Recenze: Table 19 - mišmaš z rukou slibných tvůrců [4.3/10 A.S.]

1. Table 19 je taková malá filmová absurdnost. Která se na první pohled může zdát jako prostě čistě špatný film, ale to je jen zdání, které klame. Teda částečně. Částečne to prostě je nepovedené. Nicméně! Přes to, že ten film není dokonalý, ani skvělý, ani super zábavný, ho ke zhlédnutí spíš doporučím, než-li ne. And here is why:

2. Režisérem téhle podivnosti (která se podle traileru i mistního marketingu bohužel maskuje jako klasická rom-com) je Jeffrey Blitz. Což je na Oskara nominovaný dokumentarista a sitcomista (natočil i pár epizode amerického Office) a full feature točí podruhé od roku 2007, kdy natočil Rocket Science, také nepříliš povedenou komedii, také s Annou Kendrick. Takže režie moc naděje sama o sobě nedává, ano. Ale zajímavější je kdo Table 19 napsal. Protože to je velmi zajímavá bratrská dvojice Jay and Mark Duplassovi, kteří mají za sebou můj oblíbený film Cyrus, sitcom Togetherness  a Mark hrál a improvizoval ve FANTASTICKÉ League. League už propaguji dlouho, a opravdu stojí za pozornost, a je úplně jedno, že je o americkém fotbalu. Ale zpět k Table 19. Duplassovi měli film i původně režírovat a je velká škoda, že to nedopadlo, určitě by snímek dotáhli do kvalitnější podoby.

3. V příběhu o skupině lidí, kteří se vzájemně neznají, ale sejdou se u jednoho svatebního stolu (s číslem 19) se sešel ensemble velmi kvalitních herců s komediálním potenciálem na to, aby výsledek byla pecka. Scénář byl správně černohumorný a prezentoval různé ujeté osobnosti a situace, na to, aby zaujal alespoň okrajové úchyláky, jako jsem třeba já. Bohužel ale nebyla zvládnutá režie, A/NEBO z finálního sestřihu chyběly scény, které původní scénář měl a z nějakého důvodu o ně přišel.

nebylo by bývalo lepší místo natáčení jen jíst dorty? Bylo.

4. Když teď vím, jak probíhá psaní scénáře někomu na míru, nebo respektive udávání scénáře produkci, chápu o to lépe, že autor prostě málokdy prosadí tu verzi, jakou chce na plátně sám vidět. Vzpomínám na svůj první scénář, o jehož realizaci měl zájem konktrétní režisér a konkrétní producent. Bylo to asi před 5 lety. První verze prošla schválením a přibyla žádost na dodání "jedné akční scény". Ideálně zahrnující nějaký dynamický moment v autě. Ok, byl tam dopsán. Pak přišla poznámka, že ještě lépe by scénář fungoval, kdyby se vztah hlavních dvou hrdinek někdy na konci první třetiny rozpadl, aby přibyl konflikt, který je pak třeba slepit. To už mi s původní vizí moc nekorespondovalo, ale ok, přibyl konflikt. Následovně ještě přišla instrukce, jestli by do filmu nemohl být implantován nějaký adrenalinový zážitek. Mohl. Do scénáře tedy přibyla scéna s potápěčem. Když ovšem pak přišla ještě jedna připomínka, přišlo mi, že mému příběhu bude lépe v šuplíku, kde počká na to, až ze mě bude režisér a bude možné ho zpracovat tak, jak byl původně napsán. Ano, čeká tam ještě nyní, a člověk si může říct "bylo to správné rozhodnutí?" Ještě stále mám pocit, že ano, že mi původní příběh byl natolik blízký, že za tolik (z mého pohledu zásadních) změn nestál.  No a u Table 19 mi přijde, že autoři tam původně měli některé věci jinak, nebo jich pár při realizaci vypadlo. Film je na dnešní dobu velmi krátký (pod 90 minut) a dalších 10 minut by mu určitě prospělo.

ještě krok a Craig trhá a Stephen kouše!

5. Zejména proto, že ve filmu je 6 různých a dost unikátních, ale zároveň hlavních postav. Jsou tam Lisa Kudrow a Craig Robinson, kteří hrají manžele, kteří se ve svém letitém, a v určitých kolejích zajetém vztahu, možná trochu nudí, možná ne, každopádně během svatební hostiny toho vyjde najevo víc, než asi původně plánovali. Anna Kendrick hraje jako obvykle křehkou neurotičku (už by jí někdo mohl dát trochu jinou roli), která se právě rozešla s přítelem, a ten na té svatbě je za svědka a má tam svou novou slečnu. U stolu s číslem 19 také sedí Stephen Merchant, (kterej je prostě dobrej všude, včetně komedie o Víle Zuběnce), jehož postava má asi nejzajímavější backstory. Spoiler: ten okradl otce nevěsty o 120 tisíc dolarů a momentálně za to sedí ve vězení, ze kterého dostal na jeden den propustku na svatbu). Stůl doplňuje Tony Rivolori (znáte ho z Grand Hotel Budapest), excentrický a sociálně trochu hendikepovaný teenager, který chce na svatbě hlavně někoho sbalit. A skupinu uzavírá a June Squibb, v roli přestárlé a do všeho se pletoucí Mary Poppins.

Né, můžete si tipnout ještě jednou. Není to Ind. Ani Mexičan.

6. A tahle skvadra během filmu postupně: A) zjišťuje svůj sociální status podle toho, s kým a kde byli usazeni na té recepci. A tohle musím odsud z USA potvrdit: zasedací pořádek na svatbách je "a big thing". A poznáte podle toho, jak vás vlastně vnímají ti, kdo vás na ní pozvali.  B) rozhořčuje ohledně toho, s jakýma podivínama vlastně sedí, C) rozhodne se, že vlastně mají něco společného a mohli by si vzájemně nějak pomoct, D) vybodnou se na svatbu a začnou řešit sami sebe. No a když se na to podíváte, tak je toho prostě na jedněch 87 minut hrozně moc. Je tam příliš hlavních postav a ještě k tomu několik vedlejších (ex přitel Anny Kendrick, potenciální nový přítel Anny Kendrick, ženich s nevěstou, rodiče, atd). A divák se má dozvědět back story všech zůčastněných a pak po první třetině filmu přijmout to, že to vlastně není romantická komedie ale existenciální krizovka, a po druhé třetine se smířit s tím, že se vlastně nebude jednat o nějaký svatební stůl, ale o traumata a problémy těch, kdo u něho seděli, a kteří ale už zvládli vyrobit x nových problémů, které se svatby VŮBEC netýkají, a divák si začně přát, aby se to celé dělo jinde.

ten poslední joint by obzvláště vypečený...

7. A přitom sleduje: řešení partnerské krize mezi manžely, probírání zdravotní krize, krize sebevědomí, i krize osobnosti a životních plánů, a příběh se hrozně rozvětví. A do toho se místy film vrátí zpět do tónu z prvních 15 minut (tedy náběh na rom-com), který ale kazí grotesknost chování některých postav. A je to škoda. Kdyby je režisér trochu víc zklidnil (konkrétně Annu Kendrick a jejího ex), tak to mohlo být podstatně stravitelnější. Film: 4 (příběh plyne příliš podivně, režie je nevyrovnavá a od toho se odrážejí i ty herecké výkony). žánr: 5. Není to totiž ani rom com, ani groteska, je to spíš dramedy, ale k tomu ještě quirky comedy, která bohužel není uzeměná. Koukatelnost: přes to, že většina těch herců patří k mým oblíbeným, musím dát 4, protože až na Lisu Kudrow a Craiga Robinsona prostě všichni přehrávali a mě to vadilo. Chjo. 

Cože? Já že přehrávám? Ty přehráváš! Tahle celá soudní síň přehrává!

8.  Co se mi na filmu nelíbilo? Změna žánru. Nedotažený příběh, kde bylo moc hlavních osob. Příliš rychlé poskoky v ději (spoiler: Lisa Kudrow a Craig Robinson nám odhalí zásadní krizi ve vztahu, ale o pár minut později už se tomu až do závěrečné scény vlastně nevěnujeme a nikdy se nedozvíme, proč vlastně ta krize nastala, když mají evidentně dobrou chemii). Přehrávání, které vůbec nemuselo být. A závěr, který mi neseděl s průběhem filmu.

pozvete mě i příště?

9. Co se mi na filmu líbilo? Nenásledoval to typické Hollywoodské schéma a nebyl tak úplně předvídatelný. Jednotlivé scénky byly docela zábavné a pár vyloženě vtipných. A pod vším tím byl klasický pochmurně cynický tón psaní bratrů Duplassů, který je mi vyloženě blízký a příjemný, a za to film možná i mírně nadhodnocuju.

někdo se tu opičí, a já to nejsem...

10. Pro koho film je? Pro diváky, kterým se líbil film Cyrus. Pro ty, kteří mají rádi komedie, co nejsou vlastně komedie (například Hapiness nebo Welcome to the Dollhouse). Pro ty, co se nemohou nabažit Anny Kendrick. A pro ty, co jsou ochotni jednomu malému snímku o skupině hraničních sociopatů odpustit spoustu nedokonalosti, protože tam je pár příjemných momentů a tu a tam záblesky solidně cynického potenciálu. 

možná bych s tímhle režisérem už neměla spolupracovat...

PS - Je tam jedna jediná sexuální scéna. A ačkoliv se vám učitě nebude líbit vizuálně, je to jedna z nejzajímavějších sexuálních scen ve filmu za posledních pár let. Schválně, jestli někdo uhodnete proč.