Recenze: Denial - soudni drama s Moriartym v čele [7,3/10 A.S.]

1. Nevím, jestli film Denial bude mít nějaké zásadní fanoušky mimo právníků, historiků a židů. Protože se jedná o filmově nijak zvlášť originálně zpracované téma. O kterém běžný člověk ví, jak dopadlo, a kdo neví, tak stejně asi bude tušit, jak to dopadne, vzhledem k tomu, za jak extrémistické je v dnešní době považováno popírání holocaustu.

2. Nicméně pro diváky, kteří jsou zároveň právníci, bude mít Denial jistou přidanou hodnotu: film dobře popisuje jim známé konfliktní situace, např. kdy klient nesouhlasí se zvolenou strategií a významně tak ztěžuje proces, nebo že proti vám stojí šílenec a vy s ním musíte jednat jako s rovnocenným soupeřem, nebo že musíte na obhajobu klienta v z principu nesmyslném a zlovolném procesu nasadit tolik peněz, času a energie. 

3. Snímek režíroval Mick Jackson. Zkušený řemeslník, který má za sebou jak třeba populární kýč Bodyguard, tak  kvalitní televizní drama Live from Baghdad nebo Temple Grandin nebo komedii LA Story. A na kontě snad žádný vyložený provar a ani Denial tam samozřejmě nespadne.

4. Scénář k filmu Denial napsal David Hare podle knihy od Deborah Lipstadt. Hare je  Brit, co psal primárně pro divadlo, ale etabloval se i jako filmový scénárista (Reader, Hours). K historické tématice má zjevně blízko a píše převážně dramata. Tady odvedl také dobrou práci, zejména si dal záležet na tom, aby do filmu zapracoval soudní při v přesném znění z reality. To, co ve filmu zazní u soudu, skutečně u soudu zaznělo ať už na straně žalobce, žalovaného nebo z úst soudních znalců či soudce samotného.

nevím kdo tady má horší paruku....

5. Příběh popisuje skutečnou událost, o kteří mnozí z vás asi již slyšeli. 4-letá soudní pře z konce devadesátých let mezi kontroverzní britskou postavou, spisovatelem Davidem Irvingem, vs. Deborah Lipstadt a britské nakladatelství Penguin Books, které Irving žaloval za pomluvu. Nelíbilo se mu nařčení z popírání holocaustu, extremismu a antisemitismu. Což jsou výroky, které historička Deborah Lipstadt uvedla v roce 1993 ve své knize Denying the Holocaust. Irving to považoval za pomlouvačné a poškozující jeho pověst. Hence the law suit.

red hair sisters

6. V hlavních rolích jsou: skvělý Timothy Spall, (David Irving) Rachel Weisz, poněkud nešťastně obsazená do role Deborah Lipstadt, Američanky z Queens, a Andrew Scott (Yes we Do Miss You) coby její právník, Anthony Julius. V malé roli se vyskytne i Tom Wilkinson (jako přední právní specialista přes pomluvy, Richard Rampton) a  Mycroft Mark Gattis coby profesor Robert Jan van der Pelt. Gattis odvádí nejlepší práci ve fingování přízvuku. Ve smyslu, že to nezní jako britská angličtina, kterou mluví Gattis přirozeně, ale bohužel ani jako angličtina Holanďana, kterým je van der Pelt. Ale zato to zní jako velmi povedená angličtina polského žida. Nepovedlo se mi dohledat, že by Pelt byl žid či polského původu. Nevermind.

3 out of 5 paid by Spielberg

7. Takže to máme: skvělé obsazení a herecké výkony, režii zručného, zkušeného řemeslníka na základě povedeného scénáře, který navíc respektuje historické události i knižní předlohu. Přesto výsledek něco postrádá. Je těžké definovat, co to přesně je, protože ten námět samotný zajímavý je, ale právě nevím, jestli není zajímavý primárně pro právníky, historiky nebo židy. Kterých, soudě dle návštěvnosti (a i právě díky holocaustu, hehe), zase není tolik. Ale to může být jen problém v USA. V Británii jde film do kin až v lednu 2017, tak se uvidí pak. Film: 7. Je to dobře natočené a skvěle zahrané. Ale náročné emoce prezentované na plátně nedolehly až do sálu. Žánr: jako (britské) komorní soudní drama je to velmi dobré. Kdyby ten závěr tak úporně nehledal nějaký dramatický zvrat a kdyby tam nebyla jedna urážka holocaustu vynesená z úst jejího obhájce, což v mých očích byl vnitřní konflikt, šlo by hodnocení ještě výš. 7. Koukatelnost: 8. Bavilo mě to, ale převážně asi z pohledu právníka sledujícího náročný a zajímavý právní proces. 

vy nemáte vlastní suitu právníků?

8. Co se mi na filmu nelíbilo? To, že Deborah v jedné chvíli přirovná ty, co přežili holocaust k těm, co přežijí soudní při o pomluvu. Eh. To mi připadalo jako hodně špatná chvíle filmu a není v mých momentálních schopnostech dohledat, jestli zrovna tohle byla literární licence, nebo to historička sama skutečně pronesla, ale hodně se mi to nelíbilo. I když Deborah rozhodně ve filmu není jednoznačně sympatická postava, naopak ukazuje to, co většině světa vadí na Američanech, tak tenhle proslov mi tam nesedl. Plus se mi nelíbil "americký" přízvuk Rachel Weisz. Ani její vlasy/paruka.

taky mas tak ráda módu devadesátých let?

9. Co se mi na filmu líbilo? To, jak hrál Timothy Spall, který Irvingovi dodal zlounství, co ale nikdy nepřekročilo hranici a nestalo se bezduchou karikaturou. Andrew Scott v pro něj ideální roli břitkého britského právníka, který správně pracuje s klientem tak, že (spoiler si nenechá klientovými požadavky zmenšit šanci na úspěch). Velmi oceňuji to, jak se film držel reality i jeho edukativní složku v rámci nepříjemné kapitoly moderní historie: popírání holocaustu. 

kvůli tomuhle sem zhubnul 30 kilo??

10. Pro koho film je? Pro ty, co mají rádi britský soudní systém. Pro ty, co se někdy chtěli stát právníkem a říkají si, jestli neprohloupili. Pro ty, co se zajímají o historii. Ti, kteří se zajímají konkrétně o druhou světovou válku, nacismus, a holocaust, asi budou všechny ve filmu podané informace již znát. Pro ty, kteří mají nějaký zvláštní osobní vztah k Osvětimi nebo jinému koncentračnímu táboru. A konečně pro ty, které zajímá chemie a vždycky chtěli vědět, kolik které chemikálie je potřeba k otrávení člověka a kolik té samé chemikálie je potřeba k otrávení vši. 

try it. just try it. i bet you will miss me. they all do.