Adam Sklepica - Štědrý den

1. Adam mlčky seděl naproti matce a žvýkal tak nezaujatě, jak to jen šlo. Věděl, že matka je na Vánoce obzvláště popudlivá. A nechtěl jí dát žádnou záminku k další náloži stížností, které by se valily na jeho hlavu; možná proto, že ho nesnášela, možná proto, že tam nikdo jiný nebyl. Kdo ví.

2. Přestože od smrti Adamova otce uplnynulo více než 20 let, matka při Štědrovečerní večeri stále ještě prostírala pro tři. A pod stromečkem připravovala dárek navíc. Většinou byl lepší, než ten, co tam dala Adamovi. Adam několik let marně doufal v nové kružítko, ale nikdy se nedočkal. Jakoby si matka nevšimla, jak často s tím předmětem Adam manipuluje a jak ho má již ošoupané.

3. "Ostudné". Pronesla náhle matka, a odhalila přitom sadu ošklivě žlutozelených zůbů pokrytých slizem ze špatně osmaženého kapra. Adam se nehodlal ptát na to, co je ostudné. Věděl, že mu to stejně sama brzy řekne.

4. "Jak se chovají dnes k zaměstnancům Jednoty. Je to ostudné". Dodala matka mezi dalším soustem té nechutné bahenní ryby a přídavkem vodového salátu z moučných brambor z Jednoty. Adam nechápal, proč tam pořád nakupuje, vzhledem k tomu, že potraviny se v Jednotě prodávají jednoznačně podřadné a matku z podniku vyhodili pro krádeže. Zřejmě ale měla na to místo nějakou nezdravou fixaci.

5. Při myšlence na slovo "fixace" si Adam vzpomněl na svůj starý linkovaný sešit, jehož jednu stránku měl už několik let schovanou ve stole. Celá stránka byla pokryta ústrižky fotografií ve tvaru různých hlav. Dámských. Lepidlem byly přilepené tak, aby obličejem koukaly do papíru a Adam viděl z fotek jen zadní bílé strany. Adam podle tvaru a umístění výstřižku ovšem dobře poznal, která žena je která. 

6. Byla to přehlídka dívek které prošly Adamovým životem, nějak více ho zaujaly, ale on nezaujal je. Adam si vždy krátce po takovém zjištění opatřil jejich fotografie, vystřihl z nich hlavu, a tu nalepil obličejem do stránky papíru. Jednou ročně, právě na Štědrý den, si list ze sešitu vytáhl, a na hlavu, nebo hlavy, které ten rok přibyly, si vyhonil. Nechtěl aby se u toho na něj dívaly, a proto je lepil obráceně. 

7. Štedrovečerní večeře se tento rok nesmírně táhla. Byl čtvrtek, a matka už nyní měla nastřádáno příliš mnoho útočných poznámek, které si chystala na sobotní chvilku výčitek. Adam jí nechtěl přidat záminku k silnějším argumentům a tak pouze způsobně žvýkal, k ničemu se nevyjadřoval a matku jen bezhlesně a bezmocně nenáviděl. 

8. Po večeři a rozbalení dárku od matky, kterým tento rok byla vlastnoručně ušitá chňapka zabalená v igelitce z Jednoty s vánočním motivem, se Adam s matkou nevrle rozloučil. Dovětkem o tom, že tu novou láhej oleje jí k  Vánocům dal proto, že ten tuk, který ona již šest měsíců  používá na smažení, je přepálený a celý dům díky tomu příšerně smrdí. Pak odešel do svého pokoje, zatímco matka nad čímsi lamentovala. Možná že kdyby Adam tušil, že tyto vánoce byly jejích poslední, že by zůstal a lamentaci si vyposlechl. Ale spíše ne.

9. Ve svém pokoji Adam pečlivě čekal, až matka usne. Bylo již po jedenácté, když přestala ve vedlejší místnosti přerovnávat igelitky a odešla spát. Adam se přestal rýpat kružítkem v dásních, a natěšeně ze stolu vyndal list fotografiemi polepeného šešitu. Ani si přitom nevšiml, že má ruku celou od krve, protože kružítkem zajel několikrát příliš hluboko do mezizubního prostoru. Sice ho to trochu bolelo, ale vlastně příjemně.

10. Se sešitem Adam usedl k oknu na lodžii. Ve tmě tam chvíli jen čekal a pozoroval jak venku sněží. Těsně před půlnocí se ve vedlejším domě v pokoji přímo naproti lodžii rozsvítilo světlo. Epimetheus vstoupil do svého pokoje, a pečlivě a pomalu za sebou zavřel dveře. Z poličky si vzal nějaký časopis a s tím usedl na postel. Předítm ještě zhasl, akorát u postele si nechal svítit něco, co zřejmě byla funkce baterky na mobilním telefonu. Kroužek světla mířil na časopis. Adam věděl, co se bude dít. Pozoroval toho červa již roky. A zdálo se, že mají oba sklony k rituálnosti. Adam rychle vytáhl svůj sešit a penis, který byl již připraven k akci. Nepotřeboval se na stránku papíru ani dívat, naprosto přesně věděl, kam před několika dny přilepil ten nový obličej. Zatímco mladý Nejdetonický teprve listoval časopisem a tahal polovičatou erekci ze šedivých tepláků, Adam už stříkal na obrácenou fotku. V hlavě mu akorát proběhlo: "to má za to, ta děvka." Když dostříkal, úlevně se podíval směrem k Nejdetonickým a hrozně se mu chtělo něco zařvat. Jako každý rok se ale ovládl a pouze na zadýchané okno prstem napsal: PRGA.