Thajskem ku zdraví: už se mi to tu krátí (29)

1. Tak už mám před sebou jen pár dní, jelikož na Vánoce letím zpět do ČR. Na jednu stranu se těším do civilizace, mezi přátele a rodinu, na druhou stranu ten život tady taky má něco do sebe. A není to jen tím že je člověk "nucen" správně jíst a cvičit.

2. Jisté odříznutí od světa a civilizace (a rychlého internetu) je vlastně hrozně mentálně občerstvující. Stejně jako nová životní rutina. Vlastně jsem tu tentokrát byla docela produktivní po všech stránkách. Mimo tradičních článků kterými pravidelně přispívám na různé portály a do několika časopisů, se mi tentokrát povedlo i pokročit o 40 stránek s knihou, a napsat celý nový scénář. Který navíc prošel krutým standardem mého přísného dramaturga, takže mám mimo těch mínus 10 kilo další důvod k radosti.

3. Čímž ale nastává vlastně druhotný tlak na výkonnost, protože je žádoucí, abych podobnou produktivitu udržela i po návratu domů do NYC, jak v oblasti sportu (čemuž dost pomáhá že boxing gym mám hned vedle baráku) tak v oblasti psaní. Aby to někam celé spělo. Ale faktem zůstává, že tak vhodné podmínky pro nerušenou tvorbu, jako mám tady, jen tak někde mít nebudu. 

tak kdo si půjde zajezdit  první?

4. Momentálně je tu asi 30 klientů, z nichž nejměně 3 jsou tu již po několikáté, což svědčí o tom, jak dobře tu lidem vlastně je. Dnes dělám medailonek o Christianovi, který by měl být nakonec sestříhaný asi do dvou minut a během nich mám představit to nejzajímavější o něm. A snímek bude pak fungovat jako motivační video. Které bude prospěšné asi hlavně pro ty, co s motivací a zlepšením životního stylu bojují jako jsem s tím kdysi bojovala já.

ještě. přitlač. pořádně. mmm. to je vono.

5. Jsem ze toho trochu nervózní, protože jednak se rozhovor bude dělat v Italštině, což mi bude nesmírně komplikovat stříhání, druhak z něj chci vytáhnout co nejosobnější a nejnitěrnější informace, vztahující se k jeho možná né úplně růžovým začátkům. A nevím, jestli mne do té oblasti pustí. Ale pro mne je právě tahle část jeho minulosti nejvíc zajímavá a domnívám se, že předtím než vyhrál svůj první zápas o titul mistra světa, otevřel si úspěšnou Muya Thai gym a založil rodinu, prožil i dost složitá období. Například vím, že první rok tady přespával v holý chajdě s krysama. Ae kterýma se musel zřejmě dělit nejen o jídlo a postel ale i záchod. A jeho trénink si nezadal s mučením. A dnes se i dozvím jestli to někdy chtěl vzdát a jak si cvičí tu mentální sílu. A vyprávění právě o tom může působit podle mě jako ta nejzajímavější část motivačního videa.

Christianova dcerka v pěti letech mluví třema jazykama.
A boxuje. Ta bude mít vystaráno. 

6. Včera byla nejzábavnější hodina krav maga, protože na ní bylo dost nových lidí, a tudíž se hodně pracovalo s figurantama. Nejschopnější figurant z nás všech je samozřejmě OB, coby bývalý kaskadér, takže se na něm Ital dost vyřádil. Jak ostatně můžete vidět ve videu níže. Ale nevypadal, že by mu to vadilo. OB. Ital si to zcela zjevně naprosto užíval. Aby ne, když mezi plácáním OB o zem se na střídačku po něm plazily různé ženy.

Teď se vystřídáme, jo? 

7. OB již dokončil tu svojí nejnovější aplikaci (na HR) a následně si zde našel děvče. Nějakou inteligentní thajku, prej, (vím z doslechu, ještě nám ji nepředstavil), tudíž nyní je zde za totálního house alfa samce. Protože má six pack na břiše, v hlavě funkční mozek, a sličnou chytrou slečnu po boku. Jo a několik bezva dronů! Člověk by řekl, že mu tahle kombinace stoupne do hlavy, ale opak je pravdou. Stále s sebou nechá v rámci figuranství od Itala poslušně zametat, a ještě se přitom usmívá! 

ještě se budeš smát, co?

8. Jelikož je OB také fanoušek Star Wars, tak jsme v přestávkých mezi cvičením také mohli probrat epizodu 8, a shodnout se na tom, že film to byl dobrý, ale z hlediska ságy Star Wars a toho světa k tomu máme jisté výhrady. Už se těším, až je budu tento víkend probírat se Spimfurtem a Kverulantem, na našem nejnovějším podcastu, který se bude opět nahrávat v profi studiu, abychom k takovému zásadnímu filmu i dobře zněli. Vzhledem k tomu že jsme oba SW trochu nyní posedlí, tak jsme stylově pojmenovali i některé naše místní spoluobyvatele.

Luke

Leia

9. Je tu i několik nových sympatických žen, a opět se mi potvrzuje, že čím větší sportovec a čím víc fit, tím příjemnější a jaksi charakterově "rovnější" osoba. Což se nejvíc projeví v ringu, při sparringu, musím říct. Ti nejvíc sportovně talentovaní tu bývají zároveň nejvíc pokorní, nápomocní, a čitelní. Prostě působí jako důvěryhodní, přímí a laskaví lidé, co si na nic nehrajou. Aspoň většina z nich. Ale beze zbytku všichni sportovně výkonnější lidi zde jsou více optimističtější a pozitivní. Ohledně všeho. Naopak ti, kteří zde bojují s váhou, mají větší sklony ke skepticismu, negaci, plus k různým podivným pololžím, vágnosti, výmlouvání, nepřímému chování, či dokonce exhibují s nějakou ještě zjevnější charakterovou vadou. Opět chci zdůraznit že mluvím jen o jedincích zde, nikoliv obecně o skupinách lidí "hubení" vs "tlustí" a že sama patřím stále mezi ty tlusté. Ale je prostě zajímavé, jak v tom kontrolovaném uzavřeném prostředí, kde má člově možnost den za dnesm sledovat reakce různých jedinců v totožných situacích, tyhle věci prostě vylezou rychle napovrch. A ty charakteristiky pak sedí skoro na všechny ty jedince. Snad jedinou výjimkou je tento pán, který oplývá pozitivním naladěním a přímým vystupováním, a zároveň u něj zatím naprosto absentují výmluvy a poctivě maká, byť tu z nás bude asi momentálně nejstarčí a rozhodně nosí navíc zátěž, která mu to všechno ztěžuje. 

six pack coming soon. guaranteed.

10. Ale rozhodně si těch osobnostních rozdílů mezi lidma v souvislosti s jejich tělesným stavem lze opravdu jednoduše všímat i bez  nějaké složitější a metodičtější analýzy. Vlastně bych pobyt tady doporučila všem negativně (pesimisticky, depresivně, skepticky, podrývačsky ať už externě nebo interně) naladěným lidem, jako takové prima zrcadlo. A čím dál tím víc se přikláním k myšlence kalokagathie, a tomu, že holt opravdu platí, že ve zdravém těle zdravý duch. Až mi skoro příjde s podivem, že se na základních školách povinně nevyučuje sport v nějakém zásadně větším rozsahu. Co si pamatuju na naší základku, tak jsme měli myslím tělocvik dvakrát týdně hodinu? Až jednou budu u moci, coby laskavý, osvícený, ale i tak diktátor, zavedu povinně tělocvik ve školách každý den a dvouhodinovky. A těm, co sport nesnáší se při hodinách dá k ruce pes nebo kočka, protože to má vysoce terapeutické účinky, jak jsem zjistila. A cvičení se zvířetem po boku prostě je z principu věci hned o něco zábavnější. A to by bylo, aby se společnost pak nedostala do nějaké lepší duševní formy! Těšíte se? Tak se v mezidobí postarejte o to, ať žijete dobrý život, ať až přijde revoluce, nejste ti první, kdo jdou ke zdi.