Thajskem ku zdraví: panebože, smiluj se nade mnou (3)

1. Včera se mi povedlo nejen přežít další den sedmi hodin cvičení, ale dokonce zažít i moment, kdy jsem se cítila jako ultra-hrdina, protože na hodině Krav Maga (pátá cvičící hodina dne) to vzdal jeden chlap. Ha! Mladší a hubenější než já! Ha! A to měl teprve svou druhou hodinu dne, protože je v jiném programu! Ha!!! 

2. Vzdal to v momentě, kdy lekce skoro končila a instruktor se s námi chtěl pro ten den rozloučit požadavkem na to, abychom každý ještě udělali 60 lehů sedů. Při kterých budeme nahlas počítat, abychom byli ještě ve větší zátěži. Prima. Týpek na to opáčil, že to už nedá, a lehy sedy si udělá zítra. Sbalil propocenej ručník a zmizel z ringu. Musím říct, že mi to trochu zpříjemnilo těch následujících 60 lehů sedů. Ale jen trochu.

3. Lekce krav maga vůbec byla zajímavá. Vzal si mě do páru sám instruktor, jelikož se mnou v ringu byli akorát 4 další, výrazně zkušenější lidi (shodou okolností 3 z nich s armádním výcvikem), tak abych jim to při párových aktivitách moc nekazila, žejo. Nacvičovali jsme sebeobranu při napadení nožem. Bavilo mě to. Ale měla jsem zábrany skládat instruktora na zem pomocí úderu pod rameno a následným výpadem na bradu, kterou mu má člověk tlačit nahoru tak dlouho, než si ten chudák lehne. Několikrát jsem se mu při tom manévru omluvila, když mi připadalo, že mu tím opakovaným úderem  do citlivého místa a zakláněním hlavy ubližuju. Dostala jsem přednášku na téma, jak takový myšlenky musím vypudit z hlavy, protože přeci musím chtít ublížit, když mě někdo napadne. A že pokud budu mít zábrany ublížit teď, budu je mít i při případném reálném ohrožení. 

majitel campu Christian při tréningu.
v pozadí Sergej přemýšlí, kde nechal kyj

4. Pak přišel na hodinu další člověk, tak jsem na chvíli dostala jiného partnera, který byl ovšem ze spárování s ženou tak vyveden z míry, že při situaci, kdy měl simulovat útok na osobu, která ten útok měla odrážet kopy do chrániče, který útočník držel před sebou, řekl: "I am going to hold it like this, just kick it when you are ready". Hehe. Dostal přednášku od instruktora na téma "an attacker would never wait for someone to be ready" a následně příkaz, ať mě napadne co nejvíc realisticky. No, složil mě rychle. Kdyby měl ten nůž opravdu v ruce, mám probodlý ledviny a přeřízlou míchu, to je jisté. Ve vedlejším ringu mezitím zooložka z Francie zcela bez zábran masakrovala svého thajského trenéra.  

zooložka v akci - zvládne každé zvíře

5. Po krav maga jsem se ještě dokopala k další lekci Muay Thai, kde už ale trenér viděl, že mám vteřiny, než omdlím nebo se pobleju, a ve třetím kole se smiloval a zkrátil mi ho ze tří na dvě minuty. Tak dlouhý dvě minuty nepamatuju.  Pak už bylo jen protahování a "technická relaxace" (pod tím si představujte ovšem něco jako hard core yogu prokládanou výkopy a završenou zase lehy sedy), ale při tom už jsem byla mentálně úplně jinde, tak ani nevím, jak to probíhalo, ani co se dělo kolem mě, byť to mohlo být lákavé na pohled.

jako třeba tahle lahůdková seance

6. K večeři jsem dostala fantastickou čočku s quinou a mátovým dresinkem a spoustou zeleniny, horkou polévku a okurkový džus a bylo mi fajn. Měla jsem dobrý pocit ze zvládnutého druhého dne. Který zahrnoval i cvičení na zavěšených lanech, ve kterých jsme půl hodiny dělali kliky do vzduchu, střídavě směrem k zemi a směrem od země. Zní to absurdně, ale bylo to asi to nejpříjemnější (tzn: nejméně náročné) cvičení dne, i když pod námi všemi byla kaluž potu. Nechápala jsem, že po tomle dni Sergej našel ještě energii na to, aby po večeři vzal do ruky obří kladivo a s ním se uchýlil ke své oblíbené pneumatice. Kterou se jal pak další půl hodiny pajcovat. Předpokládám, že trénuje do dolů na Sibiř nebo tak něco. 

Italovo zábavné odpoledne

7. Já se po večeři uchýlila do svého pokoje a přemýšlela nad tím, jak příjemné by bylo si jít zaplavat do bazénu, kdybych na to měla sílu. Tu jsem ale nenašla. Zato mi začalo být fyzicky hůř a hůř. Křeče všude možně po těle, nevolnost, tu a tam nějaká bolest v různých oblastech a následkem toho celkový tělesný neklid. A chvíli zima a chvíli horko. Prostě nepohoda. Bohatě jsem jí zapíjela minerální vodou s dodanými elektrolyty v domnění, že to pomůže, ale nepomohlo. Přemýšlela jsem, co mi je. Natržená slezina? Zánět slinivky? Utrhlý žlučník? Malárie? Rakovina v posledním stádiu? Nadcházející cukrovkové kóma? Celkový system shut down?

tahle lahůdka mi přeci nemohla ublížit

8. Od devíti večer do pěti ráno jsem pak místo spánku běhala mezi postelí a koupelnou. Záchod se stal mým novým nejlepším přítelem. Nebudu popisovat, co se tam dělo, ale nebylo to hezké. Tahle mizérie se člověku samozřejmě zdá tisíckrát horší, když je v cizí zemi, bez známých, přátel či rodiny a s pocitem, že okolní krajina je nehostinná a fauna a flora i potenciálně nepřátelská. Najednou mi připadalo, že ty ještěrky (gekoni?), co mi na pokoji běhají po zdech, nejsou kamarádi, co likvidují smrtící choroby jistě přenášející se komáry, ale zrůdní skoro dinosauři, co jen čekají, až zavřu oči. Aby mi pak do některého z tělesných otvorů nakladli larvy nečeho, co mě zabije. Poznámka autora: vygooglit si, jak se rozmnožují ještěrky a jestli umí klást larvy. 

haló, je tu někde lékárna nebo nemocnice?

9. Navíc mi začalo být střídavě horko a zima a začaly mě iritovat zvuky. Nepohoda se navíc zvyšovala, kdykoliv jsem si lehla na záda, křeče tak dosahovaly vyšší intenzity. Relativně dobře mi bylo jen vsedě. Ideálně na záchodě. Můj shit-guru a přítel na telefonu mi poradil, ať ležím na boku schoulená do klubíčka a indikoval moment, ve kterém mám jít někoho vzbudit s žádostí o odbornou pomoc. A nabádal mě, ať si hlavně negooglím příznaky, neboť je známé, že ať člověk do googlu zadá cokoliv za symptomy, vyplivne mu to nadcházející smrt. Trochu mne uklidňoval fakt, že jedním z klientů v campu je momentálně i lékař. Navíc vojenský lékař, který sloužil u OSN a absolvoval s nimi pobyt ve Rwandě i v Iráku. Dávalo mi to pocit, že případně zvládne i krizi "v obličeji zelenošedá holka mi ve tři ráno klepe na pokoj s žádostí, ať jí pomůžu s potřebou už pět hodin objímat záchodovou mísu".

you get my drift, bro?

10. Naštěstí na to nedošlo. Někdy kolem páté ráno, když už jsem se modlila postupně ke všem mně známým bohům, včetně Alláha, Jahve a Višny (a přihodila pár úpěnlivých prosebných myšlenek i k Buddhovi, ačkoliv si nejsem jistá, jestli se to smí, když není bůh), se jeden z nich (nebo to možná byla mezibožská kooperace?) smiloval a konečně jsem, byť stále ještě v pozici nenarozeného dítěte, usnula. A co je s větším podivem, ráno jsem se vzbudila jako kdyby se včera nic nedělo. Naprostá pohoda, všechno v cajku. Konzultovala jsem to s personálem. Nikomu jinému po jídle špatně nebylo, dávají si tady velký pozor na to, aby klientům nebylo špatně z jídla a nepřicházeli tak o zaplacené drahé lekce sportu. Prý to mimo reakce na jídlo může být i reakce organismu na šok z té náhlé přemíry aktivity. Tak jsem dostala doporučení, ať si udělám dnes volnější den a jdu jen na pár hodin cvičení. Ha ha ha!  Můj volnější den by normálně zahrnoval leda tak dvojitou dávku filmů v kině a procházku po Broadway, ale ok, přijmu novou realitu, a půjdu si dát "light crossfit" a "light muay thai". A pak "relaxační jógu". Pokud to přežiju, ozvu se zítra. Pokud ne, tak… may I rest in peace.