Mamon (2015) - 7/10

Krimi seriály jsou záchrana českých televizních stanic. Zoufalá zábavní média postrádají zajímavé scénáře a scénáristy a když je třeba naplnit vysílací okénko a uživit české umělce, krimiseriál je snadno z-klišé-vygenerovatelná vycpávka. Už jsem tu pitval dva pokusy ČT Případ pro exorcistu a Modré stíny, z nichž druhý mě svou úchylnosti nečekaně potěšil. Do ringu vstoupilo nedávno i HBO se svým Mamonem a protože mě ČT nepozvalo za pozitivní recenzi Modrých stínů na rautový večírek pro kritiky, usedám na gauč a čekám s odhalenými zády, kolikrát vzduchem přisviští bičík české trapnosti.

Déšť, všichni v černém a český seriál/film = pohřeb

HBO jistě po celém světě působí jako záruka kvality TV produkce. Úroveň vlastní české produkce si hlídá, například seriál Terapie nebo ucházející výlet do roku 1968 za srpnovou invazí Hořící keř a kritici už předem velebí zatím neodvysílané drama Pustina. Jsou to vyloženě úspěchy Čechů, pokud je Terapie česká konverze osvědčeného zahraničního hitu a Hořící keř režírovala úspěšná polská režisérka? Skoro to připomíná příběhy z historie, kdy na český trůn museli zasednout cizinci, například Lucemburkové, aby naši zem vytáhli výš. Takže postsocialistickou televizní krimi sebranku se pokouší nakopnout krimi seriál Mamon, který je... českou verzí úspěšného norského seriálu Mammon (který jsem neviděl). OK.

Investigativní novinář Petr Vlček (ten Hádek, který nefetoval v Kobrách a užovkách) pracuje na kauze v deníku Kontext, týkající se nezákonných machinací v energetické společnosti ČEZ, kterou shodou okolností vede jeho úspěšný bratr Daniel, nelítostný dravec ve sférách vysokého businessu (Michal Dlouhý). K tomu mu dopomáhá anonym, který mu posílá spousta kompromitujících informací zjevně ze zdroje dění. Poté, co redakce vydává první článek a rozpoutává skandál, zve si ho bratr na návštěvu do moderní vily, odpouští mu a bezprostředně po jeho odchodu si prostřelí hlavu. Následuje zásah policie v redakci deníku a zabavení všech počítačů. Policistka Stella (Eva Leimbergerová) prolézá počítač mrtvého Vlčka a nachází překvapivou informaci, po které kontaktuje na pohřbu živého Vlčka a pátrání se rozjíždí...

Dal jsem si cígo, ale v seriálu neuvidíte ani popelník

Seriál z pera čtyř českých scénáristů, kteří pečlivě zkonvertovali norskou předlohu do českých reálií, režíroval Vladimír Michálek, ve své době pozitivně hodnocený režisér, který už asi patnáct let nenatočil film, o kterém by se mluvil a jehož filmy z 90´s Zapomenuté světlo nebo Je třeba zabít Sekala mají díky cenám a kritice lepší pověst, než si zaslouží. U Michálka nelze vypozorovat nějaký specifický režijní rukopis, ale byl spíš zajímavý tím, že si vybíral filmy o různých tématech (antikomunismus-feťáci-peklo důchodců). Do jeho tvorby Mamon zapadá - je to řemeslnicky dobře odvedená práce v atraktivních lokalitách, plynule odbíhající příběh a herci odvádějící standart, ale asi vás nenapadne kvůli tomu nějak sledovat další tvorbu režiséra nebo opěvovat nějaký specifický "rukopis".

Když už zmiňuji, jak seriál vypadá, musím vyzdvihnout prostředí seriálu. Ať už je to kavárna v Holešovicích, DOX, byt šéfredaktora se svítícím žižkovským vysílačem za záclonami nebo moderní vila s výhledem na Hradčany nebo restaurace na Kampě, kam bych se bál byť jen podívat na ceny na jídelním lístku, prostředí dává příběhu šmrnc. V rámci kamery už nemá smysl nějak komentovat, zda dohnala západ, protože kameramani v Čechách svoji práci umí a ať už Martin Štrba snímá interiér luxusní vily, Smíchovské nádraží nebo návštěvu kavárny, má to styl, který očekáváte. Znalci Holešovického přístavu musí mručet nadšením nad způsobem, kterým se štábu podařilo v okolí známých skladů nasimulovat prostor pro zdařilou automobilovou honičku. Nad seriálem je znát producentský dohled dodržet laťky kvality, protože HBO si svoje prachy musí vytahat z kapes spokojených diváků a jistě je nechce urazit nudnou plácaninou.

Cože? Kolik že tady chtějí za kafe?

Z hereckého obsazení je širšímu publiku známý hlavně fousatý Hádek, který zdařile hraje tak, aby vás neotrávil manýry nebo provařeným ksichtem. Zbytek herců pravděpodobně neznáte nebo jsou dobře obsazeni/stylizovaní tak, aby nepřipomínali předchozí angažmá a velmi to pomáhá vnímat postavy úspěšných lidí z politiky nebo businessu jako hráče z jiného světa, kam se většina z nás v životě nepodívá. Vyjímkou je představitelka státní zástupkyně (Tereza Hofová) a její vyšponovaný výraz tváře, u kterého v kombinaci se stylizací její postavy nevíte, zda má být úchylný padouch nebo dychtivá dračice. Je poněkud zvláštní vidět stěží-čtyřicátnici s nabarvenými šedinami v roli někoho, kdo má být vzhledem ke své úloze v aparátu justice zřejmě starší. Ne, že by hrála nějak špatně, ale je prostě na takový seriál moc divná. Podobně zvláštně působila v roli Olgy Havlové v seriálu České století.

To prostě máš drsnej život... a pak vypadáš v 36 takhle. Normálka.

U seriálu ČT Modrých stínů se mi mimo jiné líbilo, jak věrohodně použil témata politické a hospodářské korupce v porevolučních dějinách našeho státu a oživil tím scénu jinak připitomělých domácích produkcí. Mamon nám bez násilnějších metod pro jednoduché diváky stručně vysvětlí, jak vzniká hospodářský zločin a jak fungují konekce podnikatelů se státní správou. Není moc těžké pochopit, že se mluví o kauze Mostecké uhelné společnosti a zavzpomínáme si na uklízečku kauz Renátu Veseckou, ochotnou prznitelku české justice.

Příběh je i přes určitou stylizace sloužící k větší mysterióznosti ucházející. I když zkušenější diváci odhadnou, čím bude končít díl a někteří snad i předčasně odhadnou, co nebo kdo za tím stojí, neměl by vás seriál urazit. S Mamonem můžete bezstarostně zabít čas při čekání na čtvrtou sérii Bron nebo na další produkci HBO, která nechá vycpávky vysílacího času z ČT a spol. daleko za sebou.