Recenze: The Foreigner - Jackie Chan je bůh. I v jinak průměrném filmu. [6.6/10 A.S.]

1. Nový film, ve kterém hraje Jackie Chan, se jmenuje The Foreigner a je adaptací podle všeho velmi povedené knihy, The Chinaman, kterou spisovatel Stephen Leather napsal na konci osmdesátých let minulého století. A v tom právě spočívá podle mě největší problém snímku. Není totiž podaný jako retro, ale současný, čímž je dost neaktuální.

2. Když Stephen Leather pracoval v osmdesátých letech jako editor britských Times, byly rozepře mezi Brity a Iry na vrcholu, stejně jako činnost organizace IRA. V dnešní době je ale IRA už spíše archaický problém, na který se filmoví fanoušci rozpomenou leda tehdy, když se opět dívají na filmy In the Name of the Father, 50 Dead Men Walking, The Jackal nebo výtečnou '71. V devadesátých letech, kdy byla kniha poprvé vydaná, byla IRA relevantní asi jako dneska terosté z řad muslimů, takže se o ní točily filmy jak na běžícím pásu. Michael Collins, Patriot Game nebo The Devil's Own třeba. Ale po roce dva tisíce (a po tzv. Belfastské dohodě) už činnost IRY a s ní i napětí mezi Brity a Iry logicky upadalo. Takže pak například drama z roku 2008 Hunger, s Fassbenderem v hlavní roli, správně bralo tématiku irsko-anglického konfliktu jako "podívání do historie". Proč tohle neudělal Foreigner s Chanem, a nezasadil film do 80.-90. let, kam příběh patří, je mi záhadou. 

3. The Foreigner vypráví příběh Quana, hodného čínského imigranta, který v Londýně má svůj restaurant a dcerku, kterou nadevše miluje. A je tak pochopitelně dosti naštván, když mu ji teroristé zabijí. Kdyby se filmu dodal trochu modernější (nebo naopak přiznaně retro) kabát, mohl by být super. Jenže vzhledem k tomu, že zlí teroristé se ukáží být z IRA, se film následně dost detailně věnuje irsko-britským vztahům a ilustruje je jako v současnosti velmi napjaté, to působí trochu komicky. Stejně jako neschopnost policie/ bodyguardů/rozvědky dopadnout včas Chanova Quana. Ale obecně šel film příliš do hloubky a předpokládal znalosti, které běžný divák Chanových filmů asi nemá*. Domnívám se totiž, že málokdo se bude dnes automaticky orientovat v termínech jako PIRA, CIRA nebo OIRA (Provisional IRA, Official IRA nebo Continuity IRA), kterými snímek operuje, a málokdo v kontextu dnešního světa pochopí motivaci hlavních zlounů a z ní vyplývajících několik filmových twistů.

this is a cell phone. you can use it to call people.
even when you are not at home

4. Ale pokud se dokážete dostat přes tento hrbol na cestě, myslím, že dál vám nebude nic bránit v docela slušném prožitku u sledování akčního, zábavného a sympatického thrilleru, ve kterém Jackie Chan dostal po delší době opět možnost ukázat svou vážnější tvář. A myslím, že se v celém snímku ani jednou neusměje, ani neudělá žádný přiznaný vtip. Ale film přitom nenudí.

v té polívce byl vlas

5. A na tom má největší zásluhu právě Chan. Který ve svých šedesáti třech letech působí stále uvěřitelně jakožto nebezpečný protivník a muž, kterému je lépe nezkřivit vlas na hlavě a radši se mu vyhnout. Za protivníka má Pierce Brosnana, který tak zase může povolit uzdu svému irskému přízvuku. Role Liama Hennessyho, politika s temnou minulostí, tomuto bývalému Bondovi sluší. A když se mezi Chanem a Brosnanem rozehraje hra na kočku a myš právě na poli působnosti Hennessyho, tak je film nenapínavější a nejvtipnější zároveň.

haló, kde je ten srandovní Asiat s tou malou krabičkou,
 ze který se dá volat i když nejsem zrovna doma?

6. Foreignera režíroval Martin Campbell, který umí jak napětí (Casino Royale), tak humornější akci (The Mask of Zorro). Tady mu ale podtrhávala ruce právě ta složitá předloha, která při převedení na plátno jako by pořád divákovi trochu říkala "tohle je skvělá knížka, fakt si ji přečtěte". A za to asi může jinak dobrý scénárista David Macroni (Enemy of the State, Live Free or Die Hard), který ji nedokázal víc zjednodušit, aby se divák snáze orientoval. Českého diváka potěší v docela zásadní roli Semtex a jeho původ. Ale i tam je právě vidět, že film byl napsán o dekády dřív, neboť dnes je Semtex regulovaný, méně používaný, a to i proto, že od devadesátých let se do něj přidává složka, díky které jde dobře detekovat a i vysledovat odkud je. Brosnan sice ve filmu chvilku popisuje nějaké staré zásoby Semtexu z Česka, ale i tohle je něco, co běžnému divákovi nebude asi jasné, proč se tam vůbec řeší. A zbytečně se tak zaplácává místo, které mohlo být jinak věnované nějaké prima akci s Chanem. 

never mind, i got it

7. Film táhne ale hlavně Chanův Quan, i když sám je na plátně relativně málo. Jeho touha po dopadení těch, kteří mu zabili dceru a zároveň urputnost, se kterou svou pomstu chce vykonat, je přitažlivá. Quan se dokonce záhy vykašle na smírčí cestu a rozhodne se pokračovat coby kriminálník (a rejstřík trestných činů, které během filmu spáchá, roste se skoro každou scénou, ve které se Quan objeví. Spoiler: na konci filmu má Quan na krku: pokus o uplacení veřejného činitele, vydírání, ublížení na zdraví, zabití, vraždu, obecné ohrožení, podvod, ničení cizího majetku, vloupání, nepovolené ozbrojování - a to všechno mu pak policie odpustí), ale divákovi zůstane nadále sympatický. A vlastně mu při veškerém jeho terorismu pořád drží palce. Holt Jackie umí. Film: 5. Žánr: 7. Koukatelnost: 8.

počkej tyvoe už mi není 62

8. Co se mi na filmu nelíbilo? Vedle špatného rozhodnutí nezasadit film do devadesátých let mě štval casting! To tedy byly neuvěřitelný volby, kdy se 3 ženské hrdinky podobají jedna druhé jak vejce vejci, nebo vejce matce svého vejce a dceři svého vejce, ačkoliv nemají být ve filmu příbuzné. Nejvíc mě mátly Charlie Murphy a Orla Brady. K tomu ještě nepomohlo ani to, že strýc říká svému synovci synu. Ale s tím si snad nějak poradí český překladatel a uvede místo "syna" (son) české "chlapče". Film také trpí tím, čím mi připadá, že poslední dobou trpí kdejaký snímek, a to sice vysvětlováním děje či historie postav divákovi pomocí jinak zbytečných dialogů. Ale na druhou stranu tady je ta zápletka (pod vrstvou "My name is Ngoc Minh Quan, you killed my daughter, prepare to die") holt příliš složitá na to, aby byla jednoduše prezentována v žánru "revenge kill-off". Stačí se podívat na délku popisu děje na wiki a budete mít jasno v tom, že se během filmu nevyplatí ani na chvilku přestat bedlivě dávat pozor, pokud chcete všechno chápat. Ale také se dá mozek vypnout, ruku zabořit do popcornu a jen si užívat to, jak Chan skáče po střechách/stromech/protivnících, a to kdo, co, proč, jak a kdy vůbec neřešit. Dokonce takto film asi i doporučuju sledovat primárně. 

cože, že vypadám jako matka milenky mého muže,
která vypadá jako moje dcera?

9. Co se mi na filmu líbilo? Jackie Chan. Způsob, jakým Jackie Chan likviduje své protivníky. Trochu to místy připomínalo Johna Wicka a to víte, že na tento styl já trpím. Byť zde bylo na rozdíl od Wicka veškeré baletní kung-fu zasazené do jinak vážně se tvářícího filmu, odpouštím mu to, protože Chan to prostě umí podat dostatečně uvěřitelně. A když se divák dozví, že jeho postava bojovala ve Vietnamu a byla mimo armádou Hongkong vyškolena i americkými Special Forces, tak přestane vnitřně řešit třeba i to, jak se mu bez příslušného nářadí povedlo tak rychle vykopat tu díru v lese. 

koledoval sis. teď tě holt musím zničit

10. Pro koho film je? Pro obdivovatele Jackieho Chana. Pro lidi, kteří mají rádi revenge thrillers. Pro ty, co chtějí na dvě hodiny vypnout a párkrát se i zasmát. Pro ty, kteří jsou ochotni filmu odpustit pár prohřešků stahujících snímek do spodnější kategorie béčka. Pro ty, kteří mají rádi nefalšovaný irský přízvuk. Kterého tam je opravdu dostatek a mne bavil. Ale nesmím zapomenout ani na ty diváky, kterým od Bournova Cosmopolitanu v tousteru chyběl nějaký pěkný návod na podomácku vyrobenou efektivní bombu.

Cosmopolitan neměli, nestačí MF Dnes?

PS: to s tím toasterem je blbost.

* - pokud není Grim.