Dojmologie: jak se žije v USA (po prezidentských volbách)

1. Minulý týden zde proběhly prezidentské volby. Oproti očekávání zvítězil Donald Trump. Sice "pouze" v tzv "Electoral College* vote", (hlasování přes představitele jednotlivých států) narozdíl od "popular vote" (hlasování jednotlivých lidí ve volbách) ale to je v momentálním zdejším volebním systému to hlavní. Státní zástupci sice mají teoretickou možnost nevolit tak, jak "mají", ale je to pod sankcí pokuty a bylo by to velmi nestandardní. Byť k tomu nyní určité frakce příznivců demokratické kandidátky Hillary Clinton vyzývají a na netu koluje petice s již několika milióny podpisu. To, jestli tenhle systém, který měl význam hlavně v dobách kdy nebyl internet, nebyla letadla, nebyly mobily a nebyla virtuální zaměstnání (tedy mobilita lidí byla značně omezena a bylo vhodnější aby lidnatější státy podél pobřeží neměly možnost kontrolovat osud celých USA), je na místě změnit, se již probírá nějakou dobu, ale určitě to není na spadnutí. Momentálně byl prostě legitimně zvolen Donald Trump a je třeba se s tím vyrovnat.

2. Osobně mám samozřejmě problém s tím, že zemi, která slouží jako můj druhý domov, povede člověk který v (nejen) mých očích je pro tu práci nekvalifikovaný, a (nejen) během kampaně se ukázal jako člověk s chabou sebekontrolou, přebujelým egem (i na politiky), plně rozvinutým narcismem, zřejmými sklony k nějaké sociální patologii, rasismu, sexismu a bigotnosti. Navíc mi přijde, že Donald Trump je dost nevzdělaný, což z něj na pozici prezidenta dělá polo-idiota. Navíc, pokud kandidát na prezidenta není v očích svých zaměstnanců natolik důvěryhodný, aby ho nechali ovládat účet na Twitteru, o něčem to vypovídá. Stejně jako pokud většinu debat kandidát stráví buď odváděním pozornosti od své oborové negramotnosti útokem (nejen) na oponenta, vystupuje agresivně a vulgárně, a často uvádí nesmyslné nebo vyloženě vylhané výroky, ať už o tom, co kdy řekl/udělal nebo o tom co se chystá udělat a neprokáže schopnost uznání omylu, ani tváří v tvář důkazům, je hraniční, zda má takový člověk skutečně dostat pravomoc vést a reprezentovat USA.

3. Ale v tomhle článku se nechci ani tak zabývat tím, co já osobně si myslím o Trumpovi, ale tím, co pozoruji kolem sebe za reakce na ten volební výsledek. Kolem mne se nachází hlavně dvě skupiny lidí. A) právníci, B) komici. Převážně z regionu New York a okolí. Ale je mezi nimi i pár lidí z jiných států, například New Jersey, Wisconsin, Washington, Californie, Texas, Pennsylvánie. Když zde spočítám lidi jejichž politický názor prokazatelně znám, vyjde mi 47 lidí. Z nich je 35 demokratů a 12 republikánů. Povoláním sou to: polovina právníci, čtvrtina agenti různých státních služeb, pár ajťáků, a zbytek komici nebo herci. 40 ze 47 jich má vysokou školu.  Dohromady 4 z celé skupiny volili Trumpa.  Z těch 4 lidí co volili Trumpa tři vysokou školu nemají. A ty tři sou ženy. A jedna z nich etnická minorita.

4. V den vyhlášení výsledků se stalo něco zajímavého a hmatatelného. V práci utichl email. V běžný den dostávám 200-300 pracovních mailů. Minulou středu mi ve schránce přistálo mailů jen 27. V této společnosti pracuji 10 let. Za tu dobu se něco podobného stalo pouze dvakrát. Jednou, když byla oznámena fůze, kdy nás koupila větší společnost, což vedlo k velkému propouštění a již z toho oznámení o fůzi to bylo všem jasné. A nyní. Jinak tok mailů zůstává prakticky konstantní, a to i v dobách dobrých zpráv jako je například oznámení o navýšení bonusů. Minulou středu ale zavládlo emailové a telefoní skoroticho.  Na ulicích a v restauracích bylo možné vidět lidi co hlasitě na to téma debatují, stejně jako lidi, co otevřeně slzí.  I v následující dny je hlavní téma v kanceláři pořád to samé. "jak se to mohlo stát" a "co bude teď". 

5. Je mi jasné, že být tohle například v Kentucky, situace je jiná. Ale tu neznám. Znám New York a okolí a proto mluvím o tom.  O tom, co mi popisovali kolegové že se dělo u nich doma po vyhlášení výsledků. Asi každý uváděl, že doma někdo brečel. Většinou ženy a děti. Na dotaz proč brečeli neříkali že brečí smutkem z toho že nevyhrál jejich kandidát, to každý dospělý z nich již někdy v životě zažil a to nebylo ono. Děti prý brečely zklamáním ale i strachy. Ať už to byly děti imigrantů, děti z černošských, židovských nebo muslimských rodin, teenageři nebo úplně malé děti, rodiče byli postaveni do palby otázek "jak se to mohlo stát". Malé děti prý nechápaly, proč někdo, kdo vystupuje vulgárně a útočně, kdo si dělá legraci z postižených, z něčího vzhledu, nebo někomu nadává (a chová se v místní terminologii jako "bully") má být prezidentem.  Teenageři se bavili s rodičema cou sou imigranti, jestli je Trump nechá deportovat. Mladí lidé (kteří volili převážně Hillary Clinton), byli obecně "rozhořčeni" a dávali to najevo různým způsobem. Ženy byly zklamané z toho, že se zjevně kvalifikované kandidátce nepodařilo uspět. K tomu proč se to nepodařilo: často se tu nyní skloňuje slovo FBI a to co udělal jeho ředitel Comey, týden před volbama. Tahle věc skutečně měla reálný dopad na voliče v té době. Bylo možné pozorovat jejich reakce a sledovat jak právě třeba republikáni, nebo nerozhodnutí najednou byli o to víc na vážkách.

6. Mí bližší přátelé, mezi které patří například i muslimové a homosexuálové se dále otevřeně přiznali k tomu, že se bojí zvýšení tzv. "hate crimes" tedy útoků motivovaných nenávistí vůči skupině, na základě např. jejich vyznání nebo sexuální orientace. Ženy si šeptaly o tom, jestli jim Trump a Pence skutečně můžou svým působením v důsledku odebrat právo rozhodovat o těhotenství (můžou). Lidi ze slabších sociálních skupin a senioři se klepali hrůzou, jestli Trump bude chtít splnit svůj slib a zrušit Obamacare. Která přinesla například změnu v tom, že vás pojišťovna musela pojistit i přes tzv "pre-existing condition". Prosím o to, abyste si představili, že žijete v zemi, kdy například leukémie, rakovina, nebo jakákoliv jiná závažná nemoc, znamená že vás nikdo nechce pojistit. Ale vy se přesto máte zájem léčit. A kdy vaše léčba stojí statisíce či milióny korun. Pokud by Trump skutečně odvolal Obamacare jak vyhrožoval a padla by s tím i tato část reformy, byla by to opravdu velmi nepříjemná věc pro milióny pojištěných.

7. Během těch voleb ale měli asi nejtěžší pozici slušní a rozumní republikáni. Kteří poslední měsíce chodili nešťastně po svých kancelářích a stáli před pro ně opravdu těžkou volbou: nevolit, nebo volit demokraty. Pro republikány, kteří sou tradičně velmi silní patrioti, bylo "nevolit" prakticky nemyslitelné. Ale zároveň chtít po celoživotním konzervativním a hluboce věřícím člověku, aby volil Demokraty, a kór jim osobně nesympatického kandidáta, je taky těžké. Už fakt, že se nad tím zamýšleli a nebylo to jednoduché rozhodnutí o něčem svědčí. Stejně jako v USA naprosto bezprecedentní situace, kdy významní představitelé republikánské strany prohlašovali, že  Trumpa nemohou podpořit a buď poprvé nebudou volit nebo budou volit demokraty či nezávislé (což tady znamená vyhodit hlas). Ať už bereme v potaz Colina Powella nebo Arnolda Schwarzenegera, nelze to přehlížet. To, že nešlo o případně odlišný pohled na to jak má Donald Trump vést stát, ale o to, jak se prezentuje jako člověk. Není to běžný kandidát, který se někomu jen tak nelíbí. Je to člověk co v určitých skupinách obyvatel vzbuzuje nejen nedůvěru ale i strach. Neříkám, že ten strach je vždy oprávněný, ale nezmenšujme fakt, že existuje. A ne v náhodilých či unikátních případech. A to by prezident neměl.

8. Těm, co rádi zmiňují Trumpovy obchodní úspěchy je třeba připomenout, že Donald začal podnikat zcela pod záštitou svého úspěšného a bohatého otce, který mu nejen na podnikání půjčil nemalé peníze, nejen ho doporučil svým známým, nejen se za něj zaručil v bankách ale i mu přihrál již hotovou společnost aby jí vedl. Těm co zmiňují jeho úspěchy jako vyjednávače – Donald Trump není geniální vyjednávač. Geniální vyjednávač dosáhne svého cíle, aniž by přitom využil nebo zneužil tísně protistrany. Člověk, který se chlubí tím, že používá insolvenční právo coby finanční instrument sloužící mu k tomu, aby od bank a věřitelů (kteří sou v případě kdy podnik vyhlásí bankrot skutečně v zoufalé situaci) získal, jak sám Trump pronesl: „výhodné podmínky„, skutečně není geniální vyjednávač, ale mafiózo. Mafiózo, který se neštítí nástroj, co byl do právního řádu vnesen jako poslední záchrana a naděje pro ty, kterým hrozí likvidační následky, zneužít čistě jako instrument pro vlastní obohacení. Na úkor jiných. To je Donald Trump. Člověk co se neobtěžoval před prezidentskými debatami dovzdělat, a i proto byly jeho odpovědi na kvalifikované otázky vágní, nesmyslné či nepravdivé. To je Donald Trump. Člověk, který pro své ego neslyší jiného a pro úspěch se nebrání napadnout ostatní, a používat vulgární nebo ponižující útoky. To je Donald Trump. Člověk, který stejně jako Andrej Babiš zřejmě nerozumí tomu, proč je nežádoucí, aby vrcholový politik byl zároveň i mocný podnikatel (kór takový který má vliv na média). To je Donald Trump.

9. Když mluvíme o střetu zájmů - bude se jen velmi těžko zajišťovat (a zjišťovat) aby v něm Trump nebyl. A aby se například nedostal do konfliktu se samotnou ústavou, která zakazuje politikům přijímat dary (které mohou ovlivňovat jejích rozhodnutí) od představitelů cizích vlád. Jednoduše si lze představit například čínské podnikatelské uskupení (se státním podílem), investující do některého z Trumpových podniků. I to může být vliv zahraniční vlády na prezidenta. Byť Trump nechá své podniky svým dětem, nezbaví ho to ani potenciálního vlivu natož osobních preferencí rozhodovat tak, aby této majetkové skupině neublížil. Bude čistě na jeho etice a morálce, jak se s tím vypořádá. Systém v USA totiž zatím není připraven na to, jak s takovou situací zacházet. Předchozí prezidenti například ukládali svůj majetek do tzv „blind trusts“ tedy „slepých fondů„, o jejichž řízení nemohli pak vědět ani jej nijak ovlivnit. Ale Donald Trump nezapomene na stovky svých nemovitostí a podniků nesoucí jeho jméno. Ty mu nesejdou z očí. Jak se tedy bude regulovat a kontrolovat jeho potenciální střet zájmů, je ještě ve hvězdách. 

10. Nicméně Amerika si ho nyní zvolila svým vůdcem. A je na nás, co s tím uděláme. Na nás, kterým se toto rozhodnutí nelíbí, ale jelikož bylo vytvořeno v demokratickém legitimním procesu, tak ho budou respektovat. To co ale nemusíme, je normalizovat vadný charakter Donalda Trumpa. Nebo zapomínat na to proč nám připadal nevolitelný. A to co můžeme udělat je ve svém „influance circle“ tedy okruhu lidí, které máme možnost ovlivnit, přispět (například pomocí debat, nebo zdůrazňováním toho, jak důležité je slušné chování a respekt k ostatním) k tomu, aby za 4 roky lidé volili odpovědněji a informovaněji a dali přednost nejen kvalitnějšímu prezidentskému kandidátovi ale hlavně kvalitnějšímu člověku. A v mezidobí - je čeho se bát? Momentálně to vypadá, že Donald se výrazně usměrní a právě proto, že ho pohání to zbytnělé ego se bude chtít do dějin zapsat jako dobrý prezident, co "všem ukáže". Tuhle část mu i věřím. Bohužel mám velké pochybnosti o tom, jestli mu to jeho charakter, morálka a celkově narušená osobnost vůbec umožní.

PS:  Jen včera Trump pronesl další lež, tentokrát na úkor New York Times, které jeho zprávu o tom že ztrácí tisíce předplatitelů okamžitě vyvrátily. A následně jmenoval Steva Bannona (ultra konzervativního  rasistickýho agresora) do pozice Chief  Strategist, z čehož se pravicoví extrémisti samozřejmě můžou podělat štěstím :(

* dva dny před volbama Trump vypustil na Twitteru že Electoral College system je katastrofa pro demokracii… mno, teď si nestěžuje...