Epimetheus Nejdetonický - pátek u Dr. Křehčíka

1. Epimetheus se po dlouhé době znovu objednal na konzultaci k MUDr. Křehčíkovi. Zapřemýšlel, kdy u něj byl naposled. To muselo být před několika lety, těsně po požáru, ze kterého vytáhl Adama. Tehdy si poprvé měl možnost všimnout rychlého ale hlavně nečekaného nástupu erekce, v situaci, o které by ho předtím určitě nenapadlo uvažovat jako o sexuálně vzrušující.

2. Ale stejnou měrou ho překvapilo i to, s jakým nadšením tehdá masturboval při pohledu na mrtvou paní Sklepicovou. Tedy, nadšení není to správné slovo. Psychicky se u toho necítil dobře, naopak mu to trochu tížilo svědomí. A zvláštěpak poté, co se k němu Adam nastěhoval měl Epimetheus občas momenty, kdy mu chtěl sdělit, že se vlastně cítí tak trochu provinile, za to co udělal, a že chápe, že to je svým způsobem zneuctění památky zemřelého, a omluvit se mu. Ale při pohledu na to jak Adam nevděčně slope Athénskou tvarohovou lahůdku, kterou mu Epi každou sobotu připravoval, si vždy nějaké projevy lítosti rozmyslel.

3. K doktoru Křehčíkovi ale tenkrát Epimetheus raději zašel, protože pocit že je potenciálně pyroman a nekrofil, ho nijak netěšil. Jenže na místě nedokázal otevřeně říct, co se všechno událo. Místo toho zmateně drmolil o touze zaměřit svou akademickou snahu na jiný obor, a pak se vypoklonkoval z ordinace ihned jak mu MUDr Křehčík stačil vypsat nový recept na lithium, které Epimetheus bral (ač nerad) již od 18 let. 

4. Tentokrát to ale bude probíhat jinak, byl Epimetheus rozhodnutý. Opakující se podivné fantazie, které měl poslední dobou při masturbaci mu přišly již příliš podivné na to, aby se s nimi páral sám. Zkoušel vyhledávat informace na internetu. Doufal, že odpověď bude jiná, než ta, co mu jeho mozek sám nabízel. Ale pořád se dostával k tomu samému závěru. Něco s ním není v pořádku. Normální lidé přeci nefantazírují při masturbaci o tom že objekt jejich zájmu je mrtvý nebo aspoň na pokraji smrti.  Nebo ano?

5. Epimetheus by rád stav věcí ve své mysli svedl na stav společnosti, jíž je jeho mysl určitě odrazem. Svět je přeci plný násilí, utrpení, a brutalita je hlavní komerční tahoun. Ve filmu, na fotce, v hudbě. Sex a násilí. Co jiného prodává víc? Jde tedy skutečně říct, že chyba je na Epiho straně, že se nechal indoktrinovat tím de-facto zavedeným mechanismem kde větší násilí znamená větší reaktivita subjektu který ho sleduje? Pokud to krvácí, sledovanost burácí. No ne? 

6. Epimetheus se ten pátek ráno snažil vyplížit z domova tak, aby si toho Adam nevšiml. Vycházel díky tomu nakonec v takovém stresu, že si zapomněl doma telefon. A toho si možná Adam všimne. Adam byl sice podobně do sebe zahleděný jako Epimetheus, ale měl dar si všímat vybočení ze zavedených zvyklostí. A v pátek ráno Epimetheus obvykle ven nechodil. Pátek ráno studoval. A telefon na stole v kuchyni nikdy nenechával. Nicméně návrat do budovy by riziko prozrazení ještě zvětšil. Epimetheus se tedy rozhodl pokračovat ve své cestě za lékařem i bez svého osobního nejlepšího přítele.

7. Ordinace doktora Křehčíka zela prázdnotou. Jen za dveřmi byly slyšet tlumené hlasy z rozhovoru Křehčíka s jiným pacientem. Epi se znuděně rozhlédl po čekárně. Nikde nic stimulujícího. Spočítal dlaždičky na podlaze a pak se zaměřil na zdi. Obrázky na nich ale Epiho tentokrát rozčilovaly ještě víc než obvykle. Sice žádný nebyl nakřivo, ale nebyl mezi nimi žádný logický vztah a to Epimu velmi vadilo. Po nějakou dobu se snažil uklidnit tím, že se snažil z hlavy přijít na to, za jak dlouho sní perníkovou chaloupku Jeníček a Mařenka dohromady, jestliže Jeníčkovi samotnému trvá jeden den ji sníst, a Mařence tři dni, ale odpověď nalezl příliš rychle. A další nevyřešenou hádanku v hlavě neměl. A čekalo ho ještě nejméně deset minut čekání.

8.  Naštěstí měl v aktovce papír a tužku. Mohl si tedy aspoň sepsat seznam úkolů na zbytek dne. Na první místo dal povel "umýt si nohy". Sice si nohy myl nejméně 15 k tomu vyhrazených minut ráno ve sprše, ale přišlo mu, že to nestačilo. Od doby co s ním Adam bydlel doma měl totiž Epimetheus pocit, že se nestíhá sprchovat dostatečně často a dlouho na to aby se udržoval tak čistý, jak by si přál. Adam do prostoru kolem sebe jakoby mimoděk vnášel neustálý pocit špíny.

9. Epimetheus na seznam postupně doplnil ještě 18 dalších bodů. 11 z toho se týkalo mytí různých dalších částí těla nebo domu. Posledním bodem pak bylo "umýt kočku". Už zase totiž spala v Adamove nevypraném spodním prádle a jestli něco Epimethea opravdu nevzrušovalo tak to byl pach Adamových genitálií z čela Ripleyové.

10. Deset minut uběhlo cobydup. Když doktor Křehčík otevřel dveře aby vypustil klienta, který u něj byl před Epim a roztáhl čelisti do rádoby přátelského úsměvu, který chtěl Epimu věnovat, byl Epimetheus asi 50 metrů od ordinace, na cestě domů. Myšlenka na to, že se mu neumytá Ripleyová válí v čistě převlečné posteli, kterou pečlivě ustlal než odešel, ho totiž vyburcovala okamžitě z křesla. Nebo že by to byl stále ještě ten inzenzivní strach z odsouzení, kterého by se mu dostalo, kdyby svému psychiatrovi sdělil, že fantazíruje nad objetím od mrtvoly? Epimetheus si sám nebyl jistý.