Thajskem ku zdraví: protože, proč ne? (1)

1. Po dobu příštích dvou měsíců se tu ode mě nebudou objevovat filmové recenze, ale zážitky z Thajska. Doufám ovšem, že kolega Kverulant nás nenechá v naprosté filmové temnotě a aspoň tu a tam se tu objeví nějaký nový článek i od něj.

2. Proč jsem v Thajsku? Ne, nehnala mne sem vidina levného sexu, nebo genitálních překvápek, nýbrž touha zkvalitnit svůj život tím, že si zacvičím, něco nového se naučím v oblasti bojových umění, při tom snad i trochu zhubnu, a ještě budu mít novou inspiraci na psaní.

3. Vybrala jsem si tréninkový camp Kombat Group, který vede několikanásobný mistr světa v Muay Thai, Christian Daghio. Sympatický Ital, který Thajskem a v Thajsku žije již od svých 20 let. A Muay Thai je opravdu hluboce zasvěcen. Není takovým tím majitelem fitka, který by sám bydlel někde jinde. Není tím člověkem, kterého by zdejší klienti neviděli jinak než na plakátu. Naopak. On i jeho rodina bydlí přímo v campu, 10 metrů od ringu, stejně jako my. A je tu každý den, cvičí a jde příkladem.

come to me, baby, its only going to hurt a little lot I promise

4. A když tu cvičíte vy, může se vám stát, že vás Christian odněkud chvíli pozoruje a pak dá vašemu trenérovi tajemné instrukce. Tajemné, protože jsou v thajštině. Zajímalo mě, co to bude. V mém případě pokyn trenérovi zněl, aby mi přidal dvě kola. Nepotěšil mě, ale jsem tady, abych je poslouchala, tak poslouchám. I když se mi tu přitom potí i ledviny a nebrečím jen proto, že na to jsem moc unavená.

tady teď cvičím, smrdím, chcípám, bydlím já.

5. Lidé, co sem jezdí jsou převážně cizinci, kteří sem jedou většinou za jedním ze třech cílů:  A) stát se trenérem Muay Thai nebo jiného z několika bojových sportů, které se tu učí, a udělat si k tomu potřebnou cetifikaci/diplom, B) vylepšit si techniku a připravit se na zápas, nebo C) zlepšit si kondici/zhubnout. 

tyhle hezké slečny už tu nějakou dobu jsou

6. Já jsem ve skupině C, ve které ale jsou se mnou samí podezřele hubení lidé! Nebo aspoň nevypadající jako hroudy tuku. Zajímají mne jejich osudy a motivace, které je sem vedly. Postupně se dozvídám, že je tu část lidí v podobné životní situaci jako já - mění zaměstnání (nebo vztah) a chtějí hlavně změnit životní styl. A k tomu tady mají ideální prostředí. Camp je ve vnitrozemí, uprostřed ničeho, dochází tu ke skutečnému vnoru do zdejšího prostředí. Navíc je tu spousta ochočených i divokých zvířat. A mimo wifi tu nejsou žádné technické vymoženosti. Ale když člověk zrovna netrpí v ringu, může si jít třeba zaplavat do bazénu, který má hned před pokojem.

livin' it up!

7. A když člověk přežije ten den, může se pak stočit do smutného, bolavého klubíčka na své posteli a přemýšlet nad důležitostí chrousta, litovat se, psát dopisy domů, nebo dělat něco užitečného, kdyby mu na to zbyla energie. Nutno říct, že někteří mají energii i na to, aby šli večer ven a nabrnkli si tam nějakou Thajku, ale to jde jaksi mimo mě. Minimálně zatím. 

Co vlastně člověk potřebuje mimo postele,
 toaleťáku, záchodu a protipanikového ručníku? Moc toho nebude.

8. A jak vlastně probíhají zdejší dny? Podle toho, v jaké jste skupině nebo jaký máte cíl, máte nastavený počet tréninků a aktivit. Náš velící důstojník Barbara (italská boxérka) mi po pečlivém prozkoumání mého zdravotního stavu podala papír, který mne odkázal k cca 7 hodinám cvičení denně. Šest dnů v týdnu. Po dobu dvou měsíců. Pomoc. Mami? Zachraňte mne někdo! Ale útěchou mi je, že jsou tady všichni velmi milí, trenéři mají trpělivost a ještě se zde skvěle vaří. Ryba s  čerstvým zázvorem a houbami k večeři trochu zmírnila mé celkové utrpení z příšerného horka a vyhlídky na další a další cvičení.

minimum soli, jako příloha zelenina, a je to

9. Ráno jsem se musela hodně přemlouvat, abych v půl osmé vstala na cvičení. Můj biorytmus je ještě nastavený na ČR, tzn. měl pocit, že vstávám v půl třetí ráno. A zdatně se bránil. Nakonec jsem ho pokořila a doplazila se do ringu, kde mne čekala hodina techniky Muay-Thai. Pak jsem se pokusila dojít si na snídani, ale tělo stávkovalo. Po dvou soustech bylo jasné, že jídlo momentálně nejde dávat dovnitř, neboť ho žaludek promptně bude posílat zpět. Mám prý jít zpět do tělocvičny. A že je normální, že se člověku v tom horku a fyzickém vypětí dělá zle. Ano, je tu asi 37 stupňů. Dostala jsem vodu obohacenou o minerály a příkaz hodně pít a šla tedy zpět do ringu.

tak tady se dělá ta magie

10. Tam mne čekal funkční trénink, což je jen jiné jméno pro velmi intenzivní hodinku cross-fitu. Lehy sedy, medicinbály, planky, sklapovačky a podobný lahůdky.  Když už jsem myslela, že vypustím duši, skončilo to, ale jen proto, aby začal box. Teď mám tu veškerou ranní hrůzu za sebou, mám 3 hodiny volna, ležím osprchovaná na posteli a přemýšlím, jestli se spíš zvládnu doplazit na oběd, nebo oběsit. Oboje mě láká zhruba stejně. Jde jen o to vykoumat, na co je potřeba menší fyzický výkon. Tak uvidíme. Držte mi palce. 

můj rozvrh. budiž mi alláh Buddha milostivý.


nejprve jsem se ale na cestu do thajska musela řádně připravit:

pod dlouhými vlasy je hrozné horko i bez 39 stupňů okolo

muselo to tedy pryč

klíííd, však ono to doroste

a v mezidobí to nějak zvládnu s polodlouhejma