Thajskem ku zdraví: noční můry mají pré (2)

1. Dnes je můj druhý den cvičení. Po včerejší ochutnávce toho, co to znamená během 24 hodin zhruba 7 hodin z toho cvičit, se mi nespalo zrovna nejlépe.  Překvapivě mě ani tolik nebolelo tělo, jako duše. Probudila jsem se ve dvě ráno s hrůzným pocitem, že už musím vstávat a cvičit. Nejradši bych zalezla zpátky do klobouku, jako ten kreslený králík.

2. Asi hodinu se mi nedařilo znovu usnout, protože mi v hlavě běžel "best of" z těch nejhrůznějších momentů předchozího dne. Fakt, že mezi jednotlivými koly Muay-Thai v ringu je jen minuta pauza a během ní se musí dělat kliky. Kua. Jaká je to jako pauza, když má při ní člověk dělat kliky? Byť jen deset v kuse, velmi brzy se to přejí. Nebo to, že trenér boxu lže. Opakovaně mi říká, že "tohle je už poslední cvik/kolo", a pak přidá další!! Nevím, jestli by pro mě bylo horší vědět, že "tuhle hrůzu musíš dělat ještě 30x", nebo opakovaně zažívat to zklamání, když se vyjeví, že tohle nebylo posledních 30 sekund balancování v kliku na tyči položené na čince, jak slíbil. 

3. Zažívám při tom všem neobvyklé návaly agrese. Není mi to příjemné, samozřejmě, ale děje se to.  Možná za tím je frustrace z toho, jak moc mi trénink připadá těžký a jak mi to nejde, nebo se do toho promítá fakt, že během toho, co se snažím udržet v kliku na té "kladce", tak za mnou dvoumetrovej stokilovej Rus mlátí kyjem do obří pneumatiky.  Už to dělá asi deset minut a já si říkám, že jestli ještě jednou trenér řekne "this will be the last one" a přitom to nebude "the last one", tak si od Sergeje dojdu ten kyj půjčit a děj se vůle boží. Jenže. Asiat je sice prťavý, ale je regionální šampión v boxu, tak nevím, jestli bych na něj stačila. Byť s kyjem. Leda že bych se k němu připlížila v nestřeženém okamžiku zezadu? 

Sergej (v černém ve stoje) chvilku bez svého kyje

4. Dopolední crossfit byl obzvláště k nepřežití. Trenér je australský surfer-hipster s pěknými svaly a man-bun na hlavě. Jak se na australského surfer-hipstra sluší a patří. A dnes jsme s ním cvičili následující sestavu: 25 jumping jacks, 20 mountin-climbs, 15 squats, 10 push-up, a to celé dokola, po dobu 20 minut. Bez přestávky!! Když jsem se ujistila, že jsem skutečně slyšela dobře a že to máme opravdu dělat bez přestávky, opět se mi zachtělo chopit se kyje. Bohužel Sergej ho tentokrát neměl s sebou. A navíc, protože je z toho kyjobití šíleně ve formě, tak už dělal desátej klik v druhém kole, čímž mě tak trochu sám nakrkl.

man-bun v akci

5. Relativně "odpočinkovým" sportem pak je BJJ neboli brazilian jiu jitsu. U toho myslím převážně na Saturnina, samozřejmě. A místy taky na to, jak to těm chlapíkům sluší, když se tak po sobě válí a lezou si vzájemně do rozkroku. Škoda že mají vůbec něco na sobě. BJJ se tu věnují 3 členové různých vojenských útvarů (americká airforce, italská special forces a australská něco) a během toho, jak se/mě škrtí, tak vyprávějí zábavné historky z armády. Australan si často dělá srandu z americké airforce a říká jim "chairforce". 

mezinárodní vojenský konflikt. Itálie vyhrává nad Austrálií.

6. Na začátku BJJ jsme dostali úkol přesunout se z jedné strany ringu na druhou pouze pomocí různých svalů. První cvik se jmenoval "shoulder shrimp", pokud jsem to dobře pochytila, tak spočíval v tom, že se človek položil na záda a posouval se pouze pohybem ramenních a zádových svalů. Člověk by neřekl, že se takto dá někam dostat, ale dá. I když v mém případě za dlouho. Po ramenech přišlo na řadu břicho a úkolem bylo se vsedě posouvat kupředu převážně jen zatínáním břišních svalů bez odrážení nohama nebo rukama. Neskutečný, ale i tak se dá dostat na druhou stranu místnosti. Dobrý vědět pro případ, že bych někdy přišla o údy. Tak se pro kyj v případě nouze vždy doplazím. Akorát ho pak budu muset držet v zubech.

Australia strikes back

7. Po obědě (výborná sója se zeleninou a k pití voda s citrónem a červenou řepou, jídlo je tady všeobecně skvělé a není problém být vegetarián) jsem dostala přednášku na téma správného pití. Musím vypít kolem 5 litrů vody za den, z toho litr a půl vody s přidanými minerály a "electrolytes". Ať je to co je to, slibují mi, že se mi pak bude líp spát a míň mě budou bolet svaly. Nebo ten tuk, co mám na jejich místě. Může vlastně tuk bolet?

včerejší večeře obsahovala omeletu naplněnou houbami a fazolemi. gud.

8.  Během boxu se mi povedlo si to asi 3 minuty užívat. Bohužel to byl hrozně prchavý moment a brzy ho vystřídala skepse, následně agrese, kterou ale když jsem chtěla využít k mlácení do pytle, tak se mrcha proměnila v sebelítost a jen velmi obtížně se mi povedlo dokončit zadání a nevzdat to. A pak začlo Muay Thai a vyčerpání dosáhlo nové úrovně.

kau, kau, kau!

9. Pro povzbuzení si snažím během toho utrpení připomínat své oblíbené tréninkové scény z různých filmů. Karate Kid. Kill Bil. Bleed For This. Rocky. Footloose. Vždycky je tam ta fáze, kdy se protagonista zasekne, vzteká, nejde mu to, huláká, poulí oči, potí se (případně krvácí), ale pak nějak zázračně pokračuje dál. Většinou díky tomu, že trenér na něm páchá nějakou sofistikovanou mentální válku. Při jednom tréninku boxu na mě trenér zkusil pořvávat "whats your name, whats your name, whats your name". Zřejmě čekal nějakou nadopovanou odpověď a nový záchvat energie, ale dostalo se mu jen slabého zakvíknutí "I dont know" a pak asertivnějšího "leave me alone". Jediné, co mě asi trochu dokáže povzbudit, je podívat se v takové chvíli po skupině, která trpí se mnou a je vidět, jak se americká chairforce šklebí únavou a vyčerpáním a ze Sergeje tečou takový kvanta potu, že by se z toho vylila Volha z břehů. 

tak poď, chlape, ať to máš rychle za sebou

10. Dnes mě čekají ještě 3 hodiny cvičení. Nálada už není přímo na bodu mrazu, jako byla dnes v noci a ráno, nicméně ani tak se zrovna neraduju ze života. Ale snažím se si připomínat ten dobrý pocit z toho, když se mi včera povedla v Muay Thai pěkná série roundhouse-kopů, mezi kterými jsem se opět přistihla při tom, že si to užívám. A když na závěr trenér shromáždil skupinu k opakování techniky a předcvičoval v thajštině, připadalo mi, že vlastně nemám daleko do tohodle. A to byl dobrý pocit.

tady hlídám já

jedinej komu se dá věřit jsou kočky