Recenze: Kedi - povídání o kočkách z Istanbulu [7/10 A.S.]

1. Kedi je dokumentární snímek v délce kratšího celovečerního filmu, který natočila jako svůj první delší film turecká režisérka Ceyda Torun. A film je celý o kočkách. 

2. Jenže díky tomu, že je o pouličních kočkách, které žijí v ulicích Istanbulu, je taky o Istanbulu. Což je krásné a zajímavé město, které nám Ceyda umožňuje tímto způsobem poznat trochu jinak než TripAdvisor.

3. Já osobně kočky preferuji nad psy, takže pro mne bylo nadmíru příjemné snímek sledovat. Istanbul se mi jako město líbil a plánuji se do něj určitě někdy vrátit, protože 2 dny v roce 2010 nebylo určitě dost. Ale koček tam byla všude spousta, to je pravda, to si pamatuju. Přestože Istanbul mi není tedy úplně neznámý, mi z něj Kedi ukázalo něco víc. Některé jeho zajímavé obyvatele a jejich vztah ke kočkám.

4. Kedi představí mnoho kočičích "postav" a blíž se zaměří asi na 7 koček, které mají jméno a nějaký vystopovatelný osud. Je tam kočka "Psycho", která péruje svého druha jako správná semetrika a agresivně si hlídá svoje území.  Její příběh je asi nejvtipnější. 

5. Ale nesmíme zapomínat, že film je dokument, tedy ačkoliv se divák seznámí s několika kočkami blíž, nedostane se mu toho potěšení, aby sledoval jejich příběh nad rámec dvou tří náhodných setkání s tou kterou kočkou na ulici. A to ani když se zrovna na kameře začne dít něco zajímavého, kočičí tvorové tam rozjedou akci, která má zápletku a člověka zajímá, jak to dopadne, tak se to třeba už nedozví. Protože je to dokument a kočky popoběhnou někam jinam, kam už je kamera nemůže sledovat a máme smůlu.

I own this place, biatch!

6. Kedi sestává nejen z obrazů kočičích průvodců po Istanbulu, ale i z drobných rozhovorů s těmi, kteří o kočky pečují, spoluvlastní ty kočky, které se nechají spoluvlastnit (a že jich je tam takových dost, které mají evidentně ochočeno několik rodin v ulici), nebo jen prostě mají kočky rádi a tu a tam je chodí krmit nebo zachraňovat.

all your humans are belong to us!

7. Pár lidí nám během snímku představí trochu i svůj osud, je tam opravdová "crazy cat lady", která má mnoho koček a sama přiznává, že si jimi asi léčí nějaké duševní šrámy. Je tam loďař, kterému kočka skoro zachránila život. Je tam muslim, který se v mládí zhlédnul v amerických kovbojkách, kde se pohřbívali lidi s křížem na hrobě. A protože se mu to vizuálně líbilo a za svůj život odchoval a pohřbil mnoho koček, začal jim také na hroby dávat kříže. Čímž ovšem rozezlil svou rodinu, protože ti se začali domnívat, že se z něj stal křesťan. Tihle a další sympatické postavy snímek skutečně zpestřují. Film: 6 (jde to trochu odnikud nikam a je to jen velmi úzký výsek). Žánr: 7, dokument je to pěkný, i když asi nadstandardně dlouhý na to, že nemá fakticky žádný děj. Koukatelnost: 8  - film je příjemný, pohled na kočky vyloženě konejšivý a občas i humorný a vše je zasazeno do krásných různých částí Istanbulu.

I did nutin', I swear...

8. Co se mi na filmu nelíbilo? Hudba Kiry Fontana je pěkná, magická, milá, napínavá... ALE po asi 30 minutách mi připadala příliš stejnorodá a mírně mě začala otravovat. A protože kočky mě zajímají, bylo mi líto, že mi dokument nedal uzavření některých linek (spoiler: přežilo to kotě, co nesli k veterinářovi?). Humoru tam možná bylo zbytečně málo na to, kolik tam bylo komentáře.

Say that shit to me again, I dare ya!

9. Co se mi na filmu líbilo? Istanbul, kočky a obyvatelé Istanbulu, se kterými byly dělané rozhovory. Vlastně všechno, co ve filmu bylo mluvené, bylo zajímavé. Turky to člověku víc přiblíží a to je (možná zrovna nyní víc než jindy) dobře. Kamera byla také povedená a vtipně se střídala z pohledu člověka a pohledu kočky v pohybu.

relax, dude, she's ok, I know what she's got under the nikab..

10. Pro koho film je? Pro milovníky koček. Pro nadšené cestovatele. Pro milovníky zvířat obecně. Pro ty, co chtějí zajímavou vizuální oddechovku. Pro ty, co se rádi dozví něco nového. A pro ty, které zajímá, jak si žije kočka, která si přivlastní špičkové istanbulské lahůdkářství.

dostanu nášup?