není povýšený, nemanipuluje s daty, nevybírá si jen to, co se mu hodí do narativu (možná právě proto, že žádný výrazný narativ nemá?), nepředkládá svět zbraní jako něco bizarního, ale zároveň ho ani neobkládá pozlátky. Prostě jako správný dokument nechá diváka, aby si z filmu odnesl to, co si odnést chce. Někdo se nad scénou matky, která učí své malé děti střílet, pohorší, jiný bude spíš chápat, že je to v dnešním světě potřeba. Kam se zařadíte vy?

ostrostřelcem snadno a rychle

10. Pro koho film je? Pro lidi, kteří se zajímají o život v Americe. Pro ty z vás, které zajímají zbraně, problematika regulace jejich používání, nebo jen chtějí nahlédnout do toho prostoru na druhé straně barikády, do světa, kde je mít doma zbraň víceméně normální a kde si můžete přijít do obchodu koupit zbraň vlastně kdykoliv se vám zachce. A až to zhlédnete, dejte mi vědět, jestli vás film utvrdil ve vašem názoru na to, jestli patří střelné zbraně do rukou civilistům (bez ohledu na to, jaký názor jste měli před sledováním dokumentu), nebo vás naopak inspiroval k novým myšlenkovým pochodům či změně pohledu na věc. 

haf

PS: koho zajímají zbraně a nebo třeba válečná tématika, ať se podívá ještě na Our War o válce v Afghánistánu. Také to stojí za to.