Recenze: The 15:17 to Paris - ajta krajta ono to neumí hrát [4.6/10 A.S.]

1. Na snímek The 15:17 to Paris, natočený podle pravdivých událostí, které se staly v roce 2015 při jízdě vlaku z Amsterdamu do Paříže, se dá nazírat několika způsoby. Jako na chvályhodný společenský počin, jako na gesto silného patriota, jako na seberealizaci herecké a režijní legendy ve značně důchodovém věku a jako na kinematografické dílo. A radši bych u The 15:17 to Paris psala hodnocení té společenské prospěšnosti, patriotismu nebo seberealizace důchodců než hodnocení filmu, věřte mi. Ale tyhle řádky asi čtete, protože chcete vědět, jaký byl ten film (špatný), ne to, jak moc má Clint Eastwood rád Ameriku (hodně).

2. Nuže. The 15:17 to Paris je nepovedené. Za mě je to první skutečně špatný film, který režírovala herecká i režijní legenda Clint Eastwood. Když jsem na něj šla, moc se mi nechtělo věřit, že by režisér, který má na kontě tak dobré filmy jako Mystic River nebo Letters from Iwo Jimma, Gran Torino či Unforgiven (Million Dollar Baby mne nikdy moc nechytlo), mohl vytvořit něco vyloženě špatného. Bohužel mohl.

ready to be bad, but with a smile on!

3. Stojí za tím zejména odvážné a společensky přínosné rozhodnutí do hlavních rolí obsadit nejen lecjaké neherce, ale přímo ty konkrétní neherce, kterým se ty události, které snímek zobrazuje, udály. Tedy tři mladé Američany, kteří před pár lety ve vlaku do Paříže zastavili ozbrojeného útočníka před pravděpodobným vystřílením vlaku. A právě o jejich životech a rozhodnutích snímek vypráví. A je to záslužné, ale zároveň se na to nekouká moc dobře.

Hello. My name is not Inigo Montoya.
You didn't kill my father.
But how about you prepare to die anyway?

4. Proti nehercům ve filmu nemám vůbec nic. Koneckonců podívejme se třeba na nedávný The Florida Project, kde neherci naprosto excelovali. Ale ti Clintovi neherci zrovna hrát opravdu moc neumí a na plátně to nejenže místy bolí sledovat, ale ještě to zřejmě vedlo k podivnému rozhodnutí obsadit podobně špatně hrající jedince i do dalších rolích ve filmu. Zřejmě aby tím, že by případně hráli líp, nevytvářeli přílišný kontrast s hlavními hrdiny? Takže v dětských rolích uvidíme na Ameriku naprosto nevídaně hrozně špatně hrající děti. Je mi nesmírně nepříjemné psát něco špatného o dětech, ale ono to bylo fakt hodně nepovedené. Ale aspoň za to nemůžou. Protože za to, že se ztrapňují svým brutálním neherectvím před kamerou, můžou ti dospělí, kteří je tam dosadili.

a jak moc špatně chcete, abychom hrály?

5. Zajímavé je, že podstatně hůř než normálně hrají i profesionální a jindy a jinde dobře hrající herečky Judy Greer (Archer) a Jenna Fisher (The Office) v roli matek. Jako by Clint v podstatě nerežíroval. Přitom nějaké režijní vedení tam vidět je. A Clintův rukopis se v tom filmu nezapře. Ale bohužel jen v jedné scéně, která přijde až na konci. Poté, co jsme byli nuceni cca 80 minut sledovat urputnou hrůzu, nás režisér konečně odmění jedním pěkně natočeným a celkem dobře zahraným akčním momentem ve vlaku. Bez něj by to celé skoro nešlo přežít.

tak co si dáme, nudu nebo trapnost?

6. To, co neposerou neherci, ale stoprocentně zabije scénář. Tedy, scénář. To je pro tu sbírku náhodně působících, křečovitě pronášených a nezajímavých vět velký eufemismus. Debutantka Dorothy Blyskal se s ním vážně blýsknout nemůže. Jediné, co by ji omlouvalo, je, kdyby ty dialogy nebyly její, ale výsledkem improvizace nervózních a herecky a kreativně málo talentovaných neherců v "rolích" vojáků Aleka Skarlatose a Spencera Stona a studenta Anthonyho Sadlera. Kamarádů z dětství, kteří se v dospělosti vydají na společnou dovolenou. Skoro celý snímek působí jako nedobře sestříhané video z dovolené vašich kamarádů ze základky, které vidíte na srazu školy po 20 letech a nemáte odvahu jim říct, že to hodinové video z jejich nezajímavě natočeného putování po Evropě vás už 59 minut hrozně nebaví. Protože akce ve vlaku trvala v realitě jen pár minut, většina filmu se věnuje životu hlavního tria před incidentem. A jejich životy bohužel nejsou zas tak zajímavé. Ale oproti nudě, co nás čeká v momentě, kdy se vydají na svou cestu po Evropě, doporučuju, ať si náležitě užíváte ty anekdotické zkazky z armádního tréninku, nebo spíš pokusu o něj, které jí předcházejí.

tohle budu jednou potřebovat, musím dávat pozor

7. Někdy v půlce filmu jsem se rozhodla, že na to nebudu dál nahlížet jako na tradiční kinofilm, ale spíš jako na dokument nebo pokus o mockumentary, a jako takový počin to budu i hodnotit. A z tohoto hlediska oceňuju, že se Eastwood pokusil maximálně držet toho, jak to všechno proběhlo v realitě. Takže i ty momenty, které vám budou třeba připadat, že napsal hollywoodský scénárista a že to je příliš "deus ex machina" na to, aby to tak proběhlo (spoiler: zbraň teroristy se zasekne v klíčovém momentě a převážně díky tomu ho amíci, na které tou AK-47 míří, jsou schopni sundat a neumřít při tom), byly tak, jak se udály. A mimo hlavních 3 hrdinů sami sebe ve filmu hráli ještě 3 další pasažéři vlaku, jejichž úloha při zastavování útočníka byla také významná. A scény ve vlaku se natáčely převážně opravdu v jedoucím TGV na stejné trase. A to je nakonec to, co nejvíc na filmu oceňuji. Tu zjevnou snahu udělat vlastně co nejpodobnější rekonstrukci trestného činu. Film: 5. Žánr: 6. Koukatelnost: 3.

ano, pán je muslim

8. Co se mi na filmu nelíbilo? Hrozivé dialogy, nudné scény z cestování. A to jak obsahově, tak vizuálně (za nejhorší momenty považuji scénu na lodi a v hospodě s německou servírkou, to je vrchol cringe-festu, který by snad takhle dobře nezrealizoval ani génius a král žánru cringe - Ricky Gervais). Scény vedou odnikud nikam, herci v nich většinou strašně špatně hrají a k tomu pronášejí banality, které se těžko poslouchají. V podstatě všechno, co se neodehrává ve vlaku, je v nejlepším případě nudné, v horším vyloženě utrpení sledovat. A ve vlaku se odehrává jen asi pětina filmu. 

to bude ale jízda

9. Co se mi na filmu líbilo? Thomas Lennon v malé roli ředitele školy. Eastwoodovo odhodlání dát prostor realitě a přirozenosti. Což stálo i za rozhodnutím, aby neherci nechodili před natáčením na žádné lekce herectví a dialogy co nejvíc odpovídaly tomu, o čem a jak se postavy mezi sebou bavily. To má své výhody (dokumentární charakter) i nevýhody (špatně se na to kouká a ještě hůř se to poslouchá). Ale celkově jako režijní rozhodnutí to respektuji a oceňuji. Pěkné byly scény ve vlaku a zejména ta akční, která právě díky tomu, že se Eastwood tak zarputile držel reality, ukazuje, jak to probíhá, když se snažíte zneškodnit ozbrojeného člověka ochotného pro svoji kauzu zabíjet či umřít. Protože sundat ho dalo třem amíkům, z nichž dva byli vyškolený armádou, velkou práci, došlo přitom na nejrůznější komplikace a zranění, což snímek dobře ukazuje. Líbila se mi scéna, kdy se Spencer snaží zachránit život postřelenému pacientovi. Ocenila jsem závěrečné napojení filmu na reálné tehdejší televizní záběry. V té chvíli, možná poprvé, člověk ucítí nějaké výraznější emoce a snad i díky tomu je pak schopen na film nahlížet jako na přínosné a kvalitní dílo. A musím ještě zmínit odvahu všech zúčastněných do toho jít a pustit to do kin a fakt, že to dělali zcela zjevně s těmi nejlepšími úmysly. Ale kdybych snímku dala vyšší hodnocení, lhala bych o svém prožitku přímo při jeho sledování. 

hon za hollywoodskou budoucností

10. Pro koho film je? Pro Američany? Patrioty? Pro všechny, které děsí uprchlíci? Pro milovníky vlaků? Ani nemá cenu říkat, že by film měl být pro fanoušky režijního stylu Clinta Eastwooda, protože toho tam moc není. Takže film je především pro ty, které zajímá nejen jak proběhl celý incident ve vlaku do Paříže, ale hlavně jaký život vedli jeho protagonisté předtím, jaké mají asi osobnosti, zájmy, náturu a co si z toho odnesli. A oni rozhodně nejsou nesympatičtí. A je dobré vidět, že ne každý hrdina musí mít tradičně filmový "nesmírně zajímavý život či osobnost". To nemají. Na plátně jsou vidět normální kluci, co měli víceméně normální problémy, normální inteligenci a normální životy a jejichž osobnost z mé zkušenosti tak nějak odpovídá průměrným Američanům v jejich věku. A je dobré ukázat, že i takoví lidé jsou schopni hrdinského činu, statečného rozhodnutí a v důsledku toho i velké společenské prospěšnosti. A taky že Eastwood je pořád frajer.

in nomine Paris