Recenze: Jackie - geniálně zahraná debutantka v krizi [8/10 A.S.]

1. Jackie je biografické drama, které se zabývá zhruba 72 hodinama po atentátu na JFK, přičemž se soustředí primárně na prožitek, chování a rozhodování jeho ženy, Jacqueline Kennedy. Která z dnešní doby, očima člověka co posledních 8 let sledoval v pozici první dámy Michelle Obamu, působí jako povrchní městská pipinka, zcela odtržená od reality, emočně nedostupná, ale zároveň se sklony k hysterii, dominanci a úzkostlivosti.

2. Jenže. Jenže je si nutné připomenout, že v době kdy Jackie nastoupila do  Bílého domu jí bylo 31, tedy o cca deset let méně než Michelle, ale hlavně prostě byla jiná doba, pro ženy obecně, natož pro manželky prezidentů. Takže pocit z filmu o tom, že Jackie své dny zřejmě naplňovala primárně dekorací Bílého domu, a nakupováním historicky relevantních ale drahých relikvií, by neměl sloužit k tomu, aby jí divák odsoudil. A pokud je divák víc v této oblasti vzdělaný, tak bude vědět že Jackie byla fakticky na svou dobu velmi vzdělaná, mluvila plynně francouzsky, orientovala se v Evropské i Americké historii i literatuře, a podnikala jak s manželem tak sama zahraniční cesty, které Americe jednoznačně zlepšovaly renomé a u státníků se kterými se Jackie setkala slavila tato kdysi debutantka roku úspěch nejen díky svému elegantnímu vystupování ale i rozhledu a schopnosti ovládat "public relations".

3. Hlavní roli dostala Natalie Portman. Které se povedlo skutečně obdivuhodně zvládnout reálnou Jackie imitovat a to hlasem, mimikou i gesty. Pokud někdo z vás na Jackie půjde, doporučuju předtím zhlédnout aspoň část tohoto dokumentu. Snad o to víc si pak užijete film, ve kterém skoro není poznat, že nemluví opravdová Jackie a ve kterém režisér kombinoval současně i historicky vypadající záběry, které bylo složité vytvořit. Natalie byla právem za svůj výkon nominovaná na Oskara, a pokud si člověk odmyslí marketing LaLalandu, tak by se u hlasování o vítězi mělo rozhodovat mezi ní a Isabelle Huppert z Elle. 

tak jak to vlastně všechno bylo...

4. Film je zdánlivě trochu skoupý na děj, a rozhodně postrádá jakoukoliv "akci" nebo drama z akce vyplývající. Většina snímku sleduje jak Jackie vypráví o svých pocitech reportérovi časopisu Life (a jak bedlivě až dominantně ale přitom velmi úspěšně reguluje svůj mediální obraz) a ve flashbacích pak, jak připravuje pohřeb svého manžela. A jaká při tom dělá rozhodnutí a proč a kdo jí v tom jak ovlivňuje či limituje.

nadějné vyhlídky

5. Ačkoliv Natalie Portman coby Jackie a Peter Sarsgaard coby Bobby Kennedy odvádějí skvělé herceké výkony, jen na nich film nestojí. Jejich vzájemná dynamika a  podání těch postav, které působí realisticky, ale zároveň dobově, je skvělá, ale film má dost faktorů navíc, z který ještě může těžit. Vzácná kombinace totiž přichází ve skvělé kameře, výpravě, kostýmech (historické kostýmy se šily pro pár scén v několika různých barevných variantách, aby na kameru kdy je příběh barevný, měl takovou barvu, jakou známe, ale zároveň ve scénách, kdy je ve filmu jakoby flashback skrz dokument natáčený černobíle, házel ten správný odstín šedé) a hudbě.  Film Jackie je nominován na 3 oskary (hudba, hlavní herečka a kostýmy) ale i v ostatních kategoriích (kamera, scénář) si získal nominace na různé jiné ceny, a za scénář již vyhrál cenu v Benátském festivalu.

myslíš že je fakt mrtvej?

6. Film režíroval Pablo Larrain z Chile (místo původně plánovaného New Yorčana Darrena Aronovskýho) a Pablo uvedl že většina scén použitých ve filmu byla výsledkem prvních klapek. Scénář napsal Noah Oppenheim, který předtím stvořil například scénář k filmu Maze Runner. Hodně diváků samozřejmě zajímá historická přesnost vs. Hollywoodská tvůrčí licence. Je těžké to posoudit, protože u spousty scén ve filmu zobrazených nebyly kamery a rozhovory o nich pocházejí leckdy z druhé či třetí ruky. Ale nejen věta která spojí slovo Camelot s JFK pochází skutečně z úst Jackie.  Obsah filmu obecně nebyl napadán za to, že by historii odporoval. Až na to že film údajně jemně zkresluje vztah Jackie s nástupcem JFK, Lyndonem Johnsonnem, se jiné výtky nevyskytly. 

Zodiac prezidentem

7. Jackie je relativně pomalé a komorní vyprávění, spíš taková sonda do života první dámy těsně po tragické události, která ovlivnila nejen jí a její rodinu, ale v té době celou Ameriku, samozřejmě. Bobby klade Jackie ve filmu dobrou otázku, ohledně toho jak si bude svět JFK pamatovat. Jestli jako na někoho, kdo zažehnal Karibskou krizi (Cuban Missile Crisis), nebo na někoho, kdo zažehnal krizi kterou ale předtím sám vyvolal. Režisér ani u jedné postavy nepředkládá jednoznačný návod na to, jestli je máme nebo nemáme mít rádi, spíš nechává na divákovi aby si to vybral sám a snímek mezitím příjemně byť trochu líně a smutně plyne. Film: 8, žánr: 9, koukatelnost: 7 - trochu se to občas vleče.

válium zabralo

8. Co se mi na filmu nelíbilo? Místy to na mě bylo příliš pomalé a Jackie příliš vzdálená jakékoliv mně pochopitelné realitě, tudíž to snižovalo mojí schopnost empatie s ní, zvláště na místěch kdy se chovala příliš pipinkovsky nebo panovačně. Ale naštěstí takových míst je tam (kór při znalosti historického kontextu) málo. V těch zbylých, i když v nich často jen sedí a hledí, se povede zprostředkovat složitost situace ve které se Jackie octla, naopak výborně.

vodka tomu ale tepvre dodá správněj říz

9. Co se mi na filmu líbilo? Natalie Portman  se zařadila do skupiny těch mála herců kteří na plátně zobrazí tzv Fassbender effect, tedy kdy herec sám prakticky zmizí z plátna, a divák vnímá pouze tu postavu kterou hraje. Její imitační schopnosti sou opravdu úchvatné. Film Jackie na mne zapůsobil i díky své střízlivosti, kameře,  výpravě a tomu jak krásně vypadá. A k tomu má velmi poutavou (ač jednoduchou) hudbu. Složila ji  Mica Levi a tohle  a tohle mi bude znít v hlavě ještě dlouho a vybaví se mi pri tom konkrétní scény z filmu. A to se počítá.

ready to take over the world

10. Pro koho film je? Nechce se mi říct že by byl primárně pro ženy. On je spíš pro Američany, ale v tom nejlepším slova smyslu, není to narážka na americké zjednodušování a plytkost. Ale prostě pro amíky to bude "closer to home" emočně. V kině se při promítání zhruba od půlky ozývaly zcela netlumené nářky, vzlykot a zvuky pláče. To emoční vypětí je tam prostě podaný opravdu působivě. Film je ale i pro ne-američany, a lidi které zajímá nezvykle podaná historie. Taky pro ty, kterým nevadí se dívat na matku co musí oznámit svým dětem, že jejich otec umřel. Pro ty, kteří chtějí nahlédnout do situace, kdy člověk díky své pozici nemá moc vlastní svobody. Pro ty, kteří mají rádi Natalii Portman - ohromně jí to tam sluší. A konečně pro ty, kteří se chtějí podívat na to jak vypadalá lebka Johna Fitzgeralda Kennedyho zevnitř. Protože když už se tam režisér rozhodl dát jeden gore záběr, tak ten skutečně stojí za to.