Nocturnal Animals (Noční zvířata, 2016) - 9/10

Film otvírá svéráznou provokující montáží plnou svlečených, laškovně tančících, hyperobézních modelek za tónů dojemné hudby, zatímco plynou titulky. Úvod plynule přechází do výstavy a ilustruje nám svět vyprázdněného umění, schopného už jen šokovat usedlejší návštěvníky a přitáhnout pozornost a prachy. Tím se živí hlavní hrdinka (Amy Adamsová), životem znuděná snobská galeristka obklopená luxusním životem. Není šťastná, špatně spí a když se svěřuje svým podobně bohatým/úspěšným přátelům se svými existenciálními problémy, ťukají si na čelo a přesvědčují jí, že svět "tam venku", se zaměstnáním u pokladem Lidlu nebo ve skladech Amazon je přece mnohem horší. Adamsová však má na skromnější život romantické vzpomínky, z dob, kdy si natruc bohatým konzervativním rodičům vzala chudého učitele a neúspěšného spisovatele (Jake Gyleenhaal) a cítila se zamilovaná a šťastná. Od rozvodu uplynulo hodně let, během kterých ex-manžel setkání odmítal, ale nečekaně přichází balíček s dokončeným rukopisem Gyleenhaalovy knihy...

Já tu recenzi na podrobnosti.cz snad nedopíšu.

Adaptace románu Tony and Susan od Austina Wrighta z roku 1993 (který teď jistě vychází v reedici s názvem filmu v mnoha zemích) aneb snímek režírujícího módního návrháře Toma Forda byl po úspěchu s jeho debutem Single Man (2009) napjatě očekáván. Single Man byl po vizuální stránce opojně elegantním zážitkem a díky herectví famózního Colina Firtha se mu dařilo snadno zprostředkovat pocity a motivace ústřední postavy a soucítit s ní. Nocturnal Animals se snaží stát na podobných jistotách, kamera a výprava opět onanuje, tentokrát nad záběry moderních luxusních vil a galerií, vyprahlé pouště nebo elegantně oblečených žen a mužů. Přidejte slušnou atmosféru a napětí a lišácký způsob vyprávění, skrz které odhalujeme v podstatě celkem jednoduchý příběh lásky hlavní hrdinky a zajímavý film na večer je zaručen. Aby film fungoval co nejlépe, je důležité o něm vědět co nejméně.

Amy Adamsová herecky válí (letos už se jedná po sci-fi zářezu Arrival o druhou porci solidního herectví) a i díky ní je film i jeho vypointování patřičně citově deprimující, ale část diváků zřejmě nedokáže zvláště s blížícím se odhalením celé pravdy se znuděnou rozmazlenou snobkou sympatizovat. Osamělý učitel Colin Firth byl přece jiná kategorie. Když sledujete, jak je Adamsová znuděná natolik, že se jí služebnictvo bojí nechat o víkendu samotnou, aby si snad neublížila při vaření kávy nebo když si nechává přečíst dopis svým komorníkem, asi nad jejími existenciálními problémy nezjihnete.

Dala jsem Jeanovi volno na víkend, budu si tu knihu muset přečíst asi sama :(

Ford si pečlivě vybral své herce a asi málokdo se netěší na další film s Gylenhaalem, Adamsovou a Michaelem Shannonem. I do malých rolí jsou obsazeny výrazné typy, ze kterých vám zřejmě zůstane v mysli mini výstup Michaela Sheena, scéna s matkou v podání Laury Linney nebo etuda o moderním mateřství s Jenou Malone (kdysi spoluhráčkou Gyllenhaala v kultovním Donnie Darko). Snad jedinou prudou pro mě bylo obsazení vždy otravného Aarona Taylora Johnsona, protože násilnický white trash si představuji asi trochu jinak než otravného manekýna, který má sice špínu za nehty, ale pravidelně se po celém těle depiluje. Paradoxně se ale zatím jako jediný z herců dočkal ocenění (Zlatý Glóbus). Nepřehlédnete výraznou hudbu Abela Korzeniowski, i když vám pravděpodobně hlavní motiv zůstane v paměti spolu s obrazem natřásající se nahé 200kg průvodčí s prskavkami v ruce.

Mé koníčky: teror nevinných rodin na cestách a rýsovací dieta

Po shlédnutí filmu můžete cizímu člověkovi děj vyblít v několika málo větách a asi to nebude znít jako tip na lákavý film, protože kvality filmu jsou právě ve stylu vyprávění a už dlouho tu nebylo nic s nádechem noir thrilleru. Není to film, při jehož opětovném sledování odhalíte nějaké další detaily, ale jistě poslouží jako dobrý materiál k diskuzím o významu jednotlivých scén. Pokud vám chybí schopnost si to užít nebo pokud vám někdo prozradil děj, nastává průšvih a snižování hodnocení. Popřípadě můžete přemýšlet nad tím, že si film chytře dělá alibi ohledně občas vyprázdněných dialogů (je to přece o znuděných bohatých lidech) nebo nad úrovní příběhu knihy (nikdo neříká, zda je Gyllenhaalova kniha dobrá nebo tak působí jen na hlavní hrdinku díky skrytému významu) nebo nad smyslem úvodní sekvence, kterou režisér podle svých slov upozorňuje, jak naše společnost vnímá krásu (ale s filmem to nijak nesouvisí). V takovém případě jistě snížíte hodnocení o 2-3 body.

"Don´t you forget about me..." Simple Minds