Recenze: Land of Mine (Under Sandet) - kvalitní reklama na dánské pláže [8/10 A.S.]

1. Dánský koprodukční snímek Under Sandet (zde v USA v distribuci pod dvojsmyslným Land of Mine) vypráví o skupině velmi mladých německých vojáků, kteří byli během druhé světové války zajati v Dánsku a po skončení války tam byli nuceni pracovat na čištění tamních zaminovaných pláží. Od německých min různého druhu.

2. Skupina je tvořena ze 14 teenagerů, z nichž většina vypadá tak na 15-16 let, a samozřejmě o to víc je vám jich líto poté, co (záhy po začátku filmu) začnou postupně vylétávat do vzduchu. Díky nedostatečnému vyškolení a příliš drsnému zacházení, kterého se jim od Dánů dostalo.

3. Celý snímek je vlastně jen sledování toho, jak se tahle parta nedobrovolných zajatců snaží: a) splnit úkol, kterým je vyčištění pláže od cca 45 tisíc nevybuchlých min a b) přežít to přes fakt, že k takovému úkolu nebyli dostatečně vyškoleni, nedostávají najíst a je s nimi nakládáno jako s otroky. Kterým se pro zábavu občas někdo ještě přijde vymočit (či hůř) do obličeje. Ale to, co snímek povyšuje nad obyčejné "pity bomb porn" je, jak se dánskému režisérovi Martinovi Zandvlietovi (který si k filmu napsal sám i scénář) povedlo bez schématické nucené představovačky postav vykreslit jednotlivé osobnosti různých chlapců a odlišit je od sebe, aby je divák snadno rozeznal. A to ačkoliv to všechno byli Árijci v uniformách. Nemůžu to nesrovnat s včerejším King Kongem, který práve v tomhle zklamal, a to přesto, že se nám tam postavy úmyslně představovaly pomocí otřepaných frází ilustrujících, jak měl kdo z nich těžké dětství. Tady nic takového neproběhlo a přesto bylo víc jasné,  kdo má jakou osobnost a proč.

Andersonova jedenáctka 

4. Skupině Němců velí dánský seržant, kterého hrál člověk s dost zajímavým dosavadním životním osudem. Roland Møller. Pětačtyřicetileý Dán, co si čtyři a půl roku odseděl ve vězení za násilnou trestnou činnost. Když někdy po třicítce vylezl z kriminálu, řekl si, že zkusí pro změnu něco jiného, než mlátit lidi, a dal se na autorskou tvorbu. Nejprve psal písně, pak se dostal k filmu. Kde několik prvních let dostával role samých násilných a poněkud jednorozměrných kriminálníků a až právě Under Sandet pro něj znamenalo změnu. Jeho seržant se sice hned během prvních minut filmu představí také jako brutální mlátička, ale postupně odkrývá více vrstev té postavy a do jisté míry je nosníkem celého příbehu právě on. 

konec homohrátkám a zpět do fachu!

5. Land of Mine byl jeden z pětice filmů letos nominovaných na Oskara pro zahraniční snímek. Myslím, že po právu. Film je to zajímavý, sdělný, edukativní, dobře zahraný a navíc krásně vypadající. Točilo se na autentických lokalitách v Dánsku (Oksbollejren a Verde) a při natáčení štáb dokonce našel jednu opravdovou nevybouchlou minu. Btw, když jel Roland Møller do USA na Oskary, byl zadržen imigračními uředníky, kteří se díky jeho záznamu v trestním rejstříku nejspíš báli, že bude chtít v USA páchat terorismus, a nechtělo se jim věřit, že je to herec, který skutečně jen jede do LA na prestižní ceremoniál. 

viděl sem Adolfa, vážně!

6. Zaujalo mě jednak to, že Němci měli k tomu, kde pokládali miny, skutečně tak detailní mapy (i když právě na plážích postupem času miny díky záplavám a moři měnily umístění), a druhak to, že za válečný zločin postup Dánů považují pouze (převážně) historikové. Po válce bylo pod názvem "MinnenKomando Danemark" nasazeno cca 2 tisíce Němců na odklízení půldruhého miliónu min a přežilo to něco málo přes polovinu. Tady je o těchto akcích zajímavý článek.

oběsit se na tom můžeš sám, hochu

7. Někteří kritici filmu vyčítají příliš jednoduché útočení na city. Během snímku totiž postupně umírají děti, které předtím hladoví, jsou bité a držené v zamčené kůlně v hrozných podmínkách. Jenže to, co probíhá na obrazovce, se tématicky dost blíží pravdě, ačkoliv konkrétně tato skupina a její osud jsou smyšlené. Nicméně v takových podmínkách mi fakt, že se teenager upne k myšce, kterou si uloví, nebo jiný poté, co mu mina utrhne obě ruce, volá mámu, nepřipadá jako nic proti ničemu. Režisér je i zdatný střihač a zejména na začátku filmu je napětí a dávkovaní prvních mrtvých opravdu šikovné - a divák je udržován v kontinuálním stresu pěkně dlouhou dobu.  Film: 8 (big spoiler: ten konec mi připadal příliš idealistický a náhlý). Žánr: 9. Koukatelnost: 7 - část filmu se mi nepovedlo neodvracet od plátna oči. 

slíbili nám za narukování nějaký kabáty od Bosse.
A teď tohle, to je provar!

8. Co se mi na filmu nelíbilo? Nebudu tomu vyčítat historické nesrovnalosti, protože film ani sám netvrdí, že je true story. Ano, vedoucí oddílu by asi nebyl Dán, ale Němec, nebo Brit, a ten oddíl by v realitě nebyl složen ze samých takhle mladých teenagerů a mnoho skutečných prisoners of war, kteří byli na takovou práci v Dánsku nasazeni, byli specialisté, co s tím měli zkušenost. Ale film spíš než historicky akurátní příběh vypráví o dehumanizaci jednotlivců díky institutu kolektivní viny. Úvodní řežba mi připadala příliš brutální a tím i účelová, nicméně v kontextu té scény je to asi v pořádku. Zhruba od půlky (jakmile člověk přišel na to, jak to režisér píše a stříhá) se dalo předvídat, kdy přijde smrt, tzn. malinko se snížilo napětí. Ale na druhou stranu, možná se mi právě díky tomu jako divákovi na chvíli trochu ulevilo.

kdo že tady má směšnej baret?
Řekni to ještě jednou, ty cucáku wehrmachtská!

9. Co se mi na filmu líbilo? Dialogy. Bylo to skvěle napsané. Herecké výkony všech byly také na jedničku (proč v ČR nemáme takové dětské herce? Čím to je??!). Využití dvojčat a sourozeneckého pouta k ilustraci jednoho z nejdojemnějších momentů filmu, který v mých očí nebyl kýčem, ale v té chvíli už zcela pochopitelným úkonem. Kamera a výprava. Vlastně po většinu filmu člověk kouká jen na písek a vodu, což výborně poukazuje na bezútěšnost té situace. Ale paradoxně zároveň to ve mně i vzbudilo touhu se do Dánska na ta místa podívat.

trochu jako na Letné na Silvestra, ne?

10. Pro koho film je? Pro lidi, co mají rádi filmy související s druhou světovou. Pro ty, kteří rádi poslouchají němčinu. Dialogy nejsou příliš komplikované, takže se i mně povedlo velké části filmu rozumět. Pro ty, kterým nevadí se dívat na postupně a dost brutálně umírající děti. A pro ty, co se doma před návštěvou kina nejdřív dobře najedli, ale zároveň nemají slabý žaludek, aby v sále nepoblili před sebou sedícího diváka v momentě, kdy na plátně poprvé bude delší záběr na něčí utrženou končetinu.