Phantasm: Ravager (2016) - 5/10

Série Phantasm patří mezi sofistikovanějšími fanoušky hororového žánru mezi kulty. Těžko říct, zda si vydobyla místo v srdcích fanoušků svou svébytnou atmosférou pohřebních ústavů, netradičním záporákem a viditelně přátelskými vztahy všech zúčastněných, což zjevně vyplývá z požehnaného množství dokumentů o natáčení a materiálu, který se válí na různých nadupaných sběratelských edicích. Na pětku se čekalo sedmnáct let a hle, od 7.10. se válí na VOD službách, stejně jako ovacemi provázená 4K remasterovaná verze prvního Phantasmu, kterou remasteroval Bad Robot, společnost J.J. Abramse. Pojďme si trochu popovídat o historii série a o tom, zda se na pětku máte dívat.

Uprostřed pustiny se šourá postarší muž v potrhaném bílém oblečení (těžko říct, zda jde o pekaře řetězce Globus na pauze nebo lékárníka, který uprchl z hořící lékárny) a přemýšlí nahlas. Po chvilce přijede zachovalé auto 1971 Plymouth Barracuda s podezřelým úchylem uvnitř. Muž přemluví řidiče, aby ho za pár dolarů svezl do civilizace. Uvnitř auta dojde k malé výměně názorů, poté začnou po silnici lítat ocelové koule, které nešťastný Plymouth pronásledují. Po akční sekvenci střih a někdo viditelně zestárlému pekaři z Globusu vysvětluje, že má mozkovou demenci a že jeho vzpomínky jsou pravděpodobně její projev. Vypadá to na dost šílené béčko, možná céčko. Pro nezasvěceného diváka a dlouholetého fanouška série nemá v podstatě smysl Ravagera sledovat bez předchozích dílů, protože samostatně film nefunguje. Tenhle sci-fi horor vznikl pro pár tisíc lidí na světě, kteří jsou se sérií dobře obeznámeni a doufali, že její autor někdy natočí závěr. Pojďme si tedy něco říct o 37let trvající sérii.

V roce 1979 měl premiéru její první díl, který si 24letý scénárista a spisovatel libyjského původu natočil Don Coscarelli v domovském Texasu za peníze svých rodičů zcela ve vlastní kontrole, pohodovým tempem, se svými přáteli. Puberťák Mike tráví léto v malém americkém zapadákově a jeho jedinou starostí je plán staršího bratra Jodyho opustit rodné město a vydat se do světa, pochopitelně bez svého otravného bratříčka, kterého má po smrti rodičů v péči. Tedy, byla to jediná starost do příchodu nového majitele pohřebního ústavu, který Mikovi přijde strašně podezřelý a tak ho sleduje. Zapadákov dostává kromě opíjení slečen na baru před následovnou souloží na hřbitově novou atrakci, o kterou dozajista obyvatelé nestáli. Snímek za $300.000 se dostal do distribuční sítě kin přes malou společnost Avco Embassy a vydělal přes 11 miliónů dolarů, motiv z filmu měl dokonce ve formě disco remixu i malý úspěch na tanečních parketech a představitel majitele pohřebního ústavu Angus Scrimm (původně hudební novinář) se zařadil do síně oblíbených hororových záporáků a rozjel doživotní kariéru béčkové hvězdy. Film má kouzelně morbidní atmosféru díky americkým pohřebním tradicím a pokud máte rádi mramorové chodby plné schránek s rakvemi, balzamovací tekutinu a rakve, tohle je materiál pro vás.

Kde že je ten kýbl zmrzliny, pane?

Coscarelliho kariéra se překvapivě nijak nerozvíjela a deset let nenatočil nic kromě lehce úspěšné dětské fantasy The Beastmaster. Hororové a sci-fi snímky pomohly zbohatnout spousta malým filmovým společnostem a hollywoodský studiový systém se začal po šoku z úspěchu nečekané konkurence vzpamatovávat, kupovat práva na pokračování úspěšných nízkorozpočtových hitovek, případně rovnou celé společnosti. Studio Universal nabídlo Coscarellimu na pokračování Phantasm II (1988) u rozpočet 3 miliónů dolarů (nejlevnější film Universalu v 80. letech) s podmínkou výměny představitele Mikea. Coscarelli patřičně rozvinul svojí vizi s pomocí peněz a lepších efektů do akčnějšího stylu, v amerických kinech uspěla (a s rozšířením VHS trhu nahrabala ještě násobně víc po celém světě, jak je u hororů a sci-fi už tradicí). Dvojka je díky své době nadupaná kvalitními oldschool efekty. Ve dvojce se jako hrdina a oblíbenec fanoušků prosadil původně nenápadný zmrzlinář Reggie (country zpěvák Reggie Bannister, touto dobou už také béčková star), z vůle osudu akční hrdina a nenapravitelný alfasamec.

Chtěl jsem přece dildo a anální, sakra!

Pak ale přišla devadesátá léta, generace 70´s a 80´s dospěla, Hollywood se vypořádal s drzostí malých produkčních ryb v filmovém oceánu jejím pozřením (nebo samy zkrachovaly) a přišly temné časy pro ujeté snímky i jejich tvůrce. Ale jak je na konci dvojky přislíbeno, it never ends a v roce 1994 přiklepl Universal Coscarellimu třímilionový rozpočet. Během natáčení ale příslušný exekutivec zemřel při havárii helikoptéry a jeho nástupci už nebyli ze série tak nadšení - trojka do kin nešla a dočkala se pouze limitované premiéry v hrstce kin. U Phantasm III: Lord of the Dead už je zjevná tradice nekonečného příběhu, kde na začátku každého dílu pomocí chytrých prostřihů díl chronologicky spojí s předchozím. Fanoušky ale těšilo, že se v rolích vrátila celá původní sestava a mytologie a příběh se opět posunuly dál v čase.

Team Phantasm

Okolo série se začal točit Roger Avary, někdejší scénáristický parťák Quentina Tarantina a napsal velkolepý závěr série. Jako parťák testosteronového zmrzlináře měla být nová postava mariňáka, kterého by hrál Bruce Campbell a rozpočet byl vyčíslen na $15.000.000, což v té době stále spadalo do kategorie nízkorozpočtového studiového filmu. Žádné studio ale nemělo o pokračování zájem, protože panovalo přesvědčení, že mládeži nepřístupný horor plný brutality nemůže vydělat prachy. Scénář skončil u ledu a Coscarelli nakonec sepsal dohromady jiný závěr scénář, proveditelný za $650.000 od MGM. Phantasm IV: Oblivion (1998) kombinuje nepoužité záběry z prvního dílu a vytváří tím uzavřený kruh v sérii. Snímek šel rovnou do videodistribuce, Coscarelli ho prohlásil za poslední a zdálo se, že je se sérií konec, i když čtyřka končí podobným způsobem, jako všechny předchozí díly a fanouškům takový závěr nestačil.

Žádnej sex ani Phantasm 5 už tenhle tejden nebude, rozumíš?

Konec devadesátých let se nesl ve znamení masivního videotrhu, sběratelských edicí filmů na laserdiscích a nástupem DVD, později BluRay. Přišel digitální formát a investice studií do pomalu zapomenutých starších snímků v podobě remasterů a vydávání původních necenzurovaných verzí, které často nespatřil nikdo kromě štábu a MPAA (komise přidělující snímkům přístupnost a velmi ovlivňující finální podobu díla skrz cenzuru násilí a sexuality). Pro řadu filmů to znamenalo nový život a často dodatečné zisky daleko nad původními výdělky v kinech nebo na VHS. V USA vzrostla popularita conů, festivalů pro filmové fanoušky, kde se často po letech scházeli herci oblíbených snímků s režiséry a scénáristy a vyprávěli historky. Parta okolo Phantasmů, často dostávala na conech otázky, kdy bude pětka. Celých sedmnáct let se fanoušci cynicky tázali Coscarelliho, jak dlouho chce ještě čekat vzhledem k tomu, že představitel Tall Mana Angus Scrimm nemládne (prvním díle mu bylo 53 let) a ejhle - po skončení natáčení osmdesátidevítiletý herec skutečně zemřel. V takovém věku si jistě nedovedete představit starce, jak běhá s rakvemi na rameni.

Takže se píše rok 2016 a pětka je tady. Nerežíruje jí původní autor série Coscarelli, ale řemeslník z mladší generace David Hartman, který je zároveň spoluscénáristou. V kreditech najdete celou partu (je všeobecně známo, že po natáčení v letech 2012-2013 Angus Scrimm zemřel). Pár let trvala postprodukce, kterou štáb dodělával ve svém volném čase, tedy návrat k plně nezávislým kořenům. Cca v roce 2008 se natočil materiál pro internetový miniseriál o postavě Reggieho, která je podle zvyku i hlavní postavou pětky a materiál z webizod je ve filmu použit. Pětka opět přímo navazuje na děj čtyřky, ale po nějaké době se ocitáme v domě seniorů s viditelně zestárlým Reggiem, kterému oznamují, že má mozkovou demenci a že jeho vzpomínky jsou zřejmý výplod mozkové demence. Na takové hry s realitou a časem už je ale starý dobrý Reggie zvyklý, nevzdává se a jede dál. Setkáme se s starými známými i s novými postavami - například vulgární liliput, kterého budete chtít brzy vidět mrtvého.

Akční hrdina a alfasamec Reggie na prahu poslední bitvy

Nízký rozpočet a nutnost kompromisu původní vize je citelně znát. Po obyčejném začátku se ale postupně nabídka a prostředí pětky trochu rozjede a setkáme se starými známými. SPOILER:Odkládání projektu skutečně neladí dohromady se stářím Anguse Scrimma - jeho postava ve filmu překvapivě zas tak moc není a pokud ano, je zastoupena prostřednictvím efektu ze starších dílů a namluvena, ale co byste očekávali od téměř-devadesátníka. Hartman není tak zdatný filmař jako Coscarelli, kterému se celé čtyři díly dařilo držet kontinuitu a styl svého plodu a céčková pětka postrádá funebráckou poetiku, která je poznávacím znamením celé série. Hodně zachraňuje přítomnost všech oblíbenců ze série. Největší problém je ale s tím, že v pětce jde především o prolínání realit (a matení diváka), což už je ve filmové historii známý postup a také u jiných děl povedenější než tady. Nějak to nešlape a i přestože budete připraveni k větší shovívavosti díky nostalgii a sentimentu, zcela určitě pro vás Phantasm: Ravager bude nejhorší díl v sérii i přes symbolický závěr, dřív než zazní závěrečný rapový song (!). Nefanoušci pak budou mít pocit zcela v souladu s mým úvodem a měli by začít od jedničky. Pokud vás tedy láká shrnutí "puberťák, nadržený zmrzlinář, folkař a občasní hosté bojují 37 let v pěti filmech proti zlu, které bude čímdál megalomanštější", mohli byste to zkusit. Všechny díly jsou k dispozici v remasterovaných HD verzích a litry krve, násilí a pár full frontalů čeká jen na vás.

Drž už hubu, fotr!