High Rise (2015) - 7/10

Autor mnoha nepříjemných skandálních sci-fi povídek a novel. Britský režisér bizarních násilných snímků o těžkých životních epizodách zabijáků a mafiánských rodin. Častý spolupracovník Davida Cronenberga, britský producent Jeremy Thomas, který dokázal zařídit natočení divácky nevstřícných snímků Cronenberga nebo Bertolucciho, aniž by se do toho cpalo studio. Další sci-fi z britských ostrovů, kterou neuvidíme v českých kinech. Spousta full frontalů. Pořídit z různých nosičů nebo ne?

 

Spisovatel J.G. Ballard (1930-2009) zplodil řadu známých knih, které byly literární společností velmi pozorně sledovány a inspirovaly řadu umělců. Jeho styl by se dal zařadit do žánru sci-fi, ale většina námětů pracuje s tématy odpozorovanými od (tehdejšího) společenského vývoje a nelze úplně specifikovat, za jak dlouho od současnosti k událostem románů nebo povídek dochází. Většina jeho děl byla kontroverzní až skandální, protože v nich spojoval zdánlivě nevinný jev (konzumerismus jako životní potřeba nebo rostoucí závislost lidstva na technologii nebo silniční dopravě) se ztrátou lidskosti ústředních postav a neváhal v domýšlení a zobrazení úpadku porušit (nejen v tehdejší době) leckterá tabu a připravit čtenářům nepříjemný depresivní zážitek, ať už po straně fyzického nebo psychického násilí. Ballard v jednom svém rozhovoru definoval svůj styl jako setkání vědy a pornografie na pitevním stole.

Všechno spěje do prdele, vážení

Jeho proslulá díla jsou prostá humoru nebo zlehčujícíh faktorů a na jeho postavy často znechuceně nahlížíme jako na zvířata. Sjednocující znepokujující prvek jeho sci-fi výtvorů by se dal definovat jako rozklad světa, ve kterém se lidé prostě přizpůsobí novým poměrům a chovají se, jako kdyby předtím žádná civilizace a lidskost neexistovala. Ballard byl jistě vizí prostou jakéhokoliv slitování poznamenán jako třináctileté dítě, kdy strávil dva roky v japonském koncentráku za druhé světové války a sám byl svědkem pádu civilizované masky lidstva (tento zážitek zpracoval v knize Říše slunce, adaptovanou Spielbergem do bezzubé zprzňující unylé filmové podoby, kde autora hraje malý Christian Bale).

Teď uvidíš, jak se vychovává spisovatel sci-fi

Na českém trhu pár překladů Ballarda vyšlo, doporučit lze Betonový ostrov (příběh o chlápkovi, kterému průzkum zarostlé oblasti uprostřed rušné meziúrovňové křižovatky změnil život), Mýty blízké budoucnosti (povídky o tom, jak se žije ve světě po konci civilizace) nebo Bouračku (o partě lidí, kterým sexuální vzrušení z automobilových havárií zabírá víc než mix viagry a španělských mušek). Nevyšel u nás High Rise (1975), příběh o tom, kam dospěje bydlení v jednom mrakodrapu, jehož filmovou adaptaci se tato recenze má zabývat, až se přestane snažit vás umořit profilem spisovatele.

Kniha High Rise byla ve své době, ostatně jako většina děl Ballarda, skandální a považovaná za nezfilmovatelnou. Práva na ní koupil už tehdy britský producent Jeremy Thomas (frekventovaný spolupracovník např. Cronenberga a Bertolucciho), ale plány na zfilmování nevyšly. Po letech jiný britský občan, režisér Ben Wheatley se svou ženou sepsal scénář k oblíbené knížce a začal si zjišťovat majitele práv na zfilmování, s už trochu skeptickým Thomasem se setkal a rozjeli spolupráci. Film vznikající ve Velké Británii, bez podpory amerických filmových studií, se sníženou šancí dostat se do širší distribuce v kinech (vzpomínáme na výborného Dredda s podobným zázemím) - jak to mohlo dopadnout?

Jestli podepíšu toho Bonda, budu hrát už jen ve sračkách?

 70. léta. Robert Laing (Tom Hiddleston) se nastěhuje do 25. patra moderního mrakodrapu, který nabízí svým obyvatelům nadstandartní služby - supermarket, posilovna, bazén, základní škola - s vyjímkou zaměstnání v podstatě neexistuje důvod, proč dům opouštět a trávit čas v okolním světě. Nedlouho poté se seznamuje se svobodnou matkou (Sienna Miller) žijící o patro výš a přes pařby v jejím bytě s dalšími obyvateli domu. Nižší patra obývají chudší obyvatelé, například rodina televizního režiséra Wildera (Luke Evans), jehož poněkolikáté těhotná žena by moc ráda žila ve vyšších patrech s elitou, ale nemají na to peníze. Obyvatelé nižších pater vůbec nemají své sousedy seshora moc rádi. Ostatně i sám dr. Laing si po setkání s architektem projektu Royalem (Jeremy Irons), obývajícím luxusní penthouse v nejvyšším 40. patře) uvědomuje, že jeho patro možná není dost vysoké pro dostatečný respekt rezidentů z vyšších podlaží. Mrakodrap trpí častými výpadky elektřiny a rivalita společenských vrstev narůstá.

Architekt nezapomněl na parkovací kapacitu

Britský režisér Ben Wheatley natočil ve své domovině několik zajímavých snímků jako Kill List, které z béčkovosti námětů lehce povyšuje schopnost zajímavě namíchat velmi černý humor, sadistické násilí a různé žánry od mysteriózního thrilleru po horor. Jeho filmy se také vyznačují ochotou nedodržovat společenská tabu, což se v případě jakékoliv adaptace Ballardových knih ukazuje být potřebnou vlastností filmaře. Když jsem se dozvěděl, že High Rise bude točit on, upřímně jsem se zhrozil, jak drastický film z toho bude. Výsledek je naštěstí zjemněn přítomnou ironií (která vnímání temnoty a úpadku lehce kazí) a dobře tomu pomáhá obsazení Toma Hiddlestona, který umí prodat svůj typ jemného gentlemana a dvojznačné postavy umí. I když to zcela jistě není úplně v souladu s chladnou předlohou zcela postrádající humor, Hiddlestonův dr. Laing snažící se s rozpaky nějak začlenit do komplikované společnosti mrakodrapu působí i přes charakter postavy ve většině filmu sympaticky a pomáhá přežít divákovi dvouhodinovou stopáž. Ostatní herci hrají své odpudivé figurky odpovídajícím způsobem a v paměti vám zřejmě uvízne jen pološílený Luke Evans. Film zjevně nedokáže i přes určitou odvahu dosáhnout intenzity běsnění tak, jak si ji při čtení knih představujete.

Když nejde výtah v Rezidenci Eliška

Samotná přítomnost Jeremy Ironse a látka samotná přináší myšlenku, jak by se s předlohou vypořádal David Cronenberg, jehož zejména raná tvorba je Ballardově pesimismu velmi podobná a rozkládající se civilizovaná společnost v uzavřeném prostoru jedno z témat kariéry. Croneberg už vlastně má na triku zdařilou (protože neumírněnou, ale přitom zábavnou typickým způsobem pro Cronenberga) Ballardovu adaptaci na triku - Crash, kterou pod křídly producenta Thomase natočil. Ve své době (1996) byla Bouračka stejně skandální jako filmová předloha, v Anglii byla dokonce zakázaná a v některých choulostivějších zemích jako Austrálie se promítala s maximální nepřístupností a v lehce cenzurované verzi.

Měl jsem to natočit já

High Rise jistě nikdo zakazovat nebude, protože je i přes nepříjemnost zfilmován stravitelněji a taky protože Wheatley není Cronenberg. Rozpočet a výprava je dostačující, různé ilustrační sekvence chaosu ale po delší době ztrácí atmosféru a vzhledem k tomu, že film poněkud amatérsky hned na začátku naznačí, kam to všechno dospěje, divák v poslední půlhodině trochu ztrácí motivaci. Prostě to mohlo být lepší. Wheatley svojí pozvánku do vyšší ligy a rozpočtu využil, ale o filmu se jistě v souvislosti s festivalem v Cannes jako s Cronenbergovými filmy mluvit nebude. Milovníci ponurých sci-fi a společenských satir by měli High Rise dát šanci, protože je otázka, kdy v budoucnosti zase někdo do podobného materiálu nacpe dostatek peněz.