Recenze: The Greatest Showman - nepříjemný kýč jak bič [4.3/10 A.S.]

1. Pro Hugha Jackmana bylo údajně ztvárnění postavy showmana a de facto zakladatele cirkusů, jak je dnes (ne)známe, P.T. Barnuma, velkým snem. Dlouho se na to připravoval a fyzicky u tvorby filmu The Greatest Showman prý trpěl víc než u natáčení Logana. Výsledkem je fakt, že Hugh Jackman opět předvádí, že je skvělý tanečník (a zpěvák), ale to není nic nového. Kdo viděl jeho vystoupení na Oscarech před pár lety nebo Bídníky, tak si toho je celkem dobře vědom.

2. Film The Greatest Showman stojí a padá s Jackmanem, stejně jako Barnumovo muzeum a později i cirkus byl závislý na charismatu, fantasii a megalomanii svého tvůrce. Film má ovšem děsnou smůlu v tom, že debutující režisér Michael Gracey mu nedokáže dát spád a že scénáristi v čele s Jenny Bicks (Sex and the City) se rozhodli bůhvíproč osekat z Barnumova velmi rozmanitého života to nejzajímavější. Někdy asi v zájmu ušetření času, jindy aby ho diváci mohli mít víc rádi. Jen málokdo si totiž asi bude oblibovat postavu, která nechala kvůli výdělku sešít opici a rybu k sobě, aby ji mohla vystavovat jako údajnou mořskou pannu. Nebo nechala lidi platit za nahlédnutí do útrob čerstvě zemřelé údajně nejstarší osoby na světě ("stošedesátiletá" kojná a služka Washingtona), kterou Barnum prakticky "vlastnil" a jako otroka využíval i v době, kdy už nebylo otroctví legální. A v dnešním klimatu by už asi divák neodpustil Barnumovi účast v pojízdném varieté dělajícím si z černochů terče leckdy krutých vtipů.

3. Což je ovšem škoda, protože kdyby se tvůrci drželi víc pravdy, mohli do filmu zahrnout i fakt, že právě díky tomuto varieté se Barnum nakonec posunul k toleranci (černochů) a ve stáří začal nejen tvrdit, že "duše nemá žádnou barvu a Bůh má rád všechny stejně bez ohledu na to, jestli jsou běloch, Arab nebo černoch", ale dokonce sám aktivně bojoval proti rasistickým zákonům a iniciativám té doby. Proč nic z toho nebylo ve filmu?

this one goes out to the Donald

4. Proč tam naopak udělali vrchního zlouna z postavy, která v realitě byla zjevně na straně dobra? Spoiler: Jenny Lind, švédská zpěvačka, díky které si v realitě Barnum přijde na pěkné jmění, ale ve filmu bůhvíproč kvůli ní zcela zkrachuje? Navíc po tak divném momentu náhlé ženské zlosti? Z Barnuma se ve filmu díky špatnému scénáři stala podivně nevyvážená figurka, která velkou část filmu působí jako filantrop, co miluje "lidi bez rozdílu", jen aby občas příliš ukazovala své komplexy a sklony k výbuchům zlosti. A nakonec se pak zcela překvapivě a nevěrohodně zpronevěřila divákům do té doby ukazovaným ideálům bez toho, že by jeho jednání mělo nějakou větší soudržnost? O konci ani nemluvě. Scénář dával filmu velmi solidně na prdel. Šikovným akrobatům tak vlastně podtrhával hrazdu pod nohama. A z postav mimo cirkusu (například z anglické královny nebo švédské zpěvačky) dělal jen velmi ploché anekdotické nebo účelově zneužité figurky.

švédská ledová královna v akci

5. A dokonce snímek dosáhl toho, že jsem byla znechucena liberální propagandou. Což mne, jako liberála, docela překvapilo. Ale i já mám, zjevně, své hranice. Jednak se mi nelíbila agitka za to, že "musíme akceptovat a milovat všechny bez rozdílu, bez ohledu na to, jak vypadají", v situaci, kdy nám kamera ukazuje dvě zcela nesourodé skupiny. Jedince, kteří za svou odlišnost prokazatelně nemůžou (černoch, liliput, člověk s genetickou vadou kůže nebo mutací obličeje, obr či siamské dvojče) a lidi, kteří by bezpochyby mohli udělat něco pro to, aby vypadali "běžněji", nebo to aspoň v určité fázi svého života měli ve svých rukou (například muž potetovaný na většině těla) a ta odlišnost může teoreticky dost negativně ovlivňovat jejich zdraví, tudíž není žádoucí ji zcela normalizovat (největší tlusťoch světa, tlustá zpěvačka). Propagace toho, že není správné na někoho zanevřít, protože vypadá jinak, mi nevadí, naopak ji podporuji, ale např. píseň This Is Me aneb oslava toho, že "nejlepší je takový stav, v kterém právě jsem a už se za to nebudu stydět a světe obdivuj mě", už mi moc blízká není. Neboť odporuje jakékoliv snaze o sebezlepšení či rozvoj. Nebo aspoň nenaznačuje, že by tam pro něj byl prostor. A tím nemyslím to, že se vousatá zpěvačka nutně musí doživotně holit. Je jistě chvályhodné, když se člověk přijme takový, jaký je, ale nevidím důvod na tom stavět své renomé bok po boku s lidmi, kteří nemají šanci svou odlišnost změnit, i kdyby chtěli.

I have a dream. You are not in it.

6. The Greatest Showman je muzikál a ta hudební čísla bohužel značně kvalitativně překonávají film samotný. Aniž by hudba byla tak fenomenální. Na soundtracku zazní 11 písniček, které napsali ti samí lidé, co psali texty k filmu La La Land, a většina je jich sice dobrá, ale silně podbarvená kýčovitou snahou o emoce vynucené textem jako "vím, že jsme úžasní a je zde pro nás místo". Hudba je líbivá s nutným sociálním podtextem jako např. ve skladbě A Million Dreams, ale tím, že je doplněná o velkou barevnou výpravu a kvalitní choreografii, se dá snadno vydržet. Navíc je dobře zapamatovatelná a to nejen díky tomu, že je u ní člověk ještě tu a tam fascinován nějakou vizuální kuriozitou, které mu dění na plátně nabídne a kterou může divák v případě nudy jedině přivítat. Zvláště pak pokud je třeba příznivec žen s velkým poprsím a chce takové ženy vidět hodně odhalené s prsy vylézajícími z korzetu, jak tančí hip hop. Ano, ta prsa tančí sama o sobě. Výsledek je rozhodně vizuálně poutavý, byť nezvyklý.

this is not us. this is me

7. Do toho všeho tančení a zpívání a kozobití se ovšem vnucuje moralizující kýčová zkazka o člověku, co měl velké sny a ještě větší ambice, kvůli kterým neváhal několikrát ohrozit rodinu, zkrachovat, změnit svou osobnost, využívat ostatní a dělat chyby. Ale protože byl dobrý showman a přitom ještě pomáhal znevýhodněné sociální skupině, máme mu to všechno odpustit. A díky kouzlu Hugha Jackamana se to vlastně i snímku daří. Film se samozřejmě vůbec nezabývá krutostí vůči zvířatům, kvůli které cirkusy (snad) jsou zavírány a kterou Barnum a spol. jistě ve svém čase spáchal víc než dost. Film: 4. Žánr: coby muzikál je to snad lepší nadprůměr 7, ale jako biografie je to čiré peklo, takže 3 a výsledek 5. Koukatelnost: 4. Hodně se u toho člověk stydí a ošívá. 

welcome to the white house cirkus

8. Co se mi na filmu nelíbilo? Příliš liberální agitky. Málo z reálného života P.T. Barnuma, který ať už byl jakýkoliv, tak bezpochyby prožil zajímavý život, od muzea přes cirkus, pouličního varieté až k zákonorádství a přednáškové činnosti. A přes pochybnou morálku měl zjevně pořádné charisma. Naprosto nesmyslně přidaná závěrečná linka se švédskou zpěvačkou. Spoiler: její zhrzenost působí uměle, neřkuli že film naprosto popírá fakt, že existovaly nějaké smlouvy a zpěvačka by se tímto krokem nejen zdiskreditovala, ale přišla i o značné jmění a v realitě se jen velmi obtížně ze smlouvy dostávala, aby se osamostatnila. Nejlepší světová pěvkyně mi navíc nepřipadala, že pěje natolik úžasně, aby z ní byli všichni paf. Jakési podivně socialistické vydírání šéfa podřízenými ve stylu "protože jsi nás najal, musíš nás mít rád a doživotně o nás pečovat" mi také nebylo sympatické. Stejně jako charakterové změny snad ve všech hlavních rolích (Hugh Jackman, Rebecca Ferguson, Zac Efron). A postava Barnumovy ženy Charity (zbytečná Michelle Williams) byla ve filmu naprosto k ničemu, ačkoliv v realitě to byla určující osobnost jeho života, mini spoiler: stojící po jeho boku přes 40 let.

láska vzduchem létá. asi je kapénková.

9. Co se mi na filmu líbilo? Tancování. Hughovi to opravdu jde, stejně jako akrobacie zpěvačce Zendaye. Make-up a kostýmy obecně, ale obzvláště ty pro Rebeccu Ferguson. Vizuálně byl film poutavý a měl atmosféru. A ten příběh měl velký potenciál na to si diváka podmanit. Bohužel nebyl pořádně naplněn. A nezachrání to ani tančící Zac Efron, polonahá Zendaya na visuté hrazdě a Hugh Jackman ve své nejlepší formě. Ale namlouvací scéna mezi Efronem a Jackmanem se povedla. A to nejen pro své vřelé gay podtóny. 

zavři oči brouku a kopni to tam

10. Pro koho film je? Pro lidi, kteří neví nic o reálném P.T. Barnumovi a ani se o něm nic moc nechtějí dozvědět. Pro milovníky varieté, cirkusu, muzea kuriozit a freak show. Pro plavce ve vlnách. Pro lidi s velkým snem. Pro fanoušky New Yorku devatenáctého století. Pro lidi, kteří si ujíždějí na popových amerických muzikálech. Pro děti. Pro jedince aspirující na povolání choreografa, maskéra nebo kostyméra. V této sféře má snímek jistě co nabídnout. Pro nás ostatní tam ale nic moc jiného než ten titty-hop bohužel není.  A to ani když se nám úvodní píseň filmu pomocí chytlavého popěvku "this is the greatest show" snaží mnohokrát namluvit něco jiného.

hats off to Zac to save the day again