Polednice (2016) - 6/10

Loni se do kin dostal pokus o horor nebo možná spíš drama, který má v názvu jednu z nejlegendárnějších českých básní, Polednici z Erbenovy kytice. Těžko říct, jestli profláklé verše "U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo" přitáhly do kin zvědavé diváky ze všech generací. Nejedná se ale o pokus zfilmovat báseň v historických kulisách s jímavou hudbou, jako to udělal F.A. Brabec se svojí vyměklou Kyticí, ale pokus fajnovou hororovou postavu přetransformovat do moderního Česka. V hlavní roli Geislerová, co může divák očekávat, ukáže jedna z nejobsazovanějších českých hereček prsa při škrcení dítěte nebo o čem to teda vlastně bude? Guilty pleasure or not? Jako fanoušek hororového žánru a pokleslostí jsem se pro vás obětoval a v bezpečí domova film shlédl.

Aňa Geislerová příjíždí se svou dcerou do malebné české vísky v rozpuku žhavého léta pořídit si bydlení blízko přírody a doslova naleznout klid. Zřejmě je v tom i záměr být nablíž svému manželovi, o kterém tvrdí nebohému dítku, že se pohybuje na služebních cestách; za udivených pohledů obyvatel vesnice, kteří společně s Geislerovou znají pravdu. K zaplacení barabizny plánuje použít vyplacenou životní pojistku manžela a starosta jí díky své pohádkově vlídné povaze to razítko zatím dá. Při mejdanu na uvítanou (což v podmínkách filmové vesnice znamená skupinu opilých a přejedených lidí staršího věku) se seznámí s duševně vykolejenou manželkou starosty (Daniela Kolářová) a pochopí, že se klidu na vesnici jen tak nedočká. Do toho se blíží zatmění slunce. Přijede pro Geislerovou princ, manžel nebo se sblíží s některým z vesničanů ve středním věku? Je ve vesnici nuda pláž? Kolik bude mrtvých dětí? A co ta polednice, sakra?

Pod pojmem český horor si v Čechách představíme spíš filmy Zdeňka Trošky nebo Renče, smutně vzpomínáme na klasiky talentovaného režiséra Juraje Herze Upír z Feratu, "pohádkové" Deváté srdce a Panna a netvor nebo pro mě nejlepší český film Spalovač mrtvol. S kvalitním filmem plným pochmurné atmosféry bohužel Polednice nemá moc společného. Je problém českého hororu nápad? V USA vznikají horory ze všech možných inspirací, aniž by se u nich někdo pozastavoval nad pravděpodobností nebo úsměvnosti námětu. Proč by to nemohlo jít tady? Jako klasická kopie příběhu, kde oběti psychopata uvězněné ve sklepě bojují s vrahem, by mohl být třeba film o uzavřeném ne-multikině na pražské periférii, kde šílený Zdeněk Troška uvězní diváky s inteligencí a vkusem a pouští jim v nekonečné smyčce trilogii Babovřesky. Jako náhrada slasheru o ztraumatizovaném znetvořeném vrahovi, číhajícím v lesích se spoustou bolestivých vražedných zbraní na účastníky pionýrského tábora film o konzervativním slušném Čechovi, který zešílel z liberálního multikulturního směru západní civilizace a vraždí na náplavkách hipstery a vnímavé vzdělané lidi; potažmo napadá cokoliv tmavšího, aby spasil zem před imigranty. Nápady by byly, ale těžko si představit hlasitost burácejícího smíchu producentů při čtení takové synopse.

Lidi, co utratili dvě kila za vstupenku

Nápad mladých autorů Polednice zpracovat klasickou hororovou báseň do moderní doby mi přijde poměrně svěží. Erbenova Kytice je i pro dnešního cynika čtivou poezií - sbírka morbidních příběhů s konstruktem "nějak se proviníš = čeká tě krutý trest" patří asi k snesitelnější části povinné školní literatury z minulých století. Autor ve sbírce trestá drtivou většinou ženy; v básni Vodník uniká dcera z podvodního manželství s vodníkem na návštěvu k matce, která jí odmítá pustit zpátky; naštvaný vodník po naléhání za dveřmi vztah vzdá a za trest pohodí mrtvolu společného dítěte za dveře (fakt, že nevěstu prostě polapil do jezera a zřejmě k sexu přesvědčil stylem Rocca Siffrediho, Erben tak nějak neřeší). V básni Lilie si vznešený pán přesazuje lilii z hrobu mladé slečny v lese do svého sídla a když zjistí, že se po nocích zjevuje u květiny mrtvá dívka, neváhá a uzavře ochotně s mrtvolou sňatek, během kterého zplodí i syna. Konzervativní matka muže, nešťastná z plodné spirituální nekrofilie ve chvíli volna květinu ničí a její zombie snacha i vnouče mizí; synáček samozřejmě nemá pochopení pro prázdnou postel a kolébku a matku odsoudí k smrti. Poklad = příběh chamtivé svobodné matky, co nechala dítě ve skále, už jistě známe a sérii veselých poučných básniček vůči neschopným nemorálním ženám završuje Polednice. Báseň o tom, jak matka na mateřské dovolené připravuje oběd pro pracujícího manžela, neunese příliš živé dítě, pohrozí mu strašidlem a vida, polednice přichází a matka v panice sama uškrtí dítě (pokud mělo ADHD diagnózu a došel jim Ritalin, mám pro pachatelku pochopení). Jistě zajímavý materiál pro genderovou studii nebo psychoanalýzu Erbena.

Počet vytažených smartfounů ve filmu: 0

Tvůrci základ básně, trojici matka-dítě-polednice převzali. Samotný film už hororově působí okolnostmi. Geislerová příjíždí (zřejmě z města) žít do vesnice, odkud pocházel její muž; nemá peníze na nemovitost, kterou si její muž plánoval koupit, ale doufá, že částku v budoucnu smázne vyplacenou životní pojistkou; přitom celý film nevidíme, že by vůbec chodila do práce nebo aspoň navštěvovala úřad práce. Sice je horké léto a možná tráví s dcerou prázdniny, při takové finanční situaci by si ale moralista Erben jistě poklepal na čelo a začal se dívat na hrabivou hrdinku básně Poklad laskavěji.

Nebylo by lepší žít v Letňanech?

Dům je neopravený (a podle toho, jak Geislerová zatlouká prkna, tak asi neplánuje opravu svépomocí), v podstatě v něm neteče dlouhou dobu voda, dokonce dojde k hygieně přes umývání se pískem. Bůhví, jak jsou řešené záchody. Geislerová nemá počítač, připojení na internet, televizi, čte si tak leda jednu pohádkovou knížku pořád dokola, nechodí příliš do okolí. Nikde není vidět, kde rodinka nakupuje jídlo, ale vybavení vesnice zřejmě postrádá i prodejnu Jednoty a pojízdný autobus, což je horor. Říkáte si, že ta ženská musí být šílenec, když se stěhuje do takového místa a nejste daleko od pravdy, protože původní plán filmu je přechod Geislerové do polohy ala fotr v Osvícení. To se ale filmu vůbec z různých důvodů nedaří a je to velká škoda.

Kde je tady obchoďák? Co budeme, do prdele, dělat o víkendech?

Skvělou kulisou filmu je horké léto, záběry krajiny hravě připomenou letní 30+ stupňové teploty a téma blížícího se zatmění slunce se mi taky líbilo. Obyvatelé vesnice jsou snad až na trochu ulítlé oduševněle mluvícího starostu důvěryhodní, převládají bodří lidé středního věku a to tísnivé atmosféře pro vzdělaného člověka z velkoměsta rovněž přispívá, úplně si dovedete představit, jak tito lidé sofistikovaně komentují politické dění a koho volí.

Daniela Kolářová je dobrá herečka a její vzhled je výbornou volbou, kdyby si tvůrci si hráli s potenciální nebezpečností Kolářové ve scénách s dětmi delší dobu, film mohl být napínavý a nepříjemný. Geislerová prostě hraje podobně, jak jsme jí viděli ve spousta dalších filmech a je to už trochu nuda, díky provařené tváři vás prostě nenapadne o její postavě uvažovat jinak než o Geislerové. Jak je pro ne úplně povedené české filmy z posledních 25 let typické, u řady věci profláklého diváka napadne, jak šla řada scén vymyslet líp, jak mohl být lepší příběh, jak šlo líp vyhrotit scény, kde dcera prokoukne matčinu lež a zkouší jí, atd. SPOILER: Ve filmu je například zvláštní, skoro magicky natočený moment, kdy za Geislerovou konečně přijde polednice (velmi pěkná, mimochodem) a vzápětí najdou mrtvou Kolářovou, ale sekvence je tak divná, že nevíte, zda je to metafora zamordování Kolářové Geislerovou, která jí pak zabila a hodila do pole (což by bylo super). Je to jeden z momentů, kdy si postesknete, že by se v ČR možná mohly dělat  předběžné divácké projekce a autoři na základě ohlasů mohli filmy před premiérou trochu dopilovat.

Polednice se tedy bohužel i přes nějaký potenciál dobrým hororem ideálním pro rozpálené letní večery a budoucí matky v rizikovém stupni těhotenství nestala. Na to, aby fungovala jako guilty pleasure, není zas tak špatná, protože jednotlivé faktory, jako nápad a prostředí šlapou. Čekáme dál na pořádný český horor.