1. Paul Thomas Anderson dostal nápad na scénář k filmu Phantom Thread v posteli, když byl nemocný. A jako u většiny svých filmů pak napsal příběh o tak trochu podivných osobnostech, které obklopují tak trochu podivné události.
2. Hlavní postavou filmu Phantom Thread je módní návrhář a krejčí Reynolds Woodcock (Daniel Day-Lewis). Jsou padesátá léta dvacátého století, Reynolds žije v Londýně a je velmi úspěšný návrhář dámských šatů, kterého vyhledávají noblesní klientky z celého světa. Reynolds si také pečlivě vybírá, komu šaty navrhne a komu ne. Ale nejpečlivěji vybírá to, jak ubíhají jeho dny. Má svou rutinu, na které až autisticky lpí, má svou sestru Cyril (Lesley Manville), která mu pomáhá řídit firmu i domácnost, a má svůj zápal do práce, která je pro něj důležitější než osobní život. V osobním životě je Reynolds starý mládenec, který ženy bere spíše jako spotřební zboží. Doma mu dělají tichou estetickou kulisu nebo slouží jako nekonfliktní múzy. Ale pouze do doby, než ho přestanou bavit. Pak nastoupí sestra Cyril a přítěžku ho zbaví. Reynolds je totiž příliš soustředěný sám na sebe a své povolání, než aby se sám namáhal zdržovat věcmi, jako je rozchod.
3. Jeho nejnovějším objevem je Alma (Vicky Krieps). O několik dekád mladší venkovská servírka s jemným německým přízvukem. Reynolds ji velmi snadno ohromí svým vystupováním a upraveným a designově promyšleným vzhledem (na kterém Daniel Day-Lewis usilovně pracoval) a netrvá dlouho, než se k němu Alma nastěhuje a divák čeká na to, jak naplní Reynoldsova očekávání - stát se tou tichou estetickou kulisou a sloužit jako nekonfliktní múza. Ale Alma je trochu jiného ražení a rozhodne se, k Reynoldsově ohromné nelibosti, projevit trochu ze své osobnosti a občas se i maličko vzepřít jeho dominanci. To vede ke spoustě nesmírně vtipných situací a rozhovorů.
 |
| cože, ta žena mluví? Proč? |
4. Film je všude řazen jako čisté drama, ale během promítání v Brooklynu, na kterém jsem byla, se obecenstvo pravidelně smálo, dokonce tolik, jako by to měla být komedie. Ten smích nepůsobil jako posměšný, ale upřímný tam, kde se divák opravdu přirozeně bavil. Domnívám se, že i když se oficiálně uvádí, že film je primárně drama, PTA humor do scénáře a filmu samotného vnesl zcela úmyslně (jako v případě Punch-Drunk Love třeba) a scény schválně stavěl tak, aby se jim divák mohl zasmát. Ať už to je moment, kdy si Alma příliš nahlas maže máslo na toust, nebo naštve Reynoldse tím, že mu nečekaně přinese čaj, nebo uvaří večeři, ta nevinně podaná toxicita Reynoldsova chování je nakonec vtipná. A to by nebyl režisér Andersonova formátu, aby nevěděl, že to tak bude působit a nezamýšlel to.
 |
| proboha ať už mlčí |
5. Daniel Day-Lewis se pro film naučil stříhat látku, měřit ženy krejčovským metrem a šít. Sám dotvářel Reynoldsovy leckdy bizarní kostýmy (všimněte si například toho, co má na sobě, když schází na večeři, co mu Alma připravila) a své roli se, jak už to ostatně má ve zvyku, plně oddal a připravoval se na ni více než půl roku a dalšího půl roku poté se z ní prý musel vzpamatovávat. I to údajně přispělo k jeho rozhodnutí, že s herectvím končí, neboť každá role ho stojí několik let života a z některých se prý nikdy úplně nevzpamatuje.
 |
| o tomhle se mi teď bude několik let zdát.. |
6. Reynolds Woodcock není na první pohled tak náročná role. Reynolds je projevově minimalistický, až na pár scén nemá žádné výrazné změny nálad nebo temperamentu, nepodává žádné ohromující fyzické výkony a nevyžadoval po herci fyzickou transformaci. Ale vnitřně je Reynolds velmi podivně poskládaný a Daniel Day-Lewis to dokáže výborně podat jednoduchou grimasou či gestem. Pro diváka se ta vnitřní podivnost ale zřetelně manifestuje již při prvním rande, které mají Reynolds s Almou, kdy Reynolds začne vyprávět o svém vztahu k zemřelé matce a vyjeví, jak nakládá s jejími vlasy. Vzhledem k tomu, že po této scéně Alma s jekotem neutekla, je divákovi hned jasné, že tihle dva si svou ujetostí asi nakonec sednou. Spoiler: to, že Almina ujetost je až taková, že neváhá Reynoldse trávit jedovatými houbami, jen aby byl víc krotký a mohla o něj pečovat, asi divák hned neodhadne, ale o to lepší je to překvapení ke konci filmu. Stejně jako to, když na tuto hru nakonec Reynolds přistoupí a nechá si travičku ve svém životě i s tím, co o ní ví, že mu dělá.
 |
| do tell me more about your dead mothers hair please |
7. Film má přes dvě hodiny a odvažuju se tvrdit, že pro tradičního diváka (zejména muže) nebude jednoduchý na sledování. Scény plynou pomalu, ve spoustě z nich se neděje nic jiného než to, že se na sebe postavy podivně dívají poté, co jedna z nich pronesla nějakou brutálně urážející větu s naprosto kamennou tváří, a nejakčnější scéna je, když Reynolds s Almou svlékají opilou a prostorově rozměrnější klientku. Ale vzhledem k tomu, jak absurdně a překvapivě film končí, se domnívám, že se vyplatí ty dvě hodiny potencionální nudy přečkat. Stejně jako u filmu The Florida Project je to totiž nenápadná investice do vašich emocí, kdy se skrze drobné střípky skládá komplikovaná mozaika jednoho velmi komplikovaného vztahu, který nakonec JE zajímavý. Spoiler: v té posteli, když Andersona ta základní zápletka napadla, byl nemocný a bylo mu hodně zle. A manželka Maya Rudolph se o něj starala. PTA viděl v její tváři výraz tak soustrastný a milující, jak prý již dlouho předtím ne. A napadlo ho, že možná v takových chvílích je jejich pouto nejsilnější. A od toho byl již jen krůček k nápadu s úmyslným podlamováním něčího zdraví, aby byl takový člověk poddajnější a vy jste se o něj mohli starat. Film: 8. Žánr: 9. Koukatelnost: 7.
 |
| ta mrcha mi zas podstrojuje! |
8. Co se mi na filmu nelíbilo? Délka. Pomalé záběry. Pasivita některých žen. Dominance až tyranie, kterou Reynolds vykazoval vůči svému okolí. Reynoldsova sebestřednost. Cyrilina ochota živit jeho narcistní prožívání svého génia. Almina ochota mu do jisté míry ustupovat/nebránit se. Vlastně za největší problém filmu považuju to, že tam nebyla ani jedna sympatická postava, a i proto se mi na snímek hůř dívalo. Spoiler: nevím z čeho Reynolds nakonec poznal, že ho Alma tráví, když předtím nevěděl o tom, že pije čaj, ve kterém je příměs z hub, a jiný incident s otravou neměl.
 |
| tell me again, how women are inferior to men. try. |
9. Co se mi na filmu líbilo? Kamera, za kterou stál sám PTA. Film vychází v několika verzích, já viděla tu točenou na 35mm film a promítanou na 70mm (takový Andersonův unikátní experiment), což mu dodalo opravdu klasickou "filmovou patinu". Herecké výkony všech byly skvělé. Závěr byl nečekaný a zajímavý. Spousta těch nejpřísnějších a nejvýstřednějších scén byla vyloženě vtipná. Způsobem jako když sledujete The Big Bang Theory, kdy Sheldon týrá Leonarda nebo Howarda. Víte, že v realitě by takový člověk byl opravdu nesnesitelný a jen těžko byste ho chtěli mít ve svém životě jako osobu blízkou, ale na plátně generuje vděčný humor. Na Oscara nominovaná hudba (Jonny Greenwood) mne původně příliš neoslovila, ale jelikož vám ji film servíruje v hojnosti přes dvě hodiny, nakonec se mi i ta zapsala do hlavy a rozhodně přinesla filmu své kouzlo. Fantastické originální kostýmy. Dialogy umně vykreslující podivně destruktivní, ale zároveň i romantickou dynamiku vztahu ústřední dvojice. V jistém smyslu tím film připomíná Bitter Moon od Romana Polanskiho. Postava Cyril. Její závěrečný minimalistický, ale působivě výhrůžný monolog je nejen velmi funkční, avšak i zábavný.
 |
| koho vyhlásili, Oldmana? |
10. Pro koho film je? To je jednoduché. Pro fanoušky Daniela Day-Lewise, protože ten ty dvě a něco hodiny nesleze z plátna. Pro obdivovatele režijního stylu a estetiky Paula Thomase Andersena. Pro lidi, které zajímá móda, zejména móda padesátých let minulého století. Pro lidi, kteří žijí v podivně destruktivním vztahu a chtějí mít pocit, že v tom nejsou sami. Pro diváky, kteří mají v oblibě černý humor a jsou spíše cynického ladění. A pro všechny, kteří se chtějí touto formou rozloučit s hercem velkého formátu. Byť se všichni asi tak trochu domníváme, že se Day-Lewis třeba za pár let zase nechá přemluvit, aby se přestal věnovat truhlařině nebo ševcovině a začal zase hrát. Těžko ho přiláká vidina čtvrtého Oscara (tenhle rok mu ho asi vyfoukne Gary Oldman za Darkest Hour), ale třeba ho navnadí zase nějaký zajímavý scénář. Ideálně od Tarantina, v jehož filmu (Pulp Fiction) si chtěl DDL zahrát, ale ještě se mu to nepovedlo.
 |
| jen počkej… já se vrátím… |
PS: Gary Oldman už vyfoukl Day-Lewisovi roli ve filmu Sid and Nancy, kde Day-Lewis vyjádřil zájem o hraní baskytaristy Sex Pistols Sida, která Oldmana významně posunula v jeho kariéře.
Žádné komentáře:
Okomentovat